Jsem zhnusená faleší lidí v dnešní době

Jo, jo, je to tak jak říkáš. A nejlíp to poznáš, když se ti najednou začne dařit anebo nedařit. To se pak jeden ani nestačí divit, cože to byli za "kamarádi" kolem. Já mám kolegy a hromadu známých - ti, se kterými se bavím víc říkám, že jsou to mí kamarádi, ale přátele nemám - jednak pořád měním místo působiště a nikde je nějak cíleně nesháním, ale taky mám podobné zkušenosti, jako ty. A to pracuji celý život spíš v mužském kolektivu, ale to je to samé, co poslouchám. Komu se nedaří, ten je za zády nazýván hlupákem a looserem, komu se daří, ten je sobec a zloděj - no ale do očí všem ňu ňu ňu, milota sama O ženských raději ani nemluvě, tam se do toho ještě míchá přirozená konkurence(ne-)schopnost.
Akorát ze vztahů zatím nemám až tak špatné zkušenosti, jako z okolí, že by mne někdy někdo chtěl vyloženě o***ávat, ale taky souhlasím s tím, že hezký a funkční vztah je dneska dost rarita. Držte se jeden druhého
1) Lucku bych už neřešila a až se příště rozejdou, tak bych se vymluvila, že mám moc práce, popřípadě ji vůbec neodpovědela. K čemu plýtvat po nocích energii na člověka, kterému nestojíš ani za zprávu !?
2) Je dobré nikomu nedávat do rukou zbraně, které se můžou otočit proti tobě - pokud něco takového máš, nechej si to pro sebe, rozeber to anonymně s někým po netu nebo to řekni mámě : ty obvykle nemívají potřebu tě potopit na rozdíl od expřátel a exmilenců.
3) 0 - kromě toho v zrcadle
4) Nijak ji neřeš, pokud má potřebu chodit na cigárko s lidmi, které má za svi.ně, je to její problém. Co říká o tobě se dovíš přesně v ten moment, když se s někým v práci pohádá a ten někdo ti to s chutí poreferuje Ono, nedá se taky vycházet s každým - to je člověk bez vlastního názoru, co vyjde s každým. Ale kdo má potřebu pomlouvat a špinit každého kolem, ten má obvykle problémy sám se sebou a se svým sebevědomím - cítí se méněcenný a nízký a tím se chce vyvýšit, akorát tedy většinou s opačným účinkem. Nenechej se do toho stáhnout a dávej si před ní pozor, co řekneš, ale vyvolávat otevřené konflikty není potřeba.

1) Jak byste se zachovali v mém případě a vztahu ke kamarádce Lucce? stejně jako ty, už na ni kašli
2) Jak si nastavujete v přátelství a vztazích určité mantinely? asi podle toho, jak má kdo v sobě určené ty mantinely
3) Kolik máte pravých přátel? taky 0
4) Jak byste se chovali k takové kolegyni, kdybyste s ní museli být denně v kanceláři a sedět vedle ní? asi bych se snažila udržovat dobré vztahy, ale nic ji neříkala o sobě a myslela si svoje
Úplně tě chápu. Taky mám ten pocit. Pořád mě to někdy upřímně dost trápí...zvláště u přátel. Kamarádek bylo plno třeba na střední nebo na výšce, ale jak se pak rozprchly do práce a po republice, všechno fuč. Moje zkušenost je, že nejhorší je, když si najdou chlapa....to o nich potom nic nevím...nemají na nic čas, úplně mimo, žijí jen vztahem.
Mám třeba kamarádku ze střední, seděly jsme spolu v lavici 4 roky, už na výšce, když jsme šly každá jinam přestala vesměs komunikovat. Já se snažila, psala, navštěvovala, ale bylo to vždy z mé strany a tak jsem to vzdala (a to jsme bydlely asi 100 m od sebe!).
Pak jsem měla kamaráda, v podstatě rodina a soused v jednom. Bývali jsme v kontaktu denně, často přes počítač....dlouho si nemohl najít holku, pak ji našel, odstěhoval se do jiného města a nevím o něm vůbec nic...viděli jsme se za 3 roky, co s ní je jednou...a iniciativa z jeho strany to nebyla. Strašně mě to mrzí.
Kamarádku, se kterou se scházím pravidelně mám jednu, ale i s tou se vidím třeba jednou měsíčně a spíše z mé iniciativy...

