35+ bez partnera, bez dětí...

Ahojky, zdravím při středě. Nejsi v tom sama. Znám hned dvě mé kamarádky, které na tom jsou zcela stejně jako ty. Jedna chodila dlouhou dobu s cizincem, který jí stále sliboval, že si ji vezme a budou mít děti a po osmi letech slibování jí došlo, že ji klame, tak se s ním rozešla. Je jí 33. Okolo má spoustu povdávaných a těhotných žen a chlap nikde. Druhá kamarádka sice chlapa má, ale zato x let předtím byla sama. Znají se velice krátce a ona už ze zoufalství prohlásila, že se nikdy nechce vdát ani mít děti. Zřejmě proto, že se jí současná situace jeví jako bezvýchodná.

Ahoj, já odpovím za jednu mojí známou. Sama mám dceru 7 měs. 25 let a vdaná. Moje známá ex mého manžela má 35 let a je hubená, má kariéru, krásná, peníze a vše... kromě přítele a dětí. S touto slečnou jsem chtěla být kamarádka (jsem už taková no , prostě se ráda obklopuju lidma) a vrátilo se mi to jako bumerang Psali jsme si a tak... spojovala nás "operace prsou". No a co se nestalo... Jednoho dne vlítla do práce na mého manžela, že ať ji neotravuju se svýma problémama, že jí tím obtěžuju?? Absolutně jsem to nechopila, nikdy mi nic nenaznačila, nikdy se nikomu nevnucuju... No záveřem o mě roznáší, že jsem podstoupila plastiku (což mělo být doživotní tajemství) a snaží se mě všemožně zesměšnit. Důvod nevím O manžela prý nestojí. Odradila mě a odrazuje moje kamarády jako "muže", protože se chová panovačně a dělá podrazy. Nechtěla si žadné povzbuzující příspěvky, ale toto je prostě ze života. Jí by pomohlo změnit práci a místo pobytu, aby začla znovu.

elissabeth
Já jsem z příspěvku pochopila, že by Aristes muže i děti chtěla a že rada, at to neřeší a že bez chlapů je líp asi není to pravé ořechové Chápu, že když sama píše, že jí tlučou biologické hodiny a ví, že po 35 už může být problém, tak potřebuje slyšet spíš ,že v tom není sama

Aristes
Ahoj, ja vim nechceš povzbuzovat, ale jen ti chci říct, že pokud nemáš chlapa, ještě to neznamená, že nemůžeš mít dítě, stejně nakonec spousta maminek zbyde samotných, chlapa můžeš najít vždy, ale děťátko můžeš mít už jen pár roků.
Já jsem sice ještě mladá, ale také se to kolem mě páruje, vdává a a rodí. No a já už nemám skoro žádnou kamarádku, která by byla schopná pochopit, že být sama není žádná výhra, pořád jen poslouchám jak to mám jednoduché, že ony se musí starat o rodinu, ale být sama je zase smutné a bez kamarádek i osamělé a ty co mám se věnují přítelům a rodinám a já víkendy trávím úplně sama na cvičení, učením a podobně.
Také by mě zajímalo kolik nás takových je.

Ahoj,
mě je 32, jsem svobodná bezdětná - přítele mám, jsme spolu skoro dva roky, ale svatba se zatím nechystá a dítě taky ne - ostatně svobodná bych dítě mít nechtěla. Taky mám pocit, že mi ujíždí vlak. Všichni kolem mají děti nebo jsou těhotné, každopádně vdané, připadá mi, že lidi koukaj divně že jsem slečna a já - no už bych dítě chtěla. Ale vím, že nechci na přítele tlačit a že budu mnohem spokojenější, když s tím přijde on než abych si něco vydupala. Všechno chce svůj čas a nemá cenu se tím trápit. Nebuď smutná a užívej života takového jaký teď je - a to naplno.

Taky letos oslavím 35 a jsem bez partnera bez dětí, kolem mě se rodí o stošest.....naštěstí je jiná doba a lidi na mě nekoukají jako na exota.Dítě bez muže nechci to vím jistě a chlapa za každou cenu už také ne.

Verča
Jasně, pochopila jsi to správně, přesně to tím chtěl básník říci..

