Dítě miluje prarodiče víc než nás vlastní rodiče

Reaguji na Moňas:
Ale nevíš, jeslti mu to už nezůstane a hlavně si to bude pamatovat, já si teda do svého prvního roku nic nepamatuju, ale pak si pár důležitých událostí vybavuju, když mi byly ty 2,3 od 4 let pak teda o dost víc věcí tak pochybuju, že by si tuhle zásadní věc dítě nepamatovalo ve vyšším věku, pokud to bude trvat víc jak několik měsíců, je pravděpodobný, že už to nepřejde, jen kdyby si ty prarodiče nějak zprotivilo a to právě tím bydlením u nich a následnou jejich výchovou, hned by se začalo těšit k rodičům a pak už tam chtělo být furt..

to jako budeš svoje děti rozdávat na potkaní a doufat, že nějakemu se u tebe bude libit? Neslavíš vánoce, co když budou chtít jít k někomu kdo je slaví, to je nechaš být? Abys neměla problem se socialkou.

Reaguji na Siiri:
Tak já hlavně používám mozek, takže děti mít nebudu

Chválihodne. Tahle sebekritickych lidí moc není.

Promiň, ale tohle fakt nebylo zapotřebí...

To je naprosto normální, náš malý to taky tak dělal. Ty přechody pro něj byly hrozný, chtěl mít zkrátka všechny pohromadě. Stejně tak plakal, když jsem ho dala našim na hlídání a odjela. Uvědom si, že jí jsou 2 roky.

To je největší blbost, kterou bys mohla udělat.

Mluvila jsi o tom s matkou jen ty nebo se do toho vložil i manžel?

Reaguji na pirko: Mluvili jsme o tom s mámou oba,ale ona to jen zlehčovala a že prý přeháníme.S našima se nedá normálně mluvit.Oni mají tu svoji pravdu a názor jiných nerespektujou

Joj holka máš to teda těžké ale omezit styk s prarodiči je blbost. Malá s toho určitě vyroste. To, že fyzicky napadá tvé rodiče je sice asi podivné(hlavně to, že si to od ni nechají líbit) ale já se s tím už taky setkala. Mám 3 letého synovce, který kousání, škábání, tahaní za vlasy ...si na mně taky zkoušel praktikovat(pouze na mně, k nikomu jinému si to nedovolil), vždycky když došlo k narušení jeho denního režimu. Děcka v tomhle věku jsou hold citlivé a každé se se stresovou sytuací vyrovnává po svém. Tím rozhodně nechci říct, že by se ji to mělo tolerovat.
Jinak nemyslím si, že by vás dcera měla míň ráda než vaše rodiče. Jen k nim asi cítí větší důvěru a navíc co mamka zakáže babička dovolí, takže babička je ta hodná a mamka zlá. Takhle to bylo od jakživa.

To dítě reaguje naprosto normálně a přirozeně. V tomhle věku ještě nefunguje "mít rád" tak, jako to známe my. Malá je pominutá po babičce proto, že jí všechno dovolí. Je to úplně stejné, jako kdyby pes běhal na sousedův dvorek, soused ho tam nechal vyvádět psí kusy a majitel by se pak cítil zrazený proto, že pes kňučí, když je zavřený doma. Páníček je z toho nešťastný, protože by přece pes měl být šťastný, že je doma v teple a může se s páníčkem mazlit. Tak nějak bych to viděla. Napsala bych, že to malou časem přejde, ale protože svým chováním nevyjadřuje lásku, ale jen určitou vyčůranost, tak je to úplně jiná věc - a ta ji asi nepřejde. Prarodiče ji budou rozmazlovat a na rodiče bude třeba nadávat a to i ve věku, kdy bude moc dobře rozlišovat, že rodiče má ve skutečnosti radši. Vlastně vás možná svým chováním bude vydírat, protože tohle děti umějí už dost brzo, když pochopí, že maminku mohou potrestat tím, že k ní nebudou od babičky chtít. Přesně tohle jsem dělala ve 4 letech a to mě babička určitě nerozmazlovala.

K těm prarodičům - no, asi budete zvláštní rodina.... protože poslouchat od vlastní mámy "aby ses neposrala" . to si neumím ani představit. Nevěřím, že ať uděláš cokoliv, něco se změní. To jsou asi beznadějní případi

"tou ženskou" myslíš mámu?

Za to tě jedině chválím, protože ne každý, kdo si evidentně nese životem nepřekonané trauma z disfunkční rodiny, je potom tak racionální, aby si přiznal, že výchova psychicky zdravého jedince není v jeho možnostech.

No mě teda spíš zaráží chování babičky než dítěte. Tohle si vůbec nemá dovolit ti řikat i když je to tvoje matka když hlídá tvoje dítě. Na mě kdyby to zkusila, že se z toho napoto... tak bych jí řekla, že ona se teda nepos*re bez vnoučete když se chová jako megera. Nevim z toho co píšeš mi přijde, že to má v hlavě trochu pomotaný a patří mezi ty ženský co si myslej, že vědi všechno nejlíp.

Jo, ale v rozumný míře a tohle už mi nepřijde. Navíc ještě když dítě navádí, že u nich se má líp at doma nejí tak. to mi přijde fakt zákeřný a když si to o tom chce promluvit tak jí bába pošle do haj.u...už kvuli tomu bych jí dítě nedávala.

Reaguji na Padlý Anděl: Já souhlasím s tím, co psala Amelie. Tím, jak se k dceři chovají, ani jí rozhodně nepomáhají, protože ona jak se zdá, už i v tak nízkém věku s vámi pěkně manipuluje. A myslím, že je potřeba od začátku dítěti stanovit jasné hranice. Ano, babičky jsou rozmazlovací, ale odsud posud, tohle už není normální, ani dobré pro dceru. Pokud s vašima není rozumná řeč, i když jsi to několikrát zkoušela, jasně jim řekla, co se ti nelíbí a i mně se zdá, že babička už opravdu přebrala, když říká dceři, aby nejedla doma, ale u ní, že tam to je lepší a tebe stírá tím, aby ses z toho nepos..., tak bych ten kontakt omezila v tom spaní, trávení víkendů u nich apod. Prarodiče ať klidně přijdou na návštěvu - k vám - a u vás se budou chovat podle vašich pravidel, a to i dcera. Musívědět, že rodiče jste vy s manželem a vás bude respektovat, ne že když je u vás babička s dědou, tak to přestává platit. A řvát si klidně může. A prarodičům bych klidně řekla, proč to tak je - že jsi se jim opakovaně snažila říct, co ti vadí, ale oni tě absolutně nerespektují a dál si jedou po svém.

Jestli Ti to pomůže, tak jako dítě jsem strašně milovala mimopražskou babičku, tak strašně moc, že jsem vždy brečela a držela se stolu, že nechci domů, ale jak jsem rostla a rostla, už jsem k babičce ani nechtěla jezdit. Když dítě vyroste, tak to má úplně jinak

Reaguji na radulinkap:

To dítě rodiče, ale má rádo! Takhle to vůbec nechodí, je vidět, že jsi člověk co nemá děti.