Reaguji na Lilitha: Reaguji na dadabus: Holky, mockrát děkuju za Vaše odpovědi. Je mi z toho nějak smutno, protože jsem se na všechny vykašlala právě z důvodu toho, že byl ten vztah vždy jen jednostranný. Já je tahala ven, já jim volala, já, já, já... jenomže když si to vezmu, tak snad není krom jednoho jediného kamaráda kolem mě nikdo, kdo by se mi pravidelně ozýval sám, kdo by se snažil. Oproti mojí mamce například - ta má přátel a kamarádek nespočet, pořád k nim někdo jezdí na návštěvy s rodinou, s holkama v práci vychází skvěle, všichni jí mají rádi a "potřebují ji". No.. je to asi o člověku a je pravda, že zrovna ona se snaží přitakávat na názory každému, zároveň si myslí ale svoje.. No, je to zvláštní alespoň nejsem sama, kdo je tak nějak sám -
podle toho, co jsme mi napsali,
není nic ojedinělýho, nemít x pravých kamarádů.. konec konců.. práce, vztah, koníčky, domácnost.. stejně na to moc času nezbývá, ale neříkám, že by se mi nelíbila do života nějaká pořádná kamarádka..

ja som tiež ten typ osoby, co nema prilis stastie na ludi a hlavne kamaratstva, neviem, ci by som vedela vymenovat aspon jednu osobu, ktoru by som nazvala pravym kamaratom...som dost samotarsky typ, takze znamych na obcasne prehodenie reci vobec nepotrebujem, ani nerada spoznavam novych ludi

mala som v minulosti dost ludi, ktorych by som nazvala pravymi kamaratmi, avsak aj tieto dlhorocne kamaratsva sa skoncili (nie v zlom, ale proste si kazdy isiel svojou cestou), takze ja to zrejme vnimam tak, ze priatelstvo a akekolvek vztahy s ludmi nebudu nikdy trvacne

tiez nenavidim falosnych a pokryteckych ludi, jednu dobu sa mi zdalo, ze len taketo typy ludi existuju bohuzial, ale nasla som "riesenie" mimo tychto veci:
1.Ukazat svoju pravu tvar vzdy a vsade - ak sa clovek nepretvaruje hned pri uplne prvej medziludskej interakcii, tak ma sancu sa obklopit podobne uprimnymi ludmi (ide aj o prejavovanie negativnych nazorov)
2.Najst si zaluby, ku ktorym clovek nepotrebuje inych a vie sa zabavit sam (u mna je to hlavne sport, knihy a umenie)
3.Nebyt prehnane dobry na ostatny, lebo sa to da lahko zneuzit
4.Neocakavat vela od inych a brat ich s rezervou
5.V zivote sa zamerat na ine veci ako su ludia a nedavat akekolvek osoby na prve miesto v hodnotovom rebricku

Mozem pridat aj zaujimave situacie z mojho zivota: napriklad, ked som navstevovala iste sportove kurzy 7 rokov, s absolutne nikym som sa za celu tuto dobu neskamaratila, proste tam boli vsetky zenske z nasho malomesta a tu su vztahy zalozene na pretvarke a dalsia situacia v praci, dostala som sa do timu, kde boli same zeny a jeden muz a vie sa, aky hnusny dokaze byt zensky kolektiv, ale opak bol pravdou a dost si s kolegynami rozumiem, dokonca mame nastaveny aj rovnaky humor a jediny clovek, co akosi nezapadol, bol kolega a skor by sa ocakaval opak, kedze bol tam jediny muz a dokonca si v praci rozumiem aj s ludmi z inych timov a vobec nemam pocit, ze by tu panovala pretvarka a falos, skor naopak a este mi pripada, ze ma maju radi a istym sposobom uznavaju a to som sa od zaciatku nepretvarovala a vo vacsinne pripadov si prave v praci slapu po nohach a tuto vladne dost prijemna atmosfera

A k tvojim bodom:
1.Nakolko hovorim veci ostro a uprimne, tak by som jej napisala , ze je kr*va a uplne s nou prerusila kontakt
2.To som opisala v podstate vyssie , nastavit pravu tvar a byt uprimny resp.dat zaujmy na prve miesto.
3.Neviem povedat konkretne cislo a ani ma to nezaujima, mam dobrych kolegov v praci, v meste sa sice s nikym nebavim, ale ani mi to nechyba, lebo ked pridem domov, tak sa venujem svojim zaujmom
4.Zo zaciatku to nebolo take ruzove v nasom kolektive, nemali ma prilis radi, ale ako som spominala, ak je niekto hnusny, treba pouzit rovnaky meter...a este k tomu prispelo hlavne to, ze na moju pracu sa nemusel nikto stazovat, takze sa vnimanie timu navzajom uplne zmenilo od zakladov.

