Smazat

"Člověk je krásnější, když má radost"

O tom, co všechno se honí hlavou jedné mamině na mateřské dovolené a o tom, že mezi nejdůležitější věci, které by se člověk měl naučit, patří umět si udělat radost i sám

Začátek nového života


Znám spoustu mladých manželek a maminek (slovem "mladých" myslím věk 18+).
Mně je sice o deset let víc, než oněch zmiňovaných 18, ale vždycky jsem byla psychicky mladší. Rozlítaná, praštěná, odpovědnost nic moc, chyběla mi vytrvalost i trpělivost dotahovat věci do konce, nějaké konkrétní plány do budoucna se u mě nikdy neohřály, nechávala jsem všechno osudu a s oblibou říkávala, že všechno přeci nějak dopadne (s tímhle tvrzením souhlasím do dneška, jen s tím rozdílem, že teď už vidím, jak je do velké míry (záleží samozřejmě na dané situaci) zbabělé a pohodlné).
Tento styl života se blížil ke svému konci okamžikem, kdy jsem potkala svého muže. Lásku na první pohled (ať to zní sebevíc jako klišé) jsem poznala až s ním. A to přitom vůbec nebyl můj typ, ale blonďák s modrýma očima. Ale postava perfektní, na první pohled frajírek (no dámy, přiznejme si, po frajírkách toužíme snad všechny ), navíc, jak se později ukázalo, zábavný, vtipný, v hlavě měl všechno srovnaný..zkrátka jsem se s ním cítila od začátku krásně, jako bychom k sobě patřili a byla jen otázka času, než nás život dá dohromady. Kdybych tenkrát, když jsem nadšená odcházela z naší první schůzky, jenom tušila, jak se mi s ním během dvou let otočí život vzhůru nohama

A jsme tři

Společné bydlení, vzájemné poznávání se i z těch horších stránek, někdy trochu jako na houpačce s těmi hádkami, zklamáními, následným usmiřováním, odhodláním za vztah bojovat a čím dál větší jistotou, že s tím druhým by, přese všechno, člověk rád žil i dál. A možná i do konce života.

A najednou se k nám měl připojit někdo třetí. Někdo, kdo je sám o sobě zázrak života a kdo většinou buď dva lidi spojí, nebo nadobro rozdělí. My měli štěstí, že jsem se na malého prcka oba těšili. Manžel s velikou radostí a nedočkavostí, jak si s ním bude hrát, já k tomu měla přidané i obavy, jak to všechno zvládnu, těhotenství, porod, starosti kolem a všechno to, kvůli čemu mají ženský život o dost těžší než chlapi
Jako by mě ten drobek vyslyšel a zařídil mi celé těhotenství i porod bez problémů a komplikací. Dneska je mu půl roku, spinká teď vedle v postýlce, anděl je i když nespí a jmenuje se Sandra.

Kde je hranice mezi samostatností a samotou?

