Dokážou spolu ve vztahu fungovat dva dominantní partneři?

Vše má své hranice

Zvětšit

Podle odborníků má párové soužití prokazatelnou výhodu. V páru jsou lidé zdravější, spokojenější a později umírají. V párech vyrůstající děti jsou také spokojenější a klidnější. Pozitivní přínosy to však má zejména tehdy, je-li vztah v rovnováze, tedy se role submisivity a dominance dynamicky střídají. To znamená, že každý z partnerů v něčem vyniká, ale o všem důležitém rozhodují partneři společně. Když dojde k neshodě, mohou se partneři pohádat, ale není možné, aby ustupoval či dělal kompromisy vždy jen jeden z nich, nebo naopak neustoupil ani jeden. „V dominantním partnerství, ve kterém si oba z páru prosazují své, chce být každý vítěz. Na jednu stranu jde o vzrušující boj osobností, na druhou je to vyčerpávající a z dlouhodobého hlediska těžko udržitelné. Je potřeba udělat kompromisy na obou stranách, jinak tím pak trpí výchova dětí,“ vysvětluje osobní a kariérní koučka, terapeutka Simona Zábržová a zároveň dodává, že zná i šťastné páry, kde jsou oba dominantní. „Nicméně u těchto párů platí, že si nastavili očekávání od vztahu a rozdělili si role už na začátku,“ doplňuje Zábržová.

Dominantním člověkem se můžete narodit, nebo stát

Dominantním a stejně tak i submisivním člověkem se můžete narodit, ale mnohem častěji má na utváření životních rolí vliv výchova. Rodiče a především jejich výchova se na každém člověku v mnoha směrech podepisuje a to včetně našich životních rolích. Například když rodiče v dětství poslouchají spíše potomka, než on je, existuje vysoká pravděpodobnost, že se jedinec obklopí i v dospělosti submisivními lidmi, od kterých bude vyžadovat poslušnost. V případě autokratické  výchovy, kdy rodič nebere ohledy na individuální potřeby dítěte, často dítě negativně hodnotí a neponechává mu prostor pro vlastní tvořivou aktivitu, se z dítěte může stát závislý, nesamostatný člověk. Jeho role v partnerství pak může zůstat podřízená (submisivní), ale může dojít i k tomu, že se z něj naopak stane osobnost s agresivním chováním vůči autoritám – dominantní typ ve vztahu.

Co se skrývá pod maskou dominantního člověka?

Zvětšit

Pod tvrdou slupkou, maskou dominantního člověka, se obvykle skrývá velmi nestabilní a slabá osobnost, ačkoliv dominantní jedinec působí navenek velmi průbojně až energicky. Jestliže se setkáte s dominantním člověkem, brzy poznáte, že je to individualista, který dokáže dát velmi zřetelně najevo, co se mu líbí a co ne. Zastává názor, že každý člověk má právo, aby žil podle svých vlastních představ, aby jednal podle svého vlastního úsudku a řídil se svým vlastním svědomím a společenskými hodnotami podle svého výběru. Kromě toho moc rád řídí lidi a poměrně často působí na vysokých kariérních postech, což se promítá i do jeho partnerských vztahů. „Dominantní člověk si občas neuvědomuje důležitou věc a tou je, že soužití v páru není jen výhodně uzavřená smlouva. Ve vztahu je klíčové respektovat potřeby druhého. Pro šťastný vztah dominantních lidí je nutné mimo vzájemného respektu také umět dát tomu druhému pocit přijetí, podporu a prostor pro realizaci snů,“ říká terapeutka Zábržová.

