Jak to všechno začalo. Od první do páté třídy se mi líbil kluk jménem Richard. Připadal mi že to je ten můj ideál. V 6. třídě jsem si ale už řekla že to nemá smysl přemýšlet nad klukem který se o mně nezajímá (předtím jsem mu párkrát řekla že se mi líbí, ale on nic neřekl). Tak jsem se začala dívat po jiných. Pár se mi jich zalíbilo ale v koutku duše jsem pořád myslela na Richarda. Jednou jsem mu napsala jestli by nešel se mnou a s mojí kamarádkou ven. Napsal že by chtěl jít jen se mnou. Bylo to skvělí!! Ale potom už nenapsal. Byl to hrozný pocit. Už jsem to s ním vzdala. Ale ne nadobro.... No ale to trošičku předbíhám.
Chodím do kroužku lezení a míčové hry. Richard taky. Fakt jsem si řekla že už ho nenechám kazit mi život, že to s ním nemá cenu, ale pořád se mi líbil. Po tom to "přestalo" když jsem si všimla Petra který taky chodí do lezení. Je to deváťák takže vím že u něj nemám šanci. Byl na mě tak milí. Jistil mě když neměl kdo (většina to nedělá) a když jsme hráli kin-ball tak si mě vybral do skupiny hned dvakrát. (Při kin-ballu je dobrý být vysoký což já rozhodně nejsem).
Když oba vidím tak se mi "zachvěje" srdce. Snažím si furt říkat že nemá smysl se teď (v tomhle věku) nějak moc zabývat kluky. Beru je jako kamarády. Až na tyto dva. Nevím co mám dělat. Nemáte nějakou dobrou radu?