Straním se lidí, dá se to změnit?

Jsem na to stejně..samota, to je moje...moje mamka mě pořád nabádá k tomu, abych rozšířila okruh svých blízkých, kamarádek..ale mě to takhle vyhovuje, tak na co si dělat násilí...Jinak, když náhodou potkám nějakýho svýho známýho, kolikrát dělám, že ho ani nevidim a v duchu se modlím, aby si mě nevšiml..zvláštní, ale mě prostě ta představa o bezduchým plkání s nim, strašně znervozňuje..

Jsem na to stejně..samota, to je moje...moje mamka mě pořád nabádá k tomu, abych rozšířila okruh svých blízkých, kamarádek..ale mě to takhle vyhovuje, tak na co si dělat násilí...Jinak, když náhodou potkám nějakýho svýho známýho, kolikrát dělám, že ho ani nevidim a v duchu se modlím, aby si mě nevšiml..zvláštní, ale mě prostě ta představa o bezduchým plkání s nim, strašně znervozňuje..

Jsi prostě introvert, a to není nic nenormální Jen je pravda, že dnešní společnost vyžaduje člověka otevřeného, komunikativního a společenského, ale i tito lidé mají své (zase jiné) problémy a ani oni nemusí být v životě spokojeni.
Myslím si, že změnit se moc nemůžeš, ale můžeš se naučit se svou povahou žít tak, abys byla šťastná Ono pro mladého člověka je to celkem těžké, pokud je to samotář... zatímco spolužáci chodí někam pařit, bavit se apod., ty jsi nejraději doma a sama... člověk si někdy připadá, že mu život utíká skrz prsty, ale ono to časem přejde Introverti bývají šťastní spíš v pozdějším věku. Když na ně nebude vyvíjen takový tlak, aby se socializovali, pak se možná sami více otevřou okolí I ti extroverti se jednou zklidní a introverti se pak třeba otevřou. V životě je nějaká rovnováha... ono to přijde samo

Jo a ještě jsem se chtěla zeptat - holky introverty, když jste takové samotářky, jak jste se seznámily s těmi svými chlapy? Dejte mi taky nějaký tip

Tak to jsem vůbec nečekala, že je na tom stejně tolik dalších ! Jakoby kolem mě celý život totiž byli jen ti extroverti- a i když ne, tak stejně jsem u nikoho nepozorovala, že by takto lidi odmítal...
Reaguji na DanielaM: Já třeba toho mého přítele poznala na koupáku, kde jsem byla s kamarádkou a právě ona mu na mě podstrčila kontakt

Reaguji na Jituss:
Extrovertů je víc... asi tak 75% populace jsou extroverti a zbytek jsou introverti. Nevšimla sis jich možná proto, že jednoduše moc vidět nejsou, když se ve společnosti tolik nezdržují

Já jsem také samotář, ale rozhodně ne od narození. Od šestnácti let jsem čtyři roky propařila, nebyl den, abych byla sama.
Dneska jsem sama ze všeho nejraději. Jednak mám tak specifické koníčky, že se těžko shání kolega (a ani nesháním) a s mou konfliktní povahou je moje povaha introverta bezpečná

Takže já bych radila se s tím smířit, pokud Ti to až tak nevadí. Ono lámat to přes koleno bude ještě horší.

ne, jsi introvert, je ti tak fajn, tak tak zůstaň a na ostatní kašli...ať si třeba myslí, že jsi divná.

Myslím, že přílišné svěřování lidem stejně nedělá dobrotu a je lepší si uhájit svoje soukromí. A lepší s někým nekomunikovat když nechceš než se nutit do nějakých křečovitých frází a předstírat rádoby kamarádství.

Když "zvládáš" tohle, tak asi žádný problém nemáš - podle toho, co píšeš, jsi normální introvert...Takže kašli na to, jak to vypadá před ostatníma

Myslím, že tyhle psycho charakteristiky se určují tak, aby to bylo 50 na 50...A jak píšeš, ti extroverti jsou víc vidět (hlavně slyšet teda ). A extrémního extroverta nepřehlédneš, kdežto extrémního introverta běžně v životě nepotkáš.

Já jsem někde uprostřed - a introvertnější lidi mi přijdou zajímavější. Na druhou s extrovernějšíma se prostě jednodušeji komunikuje - ale zas nemám ráda extrém, když někdo neumí být zticha.
Nejlíp je mi s lidma, se kterýma si mám co říct a nikomu nevadí, když je občas ticho.

Já na diskotéce, na narozeninách.. Ale byla to fakt náhoda.. Protože najít na diskotéce chlapa na dlouhej vztah je téměř nemožný.. Takže v tom bych omezení neviděla...

Já sama to nikdy nezkoušela, ale byla jsem překvapená, kolik mých kamarádek má chlapa (na dlouhodobý vztah) z internetové seznamky... Asi to není tak špatný nápad.

Já to mám úplně stejně, ostatní lidi mě nezajímaj, krom rodiny, přítele a pár blízkejch přátel, nebaví mě s někým mluvit, jenom aby se mluvilo, ptát se, jak se mají, když je mi to jedno. Taky je mi takhle dobře, ale nepůsobí to dobře na lidi, vypadáme odměřeně a nepřístupně a v některých profesích je to vyloženě nežádoucí, vypadat jako ledová královna.

Přidávám se, jsem jsem taky introvert. Mám pár svých přátel, se kterými jsem opravdu ráda, ale nemám neustále potřebu vyhledávat další, chodit na party, do clubů nebo se na ulici s někým vybavovat.

Taky se vyhýbám...jenže někteří přímo čekají, až někoho "uloví" a pak za ním sami letí a pokřikují, z těch mám největší hrůzu.

A jak holky píší, opravdu to na okolí působí, že jsou introverti namyšlení. Ke mně se to doneslo, že si to lidé říkají, ale rozhodně si to nemyslím, jsem jen odtažitá a je to moje věc, ne jejich.

mluvíš mi z duše....jsem na tom stejně...a nějak mi to nevadí

Taky to mám tak.Asi se už nezměním,ale spíš bych se měla přijmout taková,jaká jsem.A to mi zatím nejde. Připadají mi všichni okolo společenští, zábavní, jen já jsem taková puťka....

jo, přesně můj příběh..založíme klub introvertů, je nás požehnaně...taky jsem nejradši sama, procházky, knížky, max. zvíře a přítel..jiní mě obtěžují, nezajímají mě, nechápu proč poslouchat, řešit a přemýšlet nad jejich problémama, když je mám sama, pomůžu si sama nebo v okruhu nejbližších...na akce se mi nechce, když už jsem tam, někdy se to dá, většinou počítám minuty do odchodu...takže:chceš to měnit kvůli příteli, protože ten je jiný, chce mezi lidi a jeho kamarádi tě nemusí, protože před tebou ven chodil?já to tak mám.měnit se nebudu, je to jejich problém.hledala jsem si přítele, ne jeho partu, ta mě nezajímá.pokud jsou to tvé důvody, zařiď si to taky tak.a v případě "nouze nejvyšší" očas nějakou tu návštěvu přetrpím.občas=jednou za dva měsíce....ale pokud máš strach ze svého osamocení - a někteří lidi ti jistě přinesou i užitečné, najdi si míru a správné lidi.času máme moc málo, abysme ho trávili s těma nesprávnýma