Vyjevte co nejdříve svou přirozenost

Kamenem úrazu každého soužití jsou očekávání a beze zbytku platí – každý svého štěstí strůjcem. Čím víc se na začátku vztahu přetvařujeme, tím si zaděláváme na větší průšvih. Na začátku vztahu, v chemickém oblaku lásky, má většina z nás tendenci dělat se lepší, než jsme, což je určitým způsobem v pořádku. Nemůžeme ale dlouhodobě skrývat, a ani bychom to dělat neměli, naši pravou podstatu. Fatální následky může mít například to, když v době známosti dominantní muž či žena čeká na každé rozhodnutí svého protějšku, tedy předstírá něco, co není. Pokud má vztah fungovat, musíme co nejdříve vyjevit svou přirozenost. Oboustranně. A tehdy se zároveň můžeme rozhodnout, jestli budeme druhého milovat takového, jaký je, nebo odejdeme. Rozhodně bychom neměli po partnerovi chtít, aby se změnil, o což často usilují dva dominantní v páru. „Pokud chcete u partnera docílit změn, musíte začít především u sebe. Váš partner vždy reaguje na to, jakou energii vyzařujete vy. Pokud změníte postoj v situaci, která ho irituje, dokážete zázraky bez boje,“ radí Simona Zábržová a doporučuje, aby spolu dominantní páry upřímně a otevřeně komunikovali, aby nedocházelo k tomu, že si druhý musí něco domýšlet. „V situacích, kde neznáme odpovědi na otázky, které nás tíží, vznikají konflikty nejčastěji,“ doplňuje Zábržová.

Dominantní žena. Skutečně jí jste?

Zvětšit

Souhlasíte s tím, že v českých rodinách bývají dominantnější muži? Ve skutečnosti to totiž není tak úplně pravda. Muži se o dominanci zpravidla snaží, ne vždy jsou jejich snahy úspěšné. Záleží na partnerce. Moudrá žena ponechává muži aspoň iluzi dominance, méně moudrá ani tu ne. „Ženy se stávají čím dál tím víc emancipovanější a muži naopak začínají v dominanci ustupovat,“ říká svůj názor terapeutka Simona Zábržová. Neznamená to však, že je žena ve vztahu opravdu dominantní. Některé ženy se do role dominantní partnerky dostanou omylem, či nechtěně. „Pokud se cítíte v partnerském vztahu dlouhodobě unavená a vysátá, je možné, že jste příliš v mužské energii,“ vysvětluje Zábržová. Důvodem obvykle bývá to, že muž je spíše submisivní a tak je veškeré rozhodování, plánování a navrhování na ženě. Jenže když žena přebere ve vztahu mužovo místo, muže tím automaticky zneschopní a ještě více oslabí.

Ve vztazích neplatí, že se protiklady přitahují

Protiklady se můžou přitahovat, ale jen do určité míry. Realita je taková, že silně dominantní člověk nehledá někoho, kdo mu všechno automaticky odkývá. Dominantní jedinec vedle sebe snese hlavně lidi, kteří dokážou mít svůj vlastní názor, ale zároveň chce, aby ho partner respektoval, což může být u dvou dominantních jedinců kamenem úrazu. Přichází totiž již jednou zmiňovaný boj osobností, boj o moc. „Pokud se toho chtějí dominantní páry vyvarovat, musejí si rozdělit jednotlivé role. Je potřeba najít oblasti, ve kterých rozhoduje jeden, a druhý jeho rozhodnutí plně respektuje, a jiné, kde jsou jejich role rozdělené jinak. Tak, aby si oba přišli na své, aby každý měl aspoň nějakou oblast, v níž je vnímaný jako jistá autorita,“ doporučuje Simona Zábržová.

Naučte se vztah trochu zharmonizovat

Zvětšit

Hádky ve vztazích doprovázejí nejen dominantní páry a ne vždy je hádka špatná. Mnohdy pročistí vzduch, ale pouze za předpokladu, že se dodržují určitá nepsaná pravidla. „Lidé si někdy bohužel neumějí ve vztahu v klidu říct, co mají rádi, co chtějí a co se jim líbí. Vznikne tedy konflikt, který ani konfliktem být nemusel. Pravidlem v těchto situacích je naslouchání tomu druhém a pokud s něčím nesouhlasím, snažím se to trpělivě vysvětlit. Rozhodně ho neponižuji ani na něj nekřičím. V momentě, kdy na partnera začnete křičet nebo použijete sprostá slova, partner většinou přestane poslouchat,“ tvrdí Zábržová. Pokud se vám podaří tato pravidla dodržovat a naučíte se změnit póly svých emoci, tedy změníte intenzivní negativní emoce na kladné, a naučíte se v určitých věcech partnerovi ustupovat, vztah tím zharmonizujete. Mějte však na paměti, že není možné, aby bylo vždy a vše zalité sluncem. Zapomeňte na věčné hledání dokonalosti, ideálu, protože nic takového v soužití dvou lidí není. Kromě toho v životě je praktičtější měnit svá očekávání než měnit partnera. Dospělého člověka totiž změnit nelze.