Jsem neschopná a nesamostatná

ehm....můžeme si podat ruce páč takovouhle školu dělám...ted poprázdninách v druháku mě čeká praxe na poště...a mám z toho hroznej strach..ale zároven se těším že budu mít něco takovýho za sebou a zase se trošku osamostatnímpotěšila si mě

jj to je v pohodě ikdyž se taky cítím nesvá a nevím kam se koukat tak si vždycky hraju s drobákama v rucenakupování mi zas až tak velkej problém nedělá když je tam prodavačka ale kdybych měla si to zboží koupit u samoobslužnýho čehosi tak bych to nedala..ikdyž je tam návod a stojí u toho nějaký paní který kdyžtak poradí co a jak tak jdu radši k normální pokladně, tohle jsem vyzkoušela jen díky příteli kterej rád zkouší nový věci a je ohromně samostatný, protože má zdravotní problémy a odmala musel jezdit na nějaký ozdravný pobyty (bez rodičů) tak se osamostatnil hodně, tak snad se od něj něco přiučím, už sem se od něj naučila jezdit vlakem (nesmějte se...)dřív jsem se bála že ty dveře neotevřu pak že je neotevřu při vystupování a pojedu někam pryč a odtama se nedostanu nazpátek, že nenastoupím do správnýho vlaku protože se nevyznám v těch kolejích a nástupištích a tak..sice se mnou jezdívá pořád ale už bych to zvládla i sama si myslim

Tak si na té praxi vyzkoušej jak práci na přepážce, kterou požaduj nejvíc, tak i doručování. Fakt ti to pomůže, uvidíš, že až budeš sedět za přepážkou a obsloužíš prvních pár zákazníků, hned se budeš těšit, až přijdou další. Já to taky tak měla a to jsem dřív taky neuměla mluvit, ale to se hned naučíš

tak to je super a dokonce mě to i docela baví, ono to vyzní nudně celou dobu sedět na zadku a furt něco lepit a vypisovat, ale zase fajn prostředí, žádná velká námaha, a zas tak těžký to nenísem ráda že sem na tý škole co jsem

No vidíš, že něco umíš a znáš, co spousta lidí ne

děkuju, umíš pozvednout náladu i sebevědomí

Nemáš zač, jen ti říkám pravdu a říkám to ze své zkušenosti. A ty jsi na poště na praxi ještě nebyla? My měli praxi už v prváku, ale tak jestli jsi na té samé škole, co jsem byla i já, tak je pravda, že se to tam změnilo a i ten obor už se jmenuje jinak.

Jinak pro pobavení: já, světačka jsem si včera zabouchla dveře od bytu, když jsem šla dát prázdné lahve na chodbu. Stála jsem tam bez klíčů, mobilu, bot úplně bezradná a musela si nějak poradit.
V celým domě nikdo, nakonec přišla sousedka, půjčila mi mobil, já zavolala tatínkovi (jediný číslo, co znám zpaměti - pokusím se jich naučit víc), ten zavolal příteli do práce, aby přišel brzo domů. Takže to dopadlo dobře, když nejde o život...

no ono se to prej každej(?) rok mění ty názvy a že někteří chodí už v prváku a někteří až v druháku no a my jdeme až v druhákua jestli jsi chodila do Brna tak je tam jediná škola co tohle učía myslim že i jedna z mála v republice

tak to máš štěstí že sis pamatovala aspon to číslo na tatku, to já znám jen svoje a přítelovo (a než sem si zapamatovala jen to vlastní číslo to byla doba..)a jinak, máš hodnou sousedku

Nene, jsou v republice myslim tři. Já chodila do Dalovic u Karlových Varů. A jak se jmenuje ten tvůj obor?

a s přítelem ten "problém" nemáš? Jak jste se vlastně seznámili? Tam jsi také musela komunikovat.
A neboj, myslím, že se praxí a životem otrkáš

napsala jsem ti ho do zpráv

no on k nám přestoupil do třídy do druhýho pololetí páč ten svůj obor nezvládal...no ze začátku jsem nevěděla co říkat, jak se chovat páč se mi už od začátku líbíl a já jemu prý taky ale já si myslela že chce kámošku, no a pak se mi přiznal že chtěl hned od začátku mě..tak 4 měsíce jsme spolu kamarádili (nejsem ten typ co se nechá hned sbalit) tak se musel snažitnavíc jak jsem se zminovala v prvním příspěvku ,,kamarádka,, mu přes facebook napsala a začali si psát, pak mu o mě vykecala spoustu věcí a on mi to řekl i to kdo mu to o mě řekl a tím skončilo kamarádství mezi mnou a tou holkou, a pak jsem díky němu ztratila další ,,kamarádku,, které vadilo že jsem se s ním držela za ruku a od té doby mě nenávidí a pomlouvá kde může spolu s tou první, a tak jsem si řekla že tohle nemůže bejt náhoda prostě že potkám super kluka s kterým mám tolik společnýho, (až po tom co jsme sepořádně poznali) si máme furt co říct, máme stejnej pohled na svět a na lidi, a ještě mě zbaví ,,super kamarádek,, tak sem si řekla že tohle je kluk pro mě a pak se to nějak semlelo a sme spolu už dva měsíce

a ještě jsem zapoměla dodat že nebýt té ,,kamarádky,, tak mám štastnej život a myslím si že bych ted neřešila tento problém, ptž bych byla úplně jiná a samostatná...jó kéž bych ji nikdy v životě nepotkala a nedala se s ní dohromady...to je tak když se člověk chytne špatných lidí...