Sobec a lakomec co s ním

Ano a v současnosti je milým a pozorným gestem, když muž tak jedná bez ohledu na to, jak moc je žena při penězích. Odrazem současné reality by mělo být to, že muž se touží o ženu starat pořád, ačkoliv ona už to nepotřebuje.

Tohle je fakt zajímavá diskuze. Vždycky jsem si myslela, že žen, které očekávají, že za ně chlap bude platit, je menšina a že jsou to spíš takové ty vychytralé zlatokopky, případně holky, které se chtějí opít v baru a nedat za to ani korunu. Ale koukám, že tady tenhle názor "jsi chlap - plať" převládá. Neříkám, že je to špatně, jen mě to překvapuje, protože upřímně - nikoho takového ze svého okolí neznám. V párech, se kterými se stýkám, jsou partneři rovnocenní (a ano, myslím, že tohle je otázka rovnocennosti), a to nejen po finanční stránce, ale že chlap taky někdy vaří, uklízí atd. Když jsem studovala a přítel už pracoval, tak by mě ani nenapadlo po něm chtít, aby platil víc on. Když zaplatil třeba za večeři (často jsme nechodili, protože já jsem moc peněz neměla), zaplatila jsem příště já nebo jsem zaplatila za něco jiného (např. kino). Na dovolenou jsme jeli na tři dny v Čechách a zase byla pro mě samozřejmost, že jsme to zaplatili napůl. Je to možná i otázka vlastní hrdosti, aspoň u mě. Takže já jsem rozhodně pro rovnoprávnost ve vztahu.

Ale někomu třeba vyhovuje být "ženou v domácnosti", to je jasné. Zase na druhou stranu u takhle nevyváženého vztahu hrozí, že když žena využívá muže k tomu, aby ji živil, muži často využijí svého postavení ve vztahu a není rozhodně vzácností, že ji berou jako služku, případně módní doplněk k obleku a dělají si co chtějí, vždyť přece oni živí, tak co je ženě do toho, se kterou sekretářkou zrovna dneska večer souloží. Každá mince má dvě strany...

Reaguji na nanny1: souhlasím, pokud se jedná o nějakou položku za tisíce, tak jedeme na půl.. pokud se jedná o něco za pár stovek, tak ho klidně nechám to zaplatit (ale neočekávám to..) stejně se vždycky ptám kolik jsem dlužná a buď mu tu půlku dám nebo to nechá být...
Ale u zakladatelky je spíš problém v tom, že něco očekává, ale není schopná mu to říct...

Reaguji na kopaj: Ale v té době už dávno nežijeme, dnes to není nutnost, ale slušnost a vizitka muže. I přes finanční samostatnost dnešních žen u spousty z nich nastane doba, kdy na muži finančně závislé budou, zářným příkladem je už zmiňovaná rodičovská. I s tím vědomím si chytrá žena vybere chlapa, kterému není líto za ní pustit chlup, aby pak nemusela škemrat o každou korunu, když ona (nebo dítě) potřebují něco koupit. A indikátorem téhle skutečnosti je třeba i to, že muž neváhá a zaplatí večeři.

Přesně tak

To není o tom, že má platit všechny výdaje. Jak už bylo řečeno, chlap platí v restauraci, protože je to součástí slušného chování. Dárky a podobné věci jsou milá gesta, která by podle mě měla být oboustranná. A na chodu domácnosti a dovolených by se měl každý podílet dle svých finančních možností.
Přišlo by mi trapné, kdybychom při placení měli oba tahat peněženku a řešit, co kdo snědl a vypil. Nebo každý platit půlku a dávat spropitné, aby obsluha musela oběma vracet. Takhle přítel zaplatí celý účet najednou a já potom třeba nakoupím a uvařím. Když zaplatí lístky v kině, já zase popcorn a pití. Ve výsledku se nejspíš o náklady dělíme zhruba půl na půl, jen je to daleko příjemnější a snadnější, než pořád počítat, kdo co koupil a kolik mu má ten druhý vrátit. Tedy aspoň z mého pohledu

A nebylo by pro muže takovéhle fungování vztahu omezující? Nemoct jít s přítelkyní na dobrou večeři, protože ona zrovna není při penězích, nebo vybírat dovolenou podle jejích možností, i když on by měl (a chtěl) na lepší? Neřikám, že u vás to tak bylo, protože ho neznám a nevím jak moc si potrpí na takové věci, myslím to teď obecně.
Můj přítel by mě v téhle situaci prostě na tu večeři pozval, dovolenou zaplatil a buď bych mu to vrátila, až budu mít, nebo by mi to dal jako předčasný dárek k Vánocům, výročí a narozeninám (máme to všechno v rozmezí tří týdnů). Nepřijala bych teda jako dárek dovolenou za třicet tisíc, ale někam k moři bych klidně jela.

Reaguji na nanny1: Plně s tebou souhlasím....nechci se dotknout zakladatelky,to určitě ne...ale spousty dnes mladých dívek a žen, chtěj sbalit chlapa,kterej má peníze ....Já plně souhlasím platit větší výdaje napůl. večeři nebo oběd jednou já a pak ty. Urazilo by me ,kdyby za me chlap vše platil. A není to tím,že celkem dost vydělávám. Prostě doba je jiná,v rodině ,kde žena stála u plotny, starala se o děti o domácnost a chlap živil rodinu jsou pryč...

To je milé gesto asi jako když žena přijde z práce a automaticky bude muset prát, vařit, žehlit a uklízet, protože starat se o muže je úloha ženy a její vizitka. Vybírat si z pravidel co se mi hodí, je vychcanost ať už jde o to, že chlap automaticky platí, nebo že žena má automaticky po práci druhou šichtu doma. Když je rovnoprávnost, tak dost dobře nejde, aby se jeden "staral" o druhého a ten se jen vezl.