Odpovím taky stručně
1. Jediné co rozdělí i nerozlučné kamarádky je chlap.
2. V přátelství se meze nekladou , avšak pokud je jednostranné a
víc do něj vkládáš než dostáváš na oplátku, není to přátelství . Ale tak to ve vztazích (všeobecně )chodí .
3. spočítám je na prstech jedný ruky.
4. neříkat nic osobního , chovat se neutrálně. S některými lidmi je těžké vyjít a je zbytečná ztráta času se o to pokoušet.

Myslím, že se tu holky vesměs shodly a přijde mi ***** to opakovat jinými slovy, ale vezmu to z jiného soudku. Bylo by škoda, kdyby tě tenhle negativní pocit zapškl vůči lidem kvůli pár zkušenostem, jen proto, že jsi takovými lidmi obklopená, neznamená, že jsou takoví všichni. Já vidím rozdíl mezi partnerstvím a přátelstvím jen v jedné věci a to je intimita, jinak i přátelství je založeno na důvěře, lásce, souznění, podpoře ad. Pokud to tam není, nebo je to jednostranné není to plnohodnotný vztah. Pokud to u vás s Luckou trvá dlouho a je to opakované chování, které ona není ochotná řešit, myslím, že jsi se rozhodla správně. Stejně jako v partnerství si myslím, že i v přátelství neplatí, že je lepší být s někým než s nikým. V práci doporučuju se bavit jen neutrálně, nikdy neprobírat ostatní kolegy nebo soukromé věci, to se vždy obrátí proti tobě a člověk si pak přijde strašně zranitelný a to myslím platí ve všech vztazích. Nechci ti malovat čerty na zeď a přeju ti, že si s partnerem rozumíte, ale ono také záleží na tom, jak dlouho už spolu jste, jestli nejste ještě zamilovaní a co jste spolu prožili/přežili. Kolikrát si myslí ženy, že mají osudového chlapa a ve vteřině ztratí všechno, zrovna včera jsme se o tom bavily s kamarádkou, že známe případy, kdy je žena chytrá, šikovná, má úžasnou práci, dobře vypadá, sebevědomá, pěkná a stejně jí muž podvede, zůstane sama a on na ní začne kydat špínu. Myslím, že člověk by měl být v první řadě nejlepším kamarádem sám sobě a nehledat ho v někom jiném. Ale i když si s partnerem rozumíte, přeci jen je dobré mít kamarádku, ať si to přiznáš nebo ne, s ženou si prostě popovídáš jinak než s mužem a můžeš s ní probírat věci, které s ním třeba ne a i co se týče vztahu s partnerem, je dobré mít nejlepší kamarádku, aby jsi všechno nevalila na něj. Ale jsem přesvědčená o tom, že nejlepší kamarádka je jedna a pak můžeš mít okruh velmi dobrých kamarádů. Podle mě je okruh nejbližších lidí, v dětství s rodiči, v pubertě nejlepší kamarádka, pak partner a děti, všichni mají důležitou roli v životě. A je pochopitelné, že když je žena dospělá zadaná a má svou rodinu, která je pro ní na prvním místě, že už to nebude takové to teenské budeme spolu 24 hodin denně, ale pokud ti je hodně zle a kamarádku potřebuješ, měla bys mít pocit, že tu je pro tebe. Mám jednu a je pro mě naprosto milovanou osobou. Naše přátelství přežilo, i když jsem se odstěhovala daleko a nemohly jsme se navštěvovat z finančních důvodů, přežilo i odstěhování do zahraničí, když se se mnou rozešel ex nebo, když jsem byla nemocná, vždy tu byla pro mě, byla ochotná ponocovat, aby mě podržela psychicky, i když šla ráno do práce, odpovídala na zoufalé smsky ve tři ráno, jela kvůli mě do nenáviděného města...tohle je přátelství a přeju ti abys takové našla.

