Dobré ráno,
zajímal by mne Váš nestranný názor na mou současnou situaci. Je mi 40 let, posledních osm let žiji v zahraničí. Zde jsem si před dvěma lety našla současného přítele, se kterým bydlím v jeho domě prakticky skoro od začátku, co jsme se poznali. Celé ty dva roky jsme neměli jediný problém, dokázali jsme se vždy na všem domluvit bez konfliktů a hádek jako rozumní lidé a já si toho vždy velice vážila, protože v předešlém vztahu jsem zažila přesný opak a od té doby se mi domácí divadelní scény opravdu hnusí.
Jenomže dům, ve kterém bydlíme, je z roku 1966 a čím dál, tím víc potřebuje rekonstrukci. Do postelí nám (ještě zatím) neteče, do garáže už ano - přítel sám přiznal, že už je "víc, než nutné" vyměnit stará dřevěná okna a střechu a izolace a to je prý teprve začátek. Když jsem se přítele ptala, proč to nechal dojít až takhle daleko, řekl, že po rozvodu musel bývalou ženu z domu vyplatit a na další investice nezbylo peněz. To bylo asi před deseti lety.
Já mám v ČR byt v hodnotě asi 2 mil, před pár lety jsem jej měla v plánu prodat, ale nějak se mi do toho "na dálku" nechtělo, tak čekám, jak se bude trh s realitami vyvíjet a byt využíváme, když jsme doma v ČR 2 x v roce na dovolené. No a přítel se najednou začal o osud mého bytu nějak zvlášť zajímat, přišel s nápadem, že bychom byt mohli společně vymalovat a zeptat se v realitce na odhad ceny, atd., že je to škoda, když byt leží ladem. Souhlasila jsem, že má pravdu a dál jsem se tím nezabývala. Jenže když ještě párkrát nadhodil podobné téma, začala jsem tušit, kam míří - no a nedávno jsme seděli doma při víně a on mne na rovinu vyzval, ať svůj byt prodám, on na mne polovinu svého domu přepíše a peníze použijeme na rekonstrukci.
Řekla jsem mu, že to není nejlepší nápad a že mám známé, kteří nám s rekonstrukcí ochotně pomůžou, když bude potřeba - ale pokud jde o financování, bylo by mnohem lepší, kdyby si vzal úvěr. Přítel má dospělého syna, stýkají se pouze párkrát v roce, nemají dobré vztahy - syn je dle jeho slov líný a vyčůraný. Mám strach, že kdyby se s přítelem nedejbože něco stalo, tak se třeba budu roky soudit s jeho synem a nebudu mít kde bydlet, navíc žiju v cizí zemi. Mám podobný beznadějný případ v rodině : všichni ví, kdo má na co právo, ale soudy se táhnou léta, odvolání střídá odvolání a vysmátý dlužník "má snahu splácet" = splácí po stokoruně. Já mám z takových věcí panickou hrůzu a celý život se držím zásady, že je výrazně lepší problémům předcházet, než je řešit.
No a teď asi budu muset řešit problémy ve vztahu, protože od té doby je u nás doma dost těžká atmosféra, přítel se asi urazil nebo co a víc se o celé věci bavit nechce. Ještě podotýkám, že nikdy nemohl mít, ani neměl pocit, že bych se nějak nedostatečně podílela na domácnosti : potraviny nakupuji já ( a je jich hodně, protože denně vařím, v práci totiž žádné obědy nemáme ) , dost často jezdíme o víkendu na výlety - tak se o náklady vždy podělíme, on zaplatí cestu, já hotel nebo opačně, domácí práce jsou taky na mne, protože mám víc dní volna, .... atd. Šetřit peníze nejsme příliš zvyklý ani jeden - splácíme každý své auto, rádi si vypijeme, on navíc platí za syna alimenty na svou vnučku a mne taky údržba zevnějšku něco stojí .....
Má můj přítel důvod být na mne naštvaný, že se mi nechce do společných investic ? Nebo má někdo nějaké jiné lepší řešení ?