Ano, žijeme v jiné době, ve které muž není výhradní živitel rodiny a o příjem může přijít stejně dobře jako žena. Ani mateřská není výsadou žen. Když tady děláte ty psychologické profily, tak co může muž, v případě že přijde o značnou část příjmu, v budoucnu očekávat od ženy, která na rande nejen že odmítá platit za něj, ale i za sebe? Nechá ho živořit o suchém chlebu a po dvou měsících ho kopne do zadku?

Reaguji na kopaj: Jestli je to reakce na me, tak o práci může přijít každej..nikdo nikoho do zadku nekopne, práci si člověk,pokud je schopnej a chce makat najde vždy...ta doba,kdy žena bude táhnout domácnost se vždy nějak přetluče a bude zase líp..tot můj názor a moje osobní zkušenost s manželem..

Nemyslím si, že zrovna podle toho, jestli za sebe na rande zaplatím nebo ne, může muž posoudit, zda ho ve zlých dobách společného žití nechám umřít hlady a zimou na rohožce před svými dveřmi.

Reaguji na Beby: To nebyla reakce na tebe, ale na teorie co lze čekat v budoucnu od muže, který neplatí za ženu vždy a automaticky.

A k tomu, že práce se najde vždy. No vždy se nenajde, dlouhá období s vysokou nezaměstnaností jsou realitou i v rozvinutých zemích, a pak jde také o to, že i když se práce najde, tak za jaké peníze.

Také si nemyslím. Ale jak vidět už není tak divné si myslet, že u muže absence automatického placení za partnerku značí lakomství a potenciálně strádající matku s dítětem.

Automatické by to být určitě nemělo. Tedy ta žena by to automaticky neměla očekávat. Ale rozhodně by mělo být automatické, že žena nebude platit za muže (nemyslím v případě, kdy je jmění už nějakou dobu společné...)

Reaguji na kopaj: Sry brala jsem to na sebe..chápu ,že dnešní mládí to má těžké,sama mám 27 letou dceru-takže vím,že nebylo jednoduché najít práci.....já se vžila do své 30 leté praxe...

Zase srovnáváš nesrovnatelné a vybíráš si jen části z toho, co jsem napsala Psala jsem, že i to je indikátor, rozuměj není to jediné, podle čeho se bude žena řídit. Taky, že placení muže na veřejnosti je slušnost, zatímco žena může financovat jiné věci, jako potraviny, velké výdaje spravedlivě rozdělit, dárky jsou oboustranné.
A ano, starat se o svého muže je vizitkou ženy, stejně jako starat se o ženu je vizitkou muže a co jako? Být dobrým parterem a mít dobrého partnera je snad základ spokojeného soužití, nebo žiju v jiném vesmíru?
Ty děláš, jako bych chtěla, aby mě muž živil a financoval a já se jen válela a utrácela jeho peníze Přitom jde jen o to gesto/slušnost a pocit, že jsme milovaná, opečovávaná a můžu se na přítele spolehnout.
A konečně - fakt ti přijde, že vzít ženu párkrát měsíčně na večeři je takový výkon, že by kvůli tomu měla dělat služebnou? Je tam nějaká ekvivalence? Asi ne že?

Já to teď šla napsat - jestli si ti, co tak obhajují ten "skandinávský" model = každý platí sám za sebe, uvědomují i to, že takhle fungující dvojice i doma "rovnoprávně" fungují každý za sebe : takže žádný domácí hotel s teplými večeřemi, každý den svačiny, ve skříni vypráno, vyžehleno...atd. Rozhodně ne. Samozřejmě, jako protiargument zcela logicky lze vytáhnout, že když si chlapi ve Skandinávii vystačí bez domácího servisu, tak to jistě zvládnou i ti čeští ... akorát při čtení mnoha zdejších deníčků mám pocit, že zrovna ti, co mají problém zaplatit snad i kafe z automatu vyžadují full servis a dokonce snad i po cizích lidech, jak vyplývá ze zakladatelčinho deníčku ....
Jaké si to kdo udělá, takové to má. Bylo by mi trapné odkázat jakéhokoliv svého partnera, ať si jde natřít chleba s máslem, až přijde večer z práce - stejně tak jako je trapné vytahovat na veřejnosti peněženku. Pokud dvojice tak nějak ztratí zájem pečovat o sebe navzájem, tak by měli jít od sebe. Samozřejmě, nemám na mysli velké výdavky typu dovolená atd., to je logické, že se na tom oba dva podílejí.

Reaguji na dadabus: To přece neznamená každý sám za sebe, naopak, znamená to společně. S partnerem to třeba máme tak, že o domácnost se starám převážně já, ale on se podílí taky, třeba spolu většinou vaříme, věšíme prádlo, myjeme chodbu a podobně, on se zase převážně stará o takové ty "mužské" záležitosti v domácnosti, auto apod., přičemž já mu s tím do určité míry taky pomáhám. Těší nás dělat věci společně. Takže to rozhodně není fungování "každý sám za sebe".
S tím placením - nikdy mě nenapadlo, že by to, že platí žena, mohlo nějak ranit mužské ego nebo že je to dokonce trapné. Proč vlastně? A je to trapné kvůli číšníkům, kvůli lidem, se kterými případně na tom jídle jsme, nebo kvůli partnerovi? Ráda poznám další úhel pohledu, protože mě opravdu nikdy nenapadlo brát to takhle.