Žít přítomností

Jednoduchá rada. Přestat používat slovíčko až a začít si plnit své sny okamžitě. Ono taky záleží na tom co si představuješ pod pojmem "Užívat si život"

docela tomu rozumím, měla jsem a mám to samé už snad od 18ti, teď je mi třicet a musím říct, že tím strachem , že nic nedosáhnu se můj život neustále řítí neuvěřitelnou rychlostí, pořád se snažím něco stihnout, pořád si dávám nové a nové cíle a myslím že budu šťastnější, má to jednu výhodu když se ohlédnu za svým předešlým životem, musím se pochválit, že oproti mým vrstevníkům jsem toho dosáhla daleko víc, bohužel se necítím šťastnější ikdyž bych třeba i měla důvod, ale holt neumím jak píšeš žít přítomností a užívat si, pořád si říkám AŽ ..tak bud konečně šťastnější...

"Život není to, co chceme, ale to, co máme," napsal A. Lustig. Tak na to holky myslete...

Reaguji na Nikoletka2:
Tak si to říkej jinak, né AŽ budu mít byt, ale můj cíl je mít hezký byt. Člověk by se měl pořád na něco těšit a je dlouhodobé a krátkodobé těšení . Třeba , jupí bude jaro, nebo jupí jdu na muzikál, ke kaděřnici, s kámoškou na kafe, na výstavu.......
A to další-Půjdu na dobrou školu, poznám nové lidi, nové akce, výlety......

Je to ve Tvé hlavě a pozitivním přístupu

Člověk by měl být šťastný hned..
Ale chápu, že to až tak úplně nejde.
Taky jsem si dřív říkala, budu šťastná až budu mít práci, která mě bude uspokojovat (mám ), až si urovnám život (což se mi pomalu, ale jistě daří), až budu mít partnera, který mě bude milovat bez ohledu na to, jaká jsem - občas pěkně nesnesitelná (toho zatím nemám), až si koupím tu kabelku, po které tak pasu (duben se blíží ).. a najednou jsem zjistila, že jsem vlastně šťastná i když to všechno ještě nemám.
Ale jsem zdravá, mám co jíst, mám kde spát, mám kolem sebe lidi, které miluju a můžu se o ně opřít. Spousta lidí tohle nemá.
Proto radím, neřešit maličkosti a neupínat se k něčemu co bude, AŽ...
A žít teď. Život je moc krátký na to, aby byl člověk nespokojený.

Já jsem na tom podobně. Taky si říkám, "až" tohle nebo tohle. Pořád si opakuji, co bych měla pro to "až" udělat a zbytečně jsem kvůli tomu ve stresu. Ale snažím se, jak tu bylo už řečeno, dávat si i krátkodobé cíle, všechno si to rozplánovat a chválit se, když to splním (na chválení sebe sama jsem nikdy nebyla zvyklá, takže se v podstatě zatím většinou nutím si říct, že se mi něco povedlo).

A mezi těmi přáními jsou i věci v podstatě nedůležité z dlouhodobého hlediska - např. "zítra večer jdu do kina" nebo "dnes odpoledne si zacvičím". Je možná ujeté to stavět na stejnou úroveň k např. zaměstnání, ale pomáhá to, aby se člověk nezbláznil..

Reaguji na ShoesManiac: Tak když čtu, co jsi napsala, tak už sem nemusím nic psát já. Krásně řečeno

Reaguji na elizabethcorleone:
Děkuju
Prostě mi během poslední doby pár věcí došlo, a už se nebudu ničím stresovat, za ničím honit a ničím a nikým se nenechám trápit.
Je to můj život a je jen na mně, jak ho budu žít.
Takže holky, netrapte se, chvalte se a hlavně, mějte se rády. Protože to je nejdůležitější

Byt ti určitě "užívání života" nezajistí - spíš naopak, když budeš splácet hypotéku ....
Máš to holt nějak převrácené - většina lidí si říká : teď si užiju a pak .... pak budu šetřit na byt, pak si najdu stabilního partnera, pak půjdu do školy, ... Některí si užívají celý život a nic nemají kromě zážitků. Některí si odepřou to užívání, ale mají : titul, kariéru, byt apod.
Rychle změň své myšlení z "jednou" na "teď" , protože pokud budeš pořád jen čekat na velké "až jednou" , tak nejdřív zabiješ pár let čekáním a pak to "až jednou" přijde a ty s překvapením zjistíš, že ta radost ze života není automaticky o bytu ani o tom, že někoho máš. Pokud se radosti ze života nenaučíš sama, tak se ti život bude zdát marný i když budeš mít všechno, co teď chceš.

Přístup AŽ měl můj bývalý přítel. Nenáviděla jsem to, protože já si užívám každý den, a přesně jsem viděla, jak není s ničím spokojený a čeká, až přijde něco lepšího. Vč. lepší přítelkyně. Už nemá snad 3 roky práci, protože čeká, až přijde nějaká super nabídka. Ve vztazích se taky vždycky plácal tak neurčitě. Jak z toho, nevím, ale žít se s tím nedá. Základ je, že si to uvědomuješ (on o tom nechtěl ani slyšet, že je něco špatně). Držím palce.

Ano ano mám to převrácené....nejradši bych přeskočila tak 7 let a měla už manžela a mimčo. Namlouvám si,že až to budu mít tak budu šťastná.

No což o to, každý si štěstí představuje jinak .... jenže co když až to budeš mít, najednou zjistíš, že ani teď nejsi šťastná ? Prostě budeš mít takový ten pocit, že bys měla, ale nejsi. Pak to odnese celá rodina a jako bonus jim ještě vyčteš, že nemáš nic užité.
Já neříkám, že to tak bude, jenom myslím, že by bylo lepší nejdřív se naučit těšit na něco, co bude dnes, zítra, o týden . V budoucnu se ti to hodí

Reaguji na Nikoletka2:
Někdo se umí radovat z maličkostí všedního dne a někdo nebude šťastný, ani kdyby ho štěstí mlátilo přes hlavu.
Za to částečně může povaha, částečně nedočkavé mládí...
Radím Ti pobývat s lidmi, kteří mají dar, vidět v právě probíhajícím okamžiku - krásu...
...a Ty je zase naučíš posunout se dál a nespokojit se s málem.