Je mi přes 30 a partnerovi táhne ke 40..oba dva jsme si již nečím prošli, vztahy, společné bydleni apod...teď nastala ona krize, jenže nenastal po sedmi letech, ale už po dvou necelých..údajně za to můžu já - nemyslím si...je pravda, že jsem partnera jsem v poslední době dost osočovala, v nevhodnou dobu a tak dále..ale byly to věci, které jsou podle mě naprosto normální, jako například ohleduplnost vůči druhému např. když jde večer dřív spát, že se ztiší tv, notebook se hrou, že bude alespoň po sobe uklízet když se hromadného uklízení nezůčastnuje, viz, že si uvaří svoje oblíbené jídlo a nechá pohromu po sobě v kuchyni, že po sobě uklidí wc, atd, prostě běžné věci...a to prosím rozházené ponožky neřeším, všude hrnečky..blázen nejsem, jen vyžaduji alespoň trochu slušnosti aby i ten druhý když přijde po směně domů našel klidné naše hnízdo nějak vypadající...
Pochopitelně jako každý chlap to bere příliš na sebe a začal trávit více času osamotě nebo venku, doma jsou to převážně počítačové hry, kdy je schopen pařit do dvou do rána a dost socialní sitě, což nesnaším a je to facebook, venku hospody, akce s lidma, ktere v poslední neviděl, mě pochopitelně neříká, takže zůstávám doma a věnuji se domacnosti, odpočívám, mám svoje cvičení apodobně..rovněž tím odpadl náš sexualní život..
Jenže teď se opět vrátil do svého tenisového amaterského klubu, který je součástí hospody a kde dřív pobýval a kde se planovaly akce a společné víkedny a co vím, tak si tam našel slečnu, ze kterou nějakou dobou žil..oni se rozešli, on později z klubu odešel, protože se tam promíchalo i pár ostaních páru a uz se potrahala původní parta..takže teď je zpět, zdravé jádro zůstalo, mezi nima i dotyčná slečna a mě se vůbec nelíbí, že tam chodí...navíc je v plánu společný sportovní víkend na chatě, kam podle me stopro pojede...nevim jestli se to bude týkat i mě..ale představa se seznámení s bejvalkou mě rozhavuje do běla..
Řekla jsem si teda, že už to takové nechci, že se tedy budu ovládat...že chci náš původní vztah..teď je klid, celkem řekla bych,ale furt je mi vzdálený...ten čas má furt jen on...a děla si co chce...moc nefunguje takový to..jedu tam a tam..mám právo mu to nějak "zakázat" ty vedlejší aktivity...když ani mě není přáno abych navštěvovala své známe v restauračních zařízeních?..jsou to někteří muži - částečne chápu..ale i třeba párty tanec s kolegyní?.. prostě si jít sednou, dát si par skleniček na baru...to ne, to vadí, protože je příliš žárlivý...
Co tedy..myslím, že za velké mé snahy se vztah jistě urovná..ale mám strach z těch jeho akcí..a nevím jak z toho ven, protože se odstřihnul kvuli me..
Děkuji moc za vaše komenty!