Životní styl stále štíhlých žen

Reaguji na lentilka248: Jasně,50kg vypadá jinak při 160cm a jinak při 180cmale zkrátka v trošku pokročilejším věku se přílišná hubenost nevyplácí,to mohu podepsat...

Reaguji na Darbujana: souhlasím já jsem taky liliput-164cm
ale k tématu na nic víc fungujícího než zákon zachování energie jsem nepřišla

zkazila jsem si metabolismus dietami. Od 12ti let jsem s tím začala, připadala jsem si tlustá, přitom jsem byla kost a kůže. V 16ti jsem začala chodit s přítelem a furt jsme spolu chodili někam na jídlo, navíc on umí skvěle péct takže jsem s ním přibrala 20kg ....pak asi po 4 letech chození jsem se nějak probudila a uvědomila že při výšce 155 je 65Kg opravdu moc a cvičením a zdravou stravou jsem shodila na 54 a tam se to zaseklo, nejde to dolů, ale jím v podstatě cokoli, jen ne v taakových mírách a nepřibírám. Udržuju si svoji váhu, tak jsem více méně spokojená. Chce to ale občas trochu pohybu.

Je to v genech. Můžu sníst svíčkovou se šesti, sladkosti, tučná jídla a nepřiberu. Jediný, kdy přiberu tak kilčo je na dovolené, kde jen "žeru" a válím se na pláži. Takže recept na to fakt není.

Asi tě nepotěším, ale jsou to geny. Láduju se sladkým, tučným, večeři si dávám kolem půlnoci a pak ještě hodinu chodím pro bonbóny, čokoládu, oplatky, buchtičky... Nenávidím sport, nikdy jsem nesportovala a doufám, že ani nikdy nebudu muset, to bych se raději krotila v jídle, než se pohnout jsem líná, byla bych schopná trávit 20 hodin denně v posteli. Když jdu s kamarády na oběd, tak ze mě nechápou, kam to jídlo dávám. Mám zhruba 50 kg na 175 cm.

štítná žláza, někdo ji má takovou že co sní hned jde do tuků a někdo může jíst mekáče každý den a musí jezdit na ozdravovny s pohublostí znám pár takových a jak jim to závidím bych jedla každou hodinu

Tak já tedy patřím k těm, které se prostě hlídat musí. Nic s tím neudělám, závidět těm, které mohou jíst co chtěji mi nepomůže, docela jsem si na to už zvykla a jsem s tím smířená. Bohužel mám občas období, kdy se nehlídám a jde to vidět. Člověk si nevybere

Tak já mám cca 171 cm, kolem 48kg, poruchu štítné žlázy a hubená jsem jak tyčka... Cvičím jen když se mi chce (takže tak dvakrát do roka). Ale je pravda, že když nejím, tak mám ploché bříško, ale když se najím tak je plochost pryč...

Právě opět hubnu kojením. Po dětech mám lepší figuru, než "zamlada" . Jsem drobné postavy a při výšce 162cm vážím 50-52kg. Než jsem otěhotněla měla jsem i 57kg a to jsem byla oplácaná, hlavně paže a břicho, zkoušela jsem to shodit 2 roky a nic, do 25let ok a potom už to byl problém něco po zimě shodit i když jsem se přes léto více hýbala, váha pořád stejná.Tak jsem sama zvědavá, jak to bude, až dokojím. Ale vidím na sobě, že mi svědčí pravidelná strava 5-6denně malé porce, nepřecpávat se a jíst cokoliv mám ráda, rozumě!

tak já nebudu psát, že mám štíhlou postavu v genech, teda že bych byla nějak extra hubená, to ne, při 168cm mám něco kolem 56kil, když jsem byla mladší, docela jsem to se zdravou stravou přeháněla a dostala se na nějakých 49, to už jsem vypadala fakt hrozně a jídlo jsem děsně řešila. Pak to přišlo nějak s časem, teď se sice trochu ohlížím na to, co jím(třeba abych měla dost zeleniny, ovoce, mléčných výrobků a bílkovin), ale vpodstatě by se dalo říct, že jím na co mám chuť a snažím se poslouchat o co si tělo řekne a, světe div se, ono to funguje. někdy mám větší hlad, tak se prostě pořádně najím, někdy naopak nemám na jídlo ani pomyšlení, tak prostě nejím. Takže podle mě je to o tom, že štíhlý lidi to jídlo prostě moc neřeší, jí když mají hlad a chuť, a tím, že se na to nějak nevážou, se to většinou vyrovná tak nějak samo. No, taky bych měla ještě dodat, že mám ráda pohyb, pak je jasný, že musím jíst více, abych měla energii na všechny svoje aktivity

Máme štíhlost v rodině, až na pradědečka s cukrovkou, ten byl fakt tlustej. Měřím 172 a váha mi před chvílí ukázala 53 kg. Jídlo po kalorické stránce neřeším, spíš sázím na kvalitu a přirozenou chuť, protože jsem vcelku požitkář. Byla jsem od mala vedena k pohybu a naturelem nejsem zrovna moc statický člověk - dlouhé vysedávání a uzavřené prostory vážně nemusím. Sportuju a tancuju, což mi nedovolí se přežírat k prasknutí, protože hýbat se s plným žaludkem prostě nelze a navíc díky tomu mám i v 27letech pořád pevné a vyrýsované tělo. Ještě podotýkám, že si musím celou pracovní dobu odkroutit v sedě, bohužel. Tak asi tak.

já bych ti ráda odpověděla, ale já například můžu jíst cokoliv a stále váha cca stejná,nemám žádný pohyb...asi dobrý metabolismus..

Holky jak já Vám závitím tu 50kilovou váhu ! Já před svatbou při výšce 165 cm vážila 53 kg.Jenže mému nastávajícímu se to zdálo málo,prý jsem kost a kůže,ať prý něco přiberu no tak teď to má.A to už jsem zhubla z lékařkou 18 kg.Po skončení jsem sice 3 kg přibrala,ale už víc než rok váhu držím.Jenže bych chtěla ještě zhubnout a nějak se mne ty kila nechtějí pustit proto jsem zvědavá na denní režim hubených žen

Mamka byla vždycky hubenější, ale když překročila čtyřicítku, tak ta váha šla prostě nahoru, i když se u ní nic nezměnilo, jí pořád stejně málo. I když se snaží, nemůže dát těch pár kil dolů.

Geny Bohužel já je teda nemám, ale několik kamarádek ano a ty se prostě omezovat ani cvičit nemusí jsou štíhlé stále.

Pak znám druhý typ žen, které jsou štíhlé jen díky neustálému honu za postavou, cvičení, diety, omezování a tak pořád dokola. V nejlepším případě si osvojí zdravý životní styl, ale přesto se musí dost hlídat a neustále se hýbat.