Založení rodiny nebylo přímo plánované, o to větší jsem měla strach, jestli to všechno dám. Sama bych na dítě ještě počkala, i když je mi 28 let a to je v dnešní době na první dítko už trochu pozdě. Ale já se svou psychikou o pár let zaostávala, nikdy jsem nepatřila k mateřským typům. Když se kamarádky rozplývaly na ulici nad kočárkama a toužily mít vlastní, já se radši rozplývala nad čoklíkama (a toužila mít vlastního). Těhotenství má ale jednu výhodu - neutečete mu a ať chcete nebo ne, musíte si ho prožít od začátku do konce samy. Velká zkouška z odpovědnosti. Tu jsem, troufám si tvrdit, zdárně zvládla. Ještě větší zkouška ale je být dobrým rodičem. Pokud si budu moct za x let říct, že i tohle jsem zvládla, bude to asi největší vítězství mého i manželova života.
Vždycky jsem si říkala, jak to ty ženské zvládají - dítě, rodinu, práci, péči i o sebe, jsou krásné, upravené a na první pohled zvládají vše levou zadní. Ona skutečnost není zas tak růžová, to už sama vím. Ale rozhodla jsem se, že se budu snažit být aspoň trochu jako ony. Prostě jsem se děsila představy upocené maminy, která zná jen lítání kolem hrnců a dětiček, nemá čas pečovat sama o sebe, z únavy je akorát tak vystresovaná a ani si nevšimne, že život jí probíhá mezi prsty.
Zjistila jsem, že zas tak nemožný úkol to není. Záleží hodně na organizaci, aby se zvládla péče o mimčo, domácnost, nic a nikoho nezanedbávat a přitom si najít i čas sama pro sebe. Měla jsem takovou radost, že jsem najela na režim, který mi tohle všechno umožňoval a těšila se, jak si budeme společné chvíle s malou užívat i s manželem. No jo, člověk míní, život mění. Manžel je od rána do večera v práci, když přijde a mám štěstí, dáme společnou večeři, chvíli se díváme na telku a jdeme spát. Když štěstí nemám, usíná už mezi dveřma. A když už má chvíli volno, jde na ryby, nebo s kamarádama, se svým tátou..Potřebuje vypnout a odreagovat, chápu to. Ale co já? Já mám také náročnou práci, byť netahám tuny materiálu a neskládám sto kilový bedny. Toužila jsem po společných výletech, procházkách, kdy se budu moct pyšně nosit s kočárkem vedle muže a ukazovat světu, jaká jsme šťastná rodinka. Po několika měsících a nesčetně probrečených nocích jsem pochopila, že ze svých nároků musím rapidně slevit, pokud nechci mít doma nonstop válečnou zónu. Tak co, zařídím se s malou sama. Kamarádky máme, babičku pár desítek minut cesty od baráku, která se mnou a malou vždycky ráda někam zajede, budu prostě samostatná a nezávislá! Funguje to, já se dostanu všude tam, kde jsem marně toužila dostat s sebou svého muže, s malou máme spoustu zážitků, album se úspěšně plní fotkama, manžel je také rád, nikdo ho netahá tam, kde by ho to nebavilo a po práci může odpočívat, nebo jít na ryby.. Jenže není tohle už spíš samota než samostatnost? Někdy se přistihnu, že mám skoro slzy v očích, když míjím s kočárkem nějakou komplet rodinku, když mi kamarádky ukazují fotky, kde všude všichni byli. Vím, člověk je docela nevděčnej tvor, který chce to, co nemá. Já mám krásnou dceru a muže, který tvrdě pracuje, abychom se měli dobře, který nás má rád, nezapomíná na narozeniny, svátky, výročí.. Vlastně mi nic nechybí, JEN ten společně trávený čas, který nikdo a nic nevynahradí.

"Člověk je krásnější, když má radost."

Naučilo mě to ale jednu věc. Člověk by se neměl zavírat někde v koutě a brečet, že věci nejdou podle něj. Přes počáteční zklamání se vždy najde síla udělat si radost i sám. Nadšené oči mojí dcerky, když vidí něco, co ještě nezná, jsou ta největší odměna za odvahu podniknout s ní něco sama, nesedět doma a nečekat, až se partner rozhoupe nebo dobře vyspí a bude chtít i on. Miluju svého muže. Tahle věta se může zdát, po tom předchozím výčtu věcí, které mi na něm vadí a mrzí, trochu nesmyslná. Kdo ale žije v partnerství, pochopí. Vím, že on miluje nás a to, že svou lásku nedává najevo způsobem, jakým bych si já sama představovala, ještě neznamená, že nás nemiluje nejvíc, jak on umí. Věřím, že až Sandra bude větší,až k němu přicupitá a řekne: "Táto, půjdeš se mnou ven?" tak se bude moct přerazit, jak bude pospíchat A když budu hodná, vezmou mě třeba s sebou




 
arrow
profile_image
zuzak
od 5. 7. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Držím ti palce, aby si bola minimálne taká šťastná ako si teraz. Život nie je ideálny a musíme byť radi za to čo máme lebo vždy je vela ludí, ktorí sú na tom ovela, ovela horšie...Máš krásnu, zdravú dcérku, manžela, podporujúcu rodinu...ostatné sa časom spraví

arrow
profile_image
zuzak
od 5. 7. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Držím ti palce, aby si bola minimálne taká šťastná ako si teraz. Život nie je ideálny a musíme byť radi za to čo máme lebo vždy je vela ludí, ktorí sú na tom ovela, ovela horšie...Máš krásnu, zdravú dcérku, manžela, podporujúcu rodinu...ostatné sa časom spraví