Ale závidím jinak holkám, které jsou se svým nezadaným a bezdětným stavem vyrovnané (a mě osobně spíš trápí ten bezdětný stav - naděje na lásku je i v šedásti, ale na dítě je ten čas omezený..). Já to užívání, o kterém píše elissabeth, tak nějak příliš nemám- nebo nechápu, co tím myslela. Finančně to rozhodně není ono - mám průměrný plat (vzděláním VOŠ), ale po odečtu nájmu za krcálek 30m (10.000.-) a dalších nutných vydání (splátky) mi zbyde akorát tak na to nejnutnější, takže si život moc (materiálnem) zpříjemňovat nelze, jinak jak jsem psala, kamarádky jsou vdané a dětné, takže dovolené nebo víkendy jsou jaksi plonkové (no, ještě že mám fajn ségru). Samozřejmě, že mám své zájmy (malování, sem tam nějaké to zvíře, hodně čtu), není pro mě problém jet sama na kolo, plavat nebo jít do kina či výstavu, ale pořád nevím, co je v tom tak úžasného za "užívání" nebo v čem je to lepší, než to samé dělat s partnerem, neřku-li s dítětem. Navíc jsem si tohoto samostatného užívání asi za ta léta už užila dost a dost (a to jsem založením spíš individualista, který má dobrovolnou samotu ráda a ani ve vztazích nepreferuju "těsno"). .Ale jinak všem moc díky za ohlasy, potěšily mě všechny příspěvky, opravdu (tady jsem chtěla vložit smajlík, ale admin to nepovolil..)

Aristes
A zkoušela jsi se seznámit třeba přes internet ? Pokud nechceš být sama, je potřeba někde začít. Je to jedna z možností a náhoda je krásná věc Jen se toho neboj.

Aristes
Budu ti držet pěsti, at přijde nějaká ta náhoda, která ti do cesty přinese super chlapa a já si myslím, že po 35 začnou tikat hodiny i chlapům, tak at se ti splní i to mimčo

smitke
..no, ono to dítě bez toho chlapa jaksi fakt nejde..Néé, já vím jak jsi to myslela, ale já nemám ani toho milence a tyhle věci nedokážu lámat přes koleno - vyspat se s někým, jen abych "zabřezla" (zde opět smajlík, který mi admin odmítá povolit).

janka100
Jasně, seznamky byly atd...a ani neztrácím naději, ale já právě v úvodu psala, že spíš jen chci slyšet zkušenosti podobně "postižených" a jak to zvládají ony (tlak okolí, hodiny v sobě) než se snažit tady nalézt řešení. Ale i tak díky.

Aristes
úplně přesně chápu, co jsi myslela svým příspěvkem, protože já to cítím stejně jako ty. Sice mám přítele, ale je to cizinec, každý zatím bydlíme doma a v nejbližší době se to nebude měnit. Je sice skvělé, že člověk není sám, ale jinak v podstatě řeším ty samé otázky. Mě je 38 a začala jsem uvažovat o dětech. A už si myslím, že je skoro pozdě. Ono to asi není jenom o tom mít děti a partnera/manžela. Ten pocit, že život protéká mezi prsty a mohlo by se dít něco, ale nejde to přesně specifikovat. Mohu tě ujistit, že i když toho chlapa mám, ten pocit nezmizel.

Aristes
No, já jsem ještě o fous starší, partnera mám... dítě bych chtěla, on ne. Nemáme zrovna nejlepší vztah a je to čím dál horší. Měla bych odejít, ale k tomu člověk musí uzrát, tak furt čekám, že mi to rozhodnutí nějak přijde. Nejsem taková, abych si řekla: no, s tímhle se to nejeví, mám jen pár let na to dítě, musím rychle pryč a hned dalšího, abych to stihla. S tím děckem - prostě pevně věřím, že ho někdy mít budu, neřeším to, že ho zatím nemám. Jsem z Prahy, kdybys chtěla si o tom popovídat osobně...nebo SZ

Aristes: Pod to bych se podepsala...jsem na tom naprosto stejně jako ty. Nejvíc mne tuhle pobavila kamarádka. Já toho chlapa zas tolik neřešim, když vidím některé páry kolem sebe, tak si i kolikrát gratuluji, ale, no...víme jak to je...ehm...no...každopádně jsem si tak jednou zalamentovala a ona mi povídá: "Buď v klidu, ti, co se ženili brzy, se teď rozvádějí, jsou poučení a přicházíme my, ta druhá, kvalitnější vlna..."
prosím, aby si to zase některá šťastně vdaná/zadaná apod. nebrala osobně. Je to jen nadsázka...

Seema
Kámoška boduje, jsem připravená se rozvlnit..