holky, nevím proč to tak mám, ale co si pamatuju tak celý můj život jsem smutná, trémistka, ta hodná holka se kterou se všichni ,,kamarádí" jen když něco potřebujou...pak si na ni nikdo nevzpomene... nene, nechci se litovat, ale jsem vážně blbá...taková ta moooc hodná a ustrašená holka, která se bojí říct svůj názor.. celý život jsem sama (myslím tím bez přítele - kvůli svému nízkému sebevědomí, stydlivosti, sociální fobii), žiju se svou babičkou, bude mi brzy 30, pracuju v kanceláři - holka pro všechno, všem pro srandu... kolikrát jsem si už říkala, že dál už nemůžu..že si něco udělám.. nemám žádné kamarádky, jsem divná... držím se jen kvůli své babičce, které bude 80...jen chci vědět - existuje v dnešní době někdo kdo je na tom trošku podobně jako já? kdo žije život a vlastně nežije? přežívá..?