Krásně napsáno. Držím place aby se tatínek malinko umoudřil a sem tam si na společný výlet udělal čas

To, jak píšeš o sobě, mi moc připomíná mě. Jsem jen o pár let starší než Ty, ale také se cítím mnohem mladší a za pár dní porodím své první dítě, které je také takové ne úplně plánované. Můj muž se na prcka moc těší, ale já jsem na tom jako Ty, řeším, jestli se zvládnu o něj postarat a přitom mít čas sama na sebe - děti šly vždy mimo mě. A zatím to mám jako Ty - pohodové těhotenství bez žádných komplikací a já si přeji, aby i porod byl takový. Můj muž je úžasný chlap, který se taky stará, abysme se měli dobře, a já doufám, že jak má čas teď, tak ho bude mít i nadále, i když je mi jasný, že spíše si ho užijeme o víkendech. A s tou radostí máš pravdu, zrovna včera jsem si to přečetla i ve vztahu k dětem - je třeba dělat radost nejdřív sám sobě a tím ukazovat svým dětem, že je důležité mít rád sám sebe.

 

Váš příspěvek

"Člověk je krásnější, když má radost"

:-) ;) ;) ;) :-( :-)   text tučně text kurzívou podtržený text pěkný odkaz YouTube video   Přidat obrázky 

Nápověda 

Jak vložit obrázek Vkládání obrázků do příspěvku Klikněte na tlačítko Přidat obrázky a v dialogovém okně si ve svém počítači vyberte obrázek, který chcete poslat. Neměl by být příliš velký, neupravený obrázek z digitálního fotoaparátu se vám odeslat nepodaří. Do jednoho příspěvku můžete najednou odeslat až tři obrázky. Ke každému obrázku připište popis. Nezapomeňte také něco napsat do samotného příspěvku, jenom obrázky bez textu příspěvku odeslat nelze.

Jak vložit video Vkládání videa do příspěvku 1. Nejprve si zjistěte adresu videa 2. Tvar adresy videa pro YouTube je tento:https://www.youtube.com/watch?v=1aVLdeIKZuM 2. Adresu si zkopírujte např. pomocí Ctrl-C a vraťte se do Omlazení.cz 3. Nad formulářem (tím velkým bílým obdélníkem) pro psaní příspěvku klikněte na ikonu YouTube YouTube video a adresu videa vložte do okénka. 4. Kliknutím na OK se vám video vloží do příspěvku.

Jak vytvořit pěkný odkaz Vkládání pěkných odkazů 1. Zatím neklikejte na žádné tlačítko 2. Napište větu, která má obsahovat pěkný odkaz 3. Jděte na cílovou stránku a z adresního řádku prohlížeče si naberte (Ctrl-C) její adresu. 4. Vraťte se ke svému rozepsanému příspěvku a část věty, ze které se má stát odkaz, označte myší. 5. Teprve nyní klikněte na tlačítko pro vkládání pěkných odkazů: pěkný odkaz 6. Otevře se dialogové okénko - vložte do něj adresu cílové stránky (Ctrl-V). 7. Okénko zavřete a je to. 8. Nelekněte se toho dlouhého kódu, který se vám vložil do příspěvku. Poznámka Odkazy můžete také jednoduše napsat (stačí začít www…) a budou funkční (jen nebudu tak "pěkné"…)

Závazná pravidla Omlazení.cz

Pravidla Bazaru

Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené