Zdravím, mám doma 6 ti měsíční štěně border kolie, kluka. Je moc hodný, žádný problém s ním nemám, kromě jeho aktivnosti.
Jsem na škole, bydlím s rodiči, ale psa jsem nejvíc chtěla já, a všichni mi odmítají pomáhat, že je to "můj pes". Ale já už to nezvládám. Strašně mě mrzí, že jsem takto selhala, mám ho hrozně ráda a už jsem si na něj zvykla.
Ale mám spoustu učení, teď ještě víc, a bude to horší, a nezvládám ho každý den venčit, aspoň 1-2 hodiny, ráno a po škole. Je toho na mě strašně moc, jsem z toho unavená..máme sice dvůr, ale je dost malý a není tam pro psa místo, a je to spíš pro pěstování.
Navíc se bojím výčitků z okolí, od přátel, prarodičů...všichni by mi hrozně vyčítali jak jsem to mohla udělat. Ale pro mě to sakra taky není lehký, nevím co mám dělat. Rodina mi s ním nepomůže. A už nemám čas ani na nic jiného..když bych si chtěla zajít třeba s kamarádkou do města, na kafe, nemůžu, musím se psem.
Když jsem si ho pořizovala, čekala jsem, že to bude těžké, ale dokud si to člověk nezkusí, neví do čeho jde. Myslela jsem, že to zvládnu. A když vidím ty jeho očička...je mi na brečení a opravdu mi to rve srdce. Je to živý tvor, a já jsem hloupá.
Jsem studentka, nemůžu si platit někoho, kdo by mi psa venčil.
A když už bych ho dávala pryč, chtěla bych někomu známému, o kom bych věděla, že se o pejska postará. Ale o nikom takovém nevím..
Co byste dělali na mém místě? Jsem z toho zoufalá...
Předem moc děkuji a prosím, nevyčítejte mi to, už tak je mi hrozně smutno