Jak zachránit vztah procházející krizí

Ahoj, je mi 19 a můj první vážný vztah trvá už skoro dva roky....jenomže poslední půlrok mi připadá jako jedna velká krize...začala jsem brát antidepresiva, když se někam jdeme bavit mezi lidi, jdeme radši každý sám...protože spolu se už bavit nedokážeme, poslední dva měsíce spolu bydlíme, jestli se spolu milujeme dvakrát do měsíce? možná přeháním...včera jsem se rozhodla že si dáme pauzu....a odjela jsem zpět k rodičům....doufám že se tím něco změní...myslíte že jem udělala dobře?...poraďte...jsem na dně...

Ahoj, je mi 19 a můj první vážný vztah trvá už skoro dva roky....jenomže poslední půlrok mi připadá jako jedna velká krize...začala jsem brát antidepresiva, když se někam jdeme bavit mezi lidi, jdeme radši každý sám...protože spolu se už bavit nedokážeme, poslední dva měsíce spolu bydlíme, jestli se spolu milujeme dvakrát do měsíce? možná přeháním...včera jsem se rozhodla že si dáme pauzu....a odjela jsem zpět k rodičům....doufám že se tím něco změní...myslíte že jem udělala dobře?...poraďte...jsem na dně...

gertruda
Náhodou jsi dobrá, že jsi ten krok - odpočinout si od sebe - udělala. Budeš mít čas se rozkoukat a popřemýšlet, ikdyž teď okolo vánoc Ti bude určitě smutno. Tutéž šanci má i Tvůj přítel...nebuď smutná, vždyť to děláš proto, aby vám bylo spolu líp, samozřejmě pokud se k sobě vrátíte.

gertruda

Je to určitě dobrý krok. Aspoň zjistíš, co vlastně chceš. Pokud ti bude bez něj dobře, tak je to jasné. A pokud ti bude chybět, a ty jemu taky, tak uvidíš no
Mně teda taky chybí, ale vím, že to prostě musím překousnout

jj, přesně tak, já se kvůli jedný holce chtěl zabít, když si vybrala kámoše... taky se mi tehdy zhroutil svět, trápil jsem se, ale zjistil jsem, že ona neni jediná teď jsem jí neviděl už možná 10 let, a žádnej problém mi to nedělá... lidi ti do života budou přicházet, někteří zůstanou, někteří zase odejdou, tak už to chodí... a trápit se kvůli někomu sice můžeš, ale netrap se moc dlouho, otevři se novým ldem a novým zážitkům

tohle podle mě neni na pauzu, ale okamžitej rozchod... nechci soudit kdo za co může, ale udržovat vztah s někym a přitom kvůli vztahu s nim brát antidepresiva, to přece neni život, to přece dobrovolně nikdo nechce... nebo snad jo? seš dobrá, že jsi našla odvahu odejít, podle mě neni důvod se vracet, pokud se něco hodně nezmění...

Holky, tohle zní dost povědomně . Zažila jste některá z vás přechozený vztah se šťastným koncem? Nebo se mám rovnou zabít? Pomoc!!

June: S přítelem jsme 3 roky - mě je 20, jemu 24, k dětem tedy náš vztah před přechozenou dobou nepovede (abych to nezakřikla, že) a když mi kamarádky říkají, jaké mám štěstí ("ideální pár"), vždycky pomyslím na přechozenost... a už jsem to říkala i příteli, ten mě musel utěšit, že vztah se může rozpadnout ze spousty důvodů, cituji "..třeba kdybych ti řekl, co jsme včera dělali s klukama!" Ale měl pravdu, jen já mám pořád strach.

Red_fire - to je mi líto, že se nervuješ takhle dopředu. Ale na druhou stranu jsi hodně mladá a máš ještě čas i právo na to, nabrat zkušenosti se vztahy . Jenže já jsem na konci přechozeného vztahu, dvacet mi už rozhodně není, a nevím jak dál. Jestli se pokoušet zachraňovat (jak? jak? jak?), nebo se smířit se samotou... která je v mém věku už dost patetická... Bridget Jones hadr.

zabít? a to jako proč? že možná skončil vztah? že možná zůstaneš sama? je cílem tvého života být pořád s někým? je tu spousta lidí, kteří potřebují něčí lásku, a nedostávají jí... zkus se zamyslet, jestli ti ten vztah stojí za záchranu, jestli myslíš že má naději, a jestli ho chce zachránit i tvůj partner...

Já mám radu takovou: pokud začíná hádka, říct: "Probereme to zítra, až se oba uklidníme" a jednoduše mlčet(a myslet si své ). Přítel většinou něco ještě brblá, ale když je to bez odezvy, tak vychladne. Hlavně se nenechat k hádce vyprovokovat. Chce to pevné nervy, ne vždy se to povede, ale já to tak dělám a jsme spolu 7 let. Hlavně se vyvarujete toho, že si řeknete něco co třeba ublíží a může to být předmětem další hádky.

