Ahoj holky. Mám s našima ne moc dobrej vztah, hlavně kvůli tomu, že si ještě nevšimli, že mi není deset a chovají se ke mě od tý doby pořád stejně. Vydělávám a dávám jim peníze, protože u práce dělám i školu, tak zatím nezbývá na vlastní bydlení. Naši se mě pořád na něco vyptávaj, chtějí, abych se jim svěřovala, ale ať jim řeknu cokoli, je z toho hodinová přednáška, jak všechno dělám a řeším špatně. proto se těmto rozhovorům snažím vyhnout. Občas jim proto zalžu, nebo věci zjednodušuju, popřípadě radši nic neřeknu, No a zrovna dneska, když jsem přijela utahaná z práce, abych se mohla učit na zítřejší zkoušku, ptal se mě táta, kdo mě přivezl. No a já řekla, že přítel (doopravdy mě vezl nový spolupracovník, který mi nadbíhá, kudy chodí). Jenže před chvilkou tady byl přítel a tatka se ho mezi řečí zeptal na něco, co se týkalo toho, jak mě ,,vezl domů". Naštěstí jsem u toho byla a tátu zarazila. Přítel věděl, s kým jsem jela, takže u něj všechno v pořádku. Tátovi jsem to šla pak vysvětlit a on je teď uraženej, že mu lžu. Připadám si hrozně, chápu, že ho asi bolí, že mu neřeknu ani takovou banalitu, ale na druhou stranu jsem si jistá, že říct mu rovnou pravdu, vyslechla bych si o tom, jak se chovám jako nějaká coura a jestli o tom ví ten můj a podobný řeči... před tou zkouškou na tohle nemám pomyšlení. přesto mě hodně trápí svědomí. Máte to někdo taky tak?