Jde to - být zamilovaná do dvou mužů současně?

No, pokud jsem ve vztahu spokojená a svého partnera mám ráda.. Tomu, kdo mi blbne hlavu se snažím vyhýbat.. Je sice hezké, že má to, co mému partnerovi chybí, ale já se svým partnerem jsem proto, protože ho miluji i s jeho chybami, tak nač si to kazit nějakým chvilkovým poblázněním?
Nikdo nejsme dokonalý

To zní skvěle a jednoduše Ale co když začneš díky tomu "druhému" pochybovat o vztahu, ktery máš? A co když to "poblouznění" trvá několik let, víš, že s tím druhým nemůžeš a třeba ani nechceš být, ale je tam šílená chemie a pořád ti to visí v hlavě?

Ajula
plně souhlasím...

Marge1980
Je to zvláštní boj sama v sobě....a nikdy ho nevyhraješ...buď budeš říkat jaký by to bylo???...nebo to budeš vědět,ale už to ze sebe neodpářeš a poneseš si balvan nevěry...týjo jsem jak nějaká poeta co???Mám to za sebou víš a bylo to hrozný a už bych to nikdy neudělala.Takže rovnou na plné ústa řeknu...já su vdaná a těším se domů na rodinu.Ale pokud vdaná nejsi,tak myslím,že ty pravidla mají širší hranice...

vystihla jsi to úplně přesně... Jak jsi to řešila ty?

Marge1980
Uplně blbě a teď ten balvan nesu sebou Ale milovala jsem je oba hodně ,jen každýho jinak...jestli chápeš Ale jsem s manželem,jsem šťastná vděčná za život,který mám a vedu a nikdy už bych to nevyměnila za nic a za nikoho na světě!!

marki
diky za odpoved... Clovek se stejne musi rozhodnout sam, nikdo to za nej nevyresi...

Marge1980
Téma bych skoro přehlídla, ale použila jsi slovo "chemie". O chemii vím své. Moc by mě zajímalo, jestli to má vývoj, a jaký to bude mít konec, jestli vůbec. Zase sem někdy napiš!

DOufala jsem že máš již jasno
Podle mě není nenormální, když se objeví někdo jiné kvality, ale po chvíli by to byl stejně stereotyp, Každý má něco co partner ne, ale zas na druhou stranu, budeš s ním tolik co s partnerem, a bude to zas jen stereotyp, aby člověk byl stále zamilovaný, takový to, že se ti klepe žaludek, když se máte sejít, to by musel stále střídat. Mám manžela, miluju ho, ale na druhou stranu jsou i jiní, ale po chvíli by to byl stejně stereotyp, takže rozum říká, k čemu by to bylo, ....jestli stále hledáš, tak je to něco jiného, já svého "pravého" našla, ale nemyslím si, že by to byl ten nej na světě a nikdo lepší, prostě pragmatik.Rozchody patří k životu, já myslím, že ty miluješ partnera, ale láká tě to tajemno. Možná si teď říkáš miluji toho druhého, ale myslíš, že bys ho takhle milovala i po několika letech, co jsi s partnerem? Nemyslím to blbě, spíš možná odvědomě hledáš nějaký vzrušení a říkáš si co kdyby......

Tady prostě, cokoliv kdo k tomu napíše, všechno je pravda....Život je opravdu složitý..

Marge1980

pokud to, co tě k němu táhne, neni duševní - že víš, že s nim bys narozdíl od přítele trávila dovolenou podle svých představ, že byste spolu dělali to a to, že byste si hodiny a hodiny povídali, což se svym nějak nejde, že byste cestovali a jen tak vypadli a spali dva dny pod širákem atd, atd. - tak bych to zaboha nedělala. nezískáš tim nic víc, než máš - jestli vůbec. jiná pak je, kdybys cejtila, že on je prostě stejnej jako ty a konečně si našla kosmický dvojče

byla jen ovce Dolly a její "sestra"
Znáte někoho takového ? Myslím opravdu takového, který si nemyslí nic o konečníku, když ten druhý mluví, bezvýhradně zbožňuje svého partnera, snáší krom modrého i zelenkavé z nebe... A to třeba dvacet, třicet let ?
Občas je vídám ve filmech pro pamětníky, ale to bude fikce ne ?

Až potud myslím, že bych někoho takového mohla znát...
To je právě to...dopředu se to odhadnout nedá...
Ty miluju..variace Popelky pro dospělé...ach ach ach...

Marge1980
Rada není...respektive podvědomě v hlavě víš co bys měla dělat, ale do srdce je daleko...nemá cenu něco psát, radit, domlouvat, přesvědčovat, chlácholit nebo vyhrožovat...dokud prostě to rozhodnutí nepřekoná ten půlmetr do , tak je všechno marný...zkus zabrzdit rozjetej vlak...