Odpovědi jsou: ano, ano, ano! Ale JAK? Jak, když už se v současné době vnímáme spíš jako přátelé, ale jiskra muž-žena tam není? Jde to obnovit? Povedlo se to někomu z vás?

Hádka vyžaduje vzbouřené emoce a vášeň, ale to náš případ není... my se ani nehádáme, tak přátelsky (ale bez vášně) se k sobě chováme...

June
Myslím, že to nejde... Je to přirozený vývoj - neznám nikoho kdo by se na sebe těšil vášnivě jako v prvních letech vztahu...

Vztah se mění a to co zbyde po vyprchání vášně je důležité a na tom se ten vztah staví. Jsou tací, co bez té vášně nemůžou žít a tak si hledají jiného partnera - popř. milence, kde si to kompenzují. A jsou tací, kteří jsou s tím smíření a vyhovuje jim to... Naučí se s tím žít...

Univerzální rada neexistuje i když si budeš snažit pestřit sexuální i jiný život s partnerem, u kterého už tu vášeň necítíš, pak ty okamžiky budou jiné, než s člověkem se kterým jsi půl roku..Je to tak a nic a nikdo s tím nic nenadělá..Můžeš to zlepšit, pracovat na tom, ale rozhodně nezačneš cítit šimrání v podbříšku...

Myslím, že hraje roli tvůj věk a jak to cítíš... Nemá smysl se trápit ve vztahu, kde být nechceš...

A také je potřeba si uvědomit, že s novým partnerem si budeš tu ztracenou vášeň užívat,ale také se s ním jednou dostaneš do bodu, kde jsi teď se stávajícím ..A co pak ? Budeš zase hledat jinde ? A také ti nemusí vyhovat, tak jako ten, se kterým teď jsi...Vášeń může vyprchat a nezůstane taky nic...

Já vím, že spousta žen má názor v takovém bodě odejít a hledat dál - žijeme přece jen jednou... Ale život je také o jiných věcech, než jen o sexu. Protože tahle touha a vášeň je pouze sex - chemie, kterou doma s partnerem už nemůžeme po těch letech zažívat... Může se nám ten sex líbit a může nás i bavit, ale prostě to již nebude takové jako u nového partnera.

Je důležité si urovnat sám v sobě, co je pro mě důležité a co jsou ty mé životní priority.. I když spousta z nás si ty priority urovná a pak se přihodí něco, co nedokážeme kočírovat a už se kolotoč točí...

Bruce - díky za odezvu . Většinu věcí, které jsi napsala chápu a víceméně jsem s nimi ve vztahu i počítala... Bylo mi jasné, že první rok vztahu se liší svojí intenzitou od třetího roku, a osmý rok vypadá taky jinak. Tohle je můj nejdelší vztah a vždycky jsem si myslela, že když opadne zamilovanost, stejně to bude dál příjemné... a bylo. Spoustu let. Ale zase to poskočilo - k horšímu, bohužel. Ta stále klesající tendence intenzity mně překvapila. A vážně nevím, jestli jsou to ty "klidné vody", ve kterých náš vztah zakotvil, nebo jeho umírání...

June
Obávám se, že v tom ti nikdo neporadí... To se budeš muset snažit poznat sama..

Já jsem s manžou 11 let a taky mě napadalo spousta kravin ( dnes vím, že to jsou kraviny ). Protože já ho prostě miluju i když už jinak, než na začátku... Ale nedokážu si svůj život bez něj představit a ani nechci...
Soudím dle jednoduchejch měřítek - často se spolu smějeme, máme si stále o čem povídat i když někdy dochází k ostrým střetům ( jsem horká hlava ) např. pokud přijde téma politika
Děláme spolu spoustu aktivit ...Prostě nás to furt baví...
Když vidím ty vztahy okolo, jak fungujou ( spíš nefungujou ), jsem nesmírně šťastná, že mám manžu a vztah jaký je i po tolika letech ..

Takže asi spíš si sama v sobě srovnat, zda je to pro tebe umírání, nebo ne ..A co to je pro něj ? Jak to cíti on... Ze své zkušenosti vím, že o tomhle přemýšlíme víc my ženský, než chlapy... Oni necítí problém, nebo změnu... A už vůbec ne k negativnímu...

A taky vím, že tohle je téma na dlouhou dobu... S kamarádkou jsme to řešily fakt x desítek hodin...

Ale jinak si myslím, že je velice důležité mít společné prožitky, přátele... Žít prostě spolu a ne pouze vedle sebe... To je začátek konce ...