Ahoj všem. Asi se spíš potřebuju vykecat, nebo slyšet, že někdo má podobný problém. Nastoupila jsem do nové do práce, která mě hrozně baví. Šéfka je vážně super, ale s kolegyněmi si vůbec nerozumím. Jedna je tam semnou nová a dvě už tam pracují dýl. První seznamovací den byl super, ale pak už to šlo z kopce. Mě nikdo sám od sebe neosloví, jen pokud se nepotřebují zeptat na něco pracovního. Mezi sebou se oslovují zdrobnělinami, třeba Veru, Kačí, Baruš...a mě většnou ta nová osloví celým jménem. Já nevím, možná jsem až moc citlivá a nějak si to beru k srdci...když třeba potřebuju poradit, tak mi poradí v pohodě. Jen ta nová mě hrozně vytáčí, protože na školení jsem na jeden den chyběla a tudíž jí to jde líp, takže když se zeptám na něco jí, tak na mě hodí takovej vrhavej pohled a nebo nadhodí vtip o blondýnkách. Ty dvě co už tam jsou dýl, jsou víceméně v pohodě, ale jak řikám, mě nikdo sám od sebe neosloví a nezeptá se mě na něco. Já jsem nikdy neměla problém s někým vycházet. Jak na střední tak i teď na VŠ mám spoustu kamarádů a se všemi vycházím dobře. Jen třeba s pár spolužačkama jsem si uplně nesedla, ale to je normální. Problém je v tom, že až teď zažívám takový trýznivý pocit...je mi divně od žaludku a tak....vůbec nevím proč to tak řeším a zda mě to vůbec přejde. Mám si jich prostě nevšímat, na nic se jich neptat (krom pracovních věcí) a dělat, že mi to je šumák? Jak byste se zachovali vy? Přejde mě po čase ten divný pocit a přestanu si to tolik brát?