Máme dvouletou holčičku,která tíhne k babičce a dědovi (tedy mým rodičům) tak moc,že kdyby to bylo možné,tak by se tam nastěhovala.Naši k nám jezdí na návštěvu jednou týdně-někdy i dvakrát,ale jak se chystají k odchodu,tak malá začne vyvádět,ale tohle bych ještě až tak neřešila,ale horší je to,když ji potřebujeme s manželem pohlídat kvůli práci a nebo když si ji naši jen tak vezmou na víkend,tak nejhorší je,když nám ji vracejí,jak ona tak strašně nechce domů a tak strašně řve až se zajíká a chce mermomocí za nima.Já s manželem jako by jsme do jejího života ani nepatřili.Jako matku mě to strašně ničí a na naše mám akorát vztek.Co ale bude dál?Naši se na ni strašně třesou,všechno jí dovolí,zkrátka by si od ní klidně nechali i oči vydrápat,jestli mi rozumíte.Doslova se stydím když třeba někam jdem já,moje máma a dcera a každej vidí,jak se pořád sápe po ní a mě odstrkuje a odtahuje se ode mě jen se ji snažím třeba vzít do náruče.
Za chvíli to dopadne tak,že já s manželem budem jen lidi co ji stvořili,ale rodiče budou zárověň děda s babičkou.
Omlouvám se za ten dlouhý elaborát,ale tak strašně mě to ničí,že jsem se musela svěřit.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Dítě miluje prarodiče víc než nás vlastní rodiče
Reaguji na True:
Z čeho usuzuješ, že se nechovala jako opravdová matka?
Poslat SZ
Galerie obrázků
Cituji elvo: Z čeho usuzuješ, že se nechovala jako opravdová matka?
To je jednoduché.
Žádné dítě se neotočí k rodičům zády, když mají spolu vybudovaný krásný vztah.
méně než
10 příspěvků
Příspěvkem jsem chtěla dát pouze najevo,že i když si člověk v těchto věcech udělá pořádek,neznamená to,že má vyhráno.Jak jsem již psala od 3 let věku mé dcery bylo vše O.K. Náš vztah by nám mohl leckdo závidět.Problémy nastaly až s narozenim dětí mé dcery.Tj 1,5 roku.Přičítám to závyslostí babičky na malé děti..A jak jí znám bude zase tou babičkou,která se bude moc angažovat.Ted jde o to kdy to dceři dojde,začne jí to vadit a udělá si pořádek i ona.Já do toho zasahovat nemohu.
Příspěvek jsem napsala jen o sobě a tak jak byl napsán mohl dělat dojem že jsem byla špatnou matkou.Chápu.Ale vypisovat zde vše z života i mých sourozencu kde díky babičce došlo k rozvodu a co tomu vše předcházelo no to by bylo na román.
Reaguji na Lída01:
Lído, moc se ti omlouvám. Já jsem to skutečně pochopila tak, že jsi s dcerou neměla hezký vztah...tvá matka je asi velmi zvláštní typ.
Ještě jednou se ti omlouvám a přeju ti, aby aby tvá dcera prozřela...
Cituji Padlý Anděl: Nejvíc mě taky naši štvou s tím svým popichováním tipu:A pojedeš Nikolko k nám?Tam se máš určitě líp než doma....a to jídlo od mamy nejez,BABIČKA UDĚLÁ LEPŠÍ...a to všechno přede mnou a manželem.
Hm tak to je docela síla. Já bych prostě rodičům zkusila vysvětlit, že se od nich nenechám před svojí dcerou snižovat a že pokud nepřestanou, tak se ty návštěvy omezí. Nechápu, že tvoje máma nedokáže pochopit jak ti třeba je. Vy s manželem asi hodně pracujete? Ono dneska je člověk většinu času v práci a pak nemá čas ani na svoje děti a možná ten přehnaný zájem od prarodičů jí dává najevo, že vás dcera nezajímá, ale oni se o vše postarají. Malé děti hodně tíhnou k prarodičům. Si pamatuju jak jsem se vždycky těšila, ale vždy byla moje máma na prvním místě a nikdy jsem neslyšela od prarodičů něco špatného na výchovu a nic o rozdílech a to i od babičky, která mojí mámu moc v lásce nemá.
méně než
10 příspěvků
Já si pamatuju, že jsem taky od prarodičů vůbec nechtěla a vždy jsem dělala scény, jak jsem měla jet zase domů. A to samé jsem pak viděla i u své sestřenice. Oni jsou prostě babičky mírnější, já jsem se k babičce uklidila na prázdniny, takže mě nevodila do školky, kterou jsem nesnášela, samý výlety, příroda... ale to se pak zlomilo a už jsem tam jezdila/jezdím spíš jen tak ze slušnosti.
Měla jsem to hodně podobně. Naši na nás byl přísní a babička s dědou-klasika. Navíc babička je jiný typ než rodiče, vždycky jsem u ní našla porozumění, mohla jsem se jim svěřit a říct jim třeba o problémech s bráchou, které naši vyřešit nedokázali. Když jsem byla menší, taky jsem nechtěla domů, brečela jsem, nejhorší bylo, když jsem třeba týden spala u babičky...to se mi domů fakt nechtělo...ale nemyslím si, že by to bylo kvůli větší lásce. Rodiče mám rada neskutečně moc, stejně jako prarodiče, teď už jen babičku...vím, že mi tam bylo a je hrozně dobře, ale taky vím, že maminku s tatínkem mám jen jedny a nic je nenahradí. A uvědomila jsem si to nedávno. Takže bych se určitě nebála 