Já to vezmu trochu jinak. Tohle není první podobná diskuze. Spíš to vypadá, že internet je plný lidí, kteří netouží po ničem jiném než po opravdovém přátelství, ale v okolí nemají nikoho, kdo by jejich přání opětoval. Zkus začít u sebe a zamyslet se nad tím, jestli se nechováš stejně. Píšeš tady totiž jen o jedné kamarádce, která si na tebe nechce udělat čas. Ale co ostatní lidé? Jsi si jistá, že zatímco se s přítelem držíte za ruce a říkáte si, jak jste si zbyli jen vy dva, není třeba někdo, kdo si právě říká, že pro tebe existuje jen přítel, a na ostatní kašleš? Já jsem měla často stejné pocity jako ty, pak jsem zjistila, že je má mnoho lidí. Pravděpodobně se tak nevědomky chováme skoro všichni.
Ke tvým otázkám:
1) Asi bych se zachovala stejně, ale pak bych litovala, že jsem jí psala takovou patetickou zprávu, kterou jsem se jenom shodila. Ony takovéto výlevy mají obvykle opačný efekt. Člověk, kterému jsou adresovány, neprozře a neuvědomí si, jak se chová, ale většinou se spíš naštve a přestane komunikovat úplně. (Vím to, nedávno jsem udělala něco podobného a se stejným efektem.)
2) Snažím se na nikoho 100% nespoléhat. Nedržím si přehnaný odstup, ale nelpím už na lidech. To jsem dělala dřív a ostatní to spíš obtěžovalo.
3) Lepší je nad tím moc nepřemýšlet. Neuvažovat, kdo je "opravdový" přítel, kdo jen kamarád, kdo jen kolega nebo známý atd. Už mnohokrát se mi stalo, že ten, koho jsem považovala za přítele, se ke mně obrátil zády, zatímco člověk, ke kterému jsem tak blízko neměla, mě mile překvapil.
4) Slušně a přátelsky. V práci udržuj dobré vztahy a bav se jen o neutrálních tématech.

Reaguji na Candy86: Reaguji na Candy86: Díky za reakci. Bohužel to tak úplně není, jak píšeš - protože zrovna ona, Lucka a její přítel, byli kamarádi nás obou s přítelem a my se vždy ozývali jim. Nikdy oni nám a tak nějak nás to naštvalo společně, ale smsku jsem napsala já. Nemyslím si, že bych se ponížila, nastavila jsem si pouze hranici - když kašleš ty na mě a nepotřebuješ mě a nestojím ti ani na zpětné ozvání se - nepotřebuju ani já tebe. A že se naštve? Jo, to může, ale na sebe - konec konců, za pravdu se zlobí každý. Takže si myslím, že já nemám vůbec čeho litovat.
2), 3), 4) - pravda

Já to zase vidím trošku jinak. Jsem introvert a samotář. A většinou jsem asi v té pozici člověka, co se neozývá. A pak mají lidi pocit, že na ně kašlu a že mě pořád musí uhánět a tak. Ale sama ten kontakt prostě nevyhledávám. Mám ty lidi ráda, ráda se s nima jednou za čas sejdu, napíšu, pokecám, popiju. Ale hlavně u holek je to tak, že se chtějí na můj vkus vídat často. A pak se zlobí, když já ne. A v tom je další problém. Nemám extra důvod, proč nechci s někým někam jít. Není to tím, že bych neměla čas nebo si to nedokázala zařídit, ale já prostě nechci. Jsem dospělá, mám svůj vlastní život, svůj volný čas a své priority, jak si ho uspořádat. Ale to lidi většinou nepochopí.
A navíc, s někým se mi ten čas prostě tráví líp. Obecně se radši scházím s klukama, se kterýma se víc bavím.
Takže za mě - kamarádi jsou fajn, ale do určité hranice. Kamarádi jsou pro mě lidi, se kterýma se vídám, když chceme, bavíme se spolu a jsme schopní řešit i vážné věci. A nic se nestane, když si nějakou dobu nenapíšeme nebo se nevidíme. Až budeme chtít, tak to dorovnáme. V poslední době mám ale hlavně u holek pocit, že být kamarád znamená, že se musíš furt někomu podřizovat, vysvětlovat, zodpovídat a obhajovat. Ať už z toho hlediska, proč si nechci psát nebo někam jít a nebo z hlediska, že jsem něco udělala.

Ahoj, hodně záleží kde se pohybuješ. Mě je 27 a nejvic si rozumim s zenskyma 40+ maji vice nadhled, neresi tolik kraviny a casto maji vetsi smysl pro humor at jsou to kolegyně, kámošky od mámy atd. Ale možná je to jen náhoda a je to 50:50, rozhodne je spoustu povrchních, drbajících čtyřicátnic a i v pohodě mladých lidí. Chce to jen se nebránit novým známostem ty špatný lidi se časem vyfiltrujou sami.
1) pro Lucku je očividně přítel celej její život.. no coment!
2) nic takového nedělám jsem většinou otevřená hned a ke všem, pokud něco použijou proti mě tak mě to udělá obrázek jedině o nich.
3) na jedne ruce spocitam
4) řekla bych ji že mě to drbani nebavi -v dobrém. Nebo pouštět uchem tam a druhym ven..

Reaguji na dadabus: souhlasim ))

take souhlasim

Ja uz nefunkcni pratelstvi elimininovala, a tech par zbylych funguje x let stale dobre, i kdyz se nevidime moc casto kvuli vzdalenosti. Jasne, nekdy mi je smutno, rada bych s nekym neco probrala u kafe "hned" a osobne, ale jsem realista....

í