Milé dámy, potřebuji se svěřit a najít pochopení, které stále u známých nenalézám. Prosím je rýpaly, aby mne neodsuzovali. Má první láska, říkejme mu Marek stále nezmizel z mého života, i když jsme se rozešli před 6 lety. Byla jsem mladá a naivní a dnes nejsem asi jiná Dá se říci, že celých 6 let se s přestávkami vídáme. Před rokem a půl než jsem si našla svého nynějšího přítele a on svou přítelkyni tak jsme se scházeli zhruba půl roku, někdo by to nazval vztahem, my jsme to ovšem nedefinovali. Ano, spali jsme spolu, vídali jsme se ale i mimo ložnici. Toto kamarádství z výhodami jak by mohl někdo nazvat, fungovalo s přestávkami těch 6 let. Dnes po roce a půl, jsme se opět viděli. Byla to jen rozprava u něj doma nad vínem, doopravdy k ničemu nedošlo. A já si už tak dlouhou dobu říkám, že ho chci zpět. Nemyslím si, že je to jen tím, že má novou přítelkyni. Ale když si mám představit někoho s kým chci žít ak to není mj nynější přítel, ale právě Marek.
Vím, že alespoň před rokem a půl to bylo oboustranné, mnohokrát jsme si řekli, že stále k obě něco cítíme a nemůžeme být jeden bez druhého. Naše objetí, sex i společné chvíle byli tak vášnivé a upřímné... Ovšem já potkala nynějšího přítele a byla jsem přesvědčená, že to s Markem nikam nevede.
A dnes? Dnes se proklínám, proč jsem nám tenkrát nedala šanci. Brečím po nocích a chci Marka. Ty pocity, které k Marovi cítím jsem nikdy k nynějšímu příteli necítila. Chci jít za Markem, všechno mu říct, jak ho miluju, ale nevím... Nemůžu za ním přijít a snažit se mu zbořit vztah, když dnes vypadal spokojeně.
Poraďte. Máte někdo podobné zkušenosti? Cítím se bezradně, a svého přítele nemám potřebu ani vidět, chci jen Marka...