Silikonové prsia a okolie - rodina

Nechápu takové lidi...dyť mají možnost, tak ať si nechají taky udělat prsa ne?
Nechám to zatím tak, ale asi to neřeknu, byla tam jak z jiné planety. Ale taky je skrývat nebudu, když už dám za to tolik peněz

To máš teda pravdu, poznávám to na každém kroku

Ale ony asi nechtějí nebo mají strach
Já mám teda jen mamaplastiku, tedy změna pro okolí téměř neznatelná....ovšem byly komplikace a všichni z okolí o opce ví...no, u všech to nebylo zrovna příjemné
Ovšem jeden můj kolega se nechal inspirovat a manželce k vánocům nadělil "modelaci prsou", ona byla šťastná, on též, že jí zbaví mindráku....ALE.... podřekl se před mými kolegyněmi a ty ho krutě odsoudily, že prý by raději za ty peníze měli jet třeba na dovolenou....ony totiž ne všechny vůbec touží po tom aby vypadaly líp, peníze raději investují jináč, potřebují jen jakýkoliv důvod k "drbání" a tím prostě jakákoliv plastická operace stále je

Simushka
Máš plno možností - zimní dovolená je přece normální věc a taky si můžeš "hnout zády" - pak se smíš i hůř hýbat, že...
Stejně si myslím, že to pak bude poznat, takže by asi bylo nejlepší neříkat nic a počkat. Jestli je baba potvora, vyčuchá to.

já ale dovolenou nechci, jinak bych to neřešila, budu mít neschopenku, mám hodnou paní doktorku. Chtěla bych si užít i dovču v létě

Simushka
A jo, jasné. Tak pak ty záda, co říkáš? Pak klidně můžeš pár dní lézt jak šnek a logicky se nic moc nesmí - sporty apod..

Ahojte.
Já jdu za tři týdny a čekám už tři měsíce. Nejdřív jsem to chtěla tajit, abych se vyhla rozmlouvání,..., ale před vánocemi mě s manželem náhodou zaslechla tchýně, jak se o tom bavíme, tak jsem to vyklopila a jen řekla, že je to naše věc (švagrová je má už čtyři roky, tak jí to nijak nepřekvapilo). No a mému taťkovi jsem to řekla taky, když už to bylo venku a on s úsměvem řekl "Ty jsi dostala takovýho Ježíška? A kolik - trojky?" Bylo to pro mě super překvapení (ta jeho reakce) a zároveň povzbuzení, nabídl se i s pomocí.

Ahojte holky,
ja jsem o zvetseni taky uvazovala uz nejakou dobu a nakonec po dovci v Rio de Janeiro, bylo rozhodnuti 100%, jdu do toho. Pritel bez problemu, i kdyz se mi to snazil ze zacatku rozmlouvat, ale nakonec uznal, ze mam pravdu a stoji pri me ( Jooo ta Brazilie mu k tomu taky pomohla ) . Jen se boji a nechce zadny obry. Nasim jsem to oznamila telefonicky, mamca z toho byla trochu vyhukana a rozmlouvala a rozmlouvala, no nakonec pochopila a tez stoji pri me. Vlastne cela rodinka to vi a jsou pri me. Moje sestrenice mi rekla, ze jsem MAGOR, ale drzi mi palce. Porad jsem o tom mluvila, takze nakonec stejne vsichni pochopili. Hodne mi to rozmlouvala mati meho pritele, jelikoz ona je po augmentaci ale ted ma uz iplose vyndane. Ze sve zkusenosti, mi radi at to nedelam. Jenze technika a medecina pokrocila a to co bylo pred 20 lety, dnes uz ma jiny raz, takze si stojim za svym a nedam si to rozmluvit.Anic za nic! Drzim vsem palce

Taky pořád vedu boj, jestli si nechat napsat neschopenku, nebo vyplácat pár dnů dovolené. Nejschůdnější se mi taky zdají záda, kdo si na ně občas nestěžuje? Prostě bych jen poslala někoho do práce s nemocenským lístkem, že jsem si je nějak blokla, nejlíp krční páteř, aspoň se chytnou za nos, pořád jsem chtěla upravit výšku stolu))) Asi skočím ke známé neuroložce, jen se děsím té malé nemocenské teď v lednu.
Jinak to zatím ví jen partner, syn (právě před chvíli mi to opět rozmlouval) a jedna kamarádka v práci, byla jsem překvapená její fajn reakcí, dokonce mi nabízí, ať přijdu brzy do práce a neberu nemocenskou, že co bude třeba, tak za mne udělá.
Ta záda se mi zdají dobrý důvod i kvůli různému zvedání apod., i když v mém případě by šlo tak maximálně o zvednutí balíku z papírem))))

Doteraz som o zvacseni iba uvazovala, a smelo som vyhlasovala, ze raz po detoch si ich isto dam! A potom som si uvedomila ze sa mi nechce cakat 15 rokov, tak ze na to idem hned, nech ich mam uz za mlada Sestra strachoput ma stale odhovarala ,no nepomohlo a neodradila ma. Priatel sa na ne uz konecne zacal tesit, a kolegyna ma smelo podporuje a tiez sa na ne tesi ! hehe A povedala som to aj sefovi (je skoro ako kamarat), ako dovod tej planovanej PN-ky, a on sa usmial a ze no super, drzi palce a odporuca velke vystrihy
Vseobecne planujem mlcat , uvidime ci si to okolie potom vsimne, a som zvedava aj na reakcie..ale dolezity bude hlavne moj pocit, a verim ze bude skvely!

Lioness20
tak to teda závidím, jaké supr lidi máš v práci Kdyby to tak bylo všude, přející a pohodoví lidé, hned je svět veselejší!

Já jsem to nechtěla říkat nikomu, ani mamině.Nakonec jsem musela, jelikož mi půjde ručit (beru si na to půjčku).Ze začátku mi to rozmlouvala, má strach jestli to dobře dopadne, zda budu spokojená apod. Dále jsem to řekla jen dvěma nej kamarádkám a ty mně v tom plně podporují, seděly se mnou na netu a vybíraly doktora, velikost, pomáhaly mi napěchovat rýži do podprdy....
Mladému jsem to suše oznamila (zrovna řídil, takže jsme se málem nabourali).Zastavil a říká:"Cože?Proč?Nééé! Potom mně u mazlení chytl za prsa a říká:"dvojky nebo trojky, jo?".Sice mně miluje takovou jaká jsem....ale přitom se těší víc než já

ach jo holky, tak vídím, že nejsem ve svých pochybnostech sama, chystám se na zvětšení v říjnu, ale už teĎ řeším, co na "to" okolí, jsem uplně v depce, ted prsa žádná, po 17měs. kojením mi zbylo tak 0. Žiji na malém měste, dost lidí mě zná ( podnikáme) tak to si vyslechnu, že vyhazuji peníze za nové kozy.... Když já už je chci tak strašně dlouho.

serena
lidi neřeš děláš to pro sebe ne,bud hrdá.že na to máš,že si to můžeš dovolit.Je spousta holek co by chtěly a nemůžou..nemaj.Chceš je?Tak si je pořid a raduj se z nich,já se na prsa strašně těším a nebudu si kazit radost přemýšlením co na to ten nebo onen

Ahoj, taky přidám zkušenost.. než jsem to rodičům oznámila, byla jsem hrozně nervózní, ale řekla jsem si, že prostě musím a tak jsem jim to na jeden dech vyklopila. Žádné dotazy jestli můžu nebo ne, prostě to bylo oznámení. Jsem ráda, že jsem to tak udělala. Vzali to nad moje očekávání dobře a pomáhali mi.
Kdybych s nimi nebydlela, tak nevím, jestli bych jim to řekla. Ale celkově teď už vím, že to byl dobrý krok. Předtím jsem byla z opky hrozně nervózní, ale když jsem jim to řekla, začala jsem se neskutečně těšit a byla klidná (kromě strachu z narkózy)