Co mám dělat?

Píšeš, že na vesnici bys tu práci možná mohla dostat, tak to zkus a uvidíš. Třeba ji vůbec nedostaneš a vyřeší se to samo. No, nebo ji dostaneš a pak se teprve budeš muset rozhodnout.. Nepíšeš, co je to za obor, tak těžko radit, jestli seženeš místo jinde, ale jestli se vyloženě vrátit nechceš, jestli ti to nestojí za to ani kvůli penězům a práci, tak se na vesnici nevracej, byla bys jen nešťastná. A co s přítelem asi nikdo neporadí, je jasné, že po vyprchání zamilovanosti vidíš i chyby, tak si spolu promluvte a třeba se to taky vyřeší samo..

Na tvém místě bych se sbalila a jela na rok někam do zahraničí. I v případě, že tam budeš dělat nekvalifikovanou práci, tak si aspoň ujasníš co chceš, nasbíráš ty nejcennější zkušenosti a budeš mít zážitky na celý život. Ať už au-pair v USA nebo work and travel na Novém Zélandě, pokud na to máš finance, případně by ti pomohli rodiče (jako v mém případě), tak neváhej a vyraž, V podstatě je to po výšce poslední šance na to zkusít ještě chvíli žít jinak než se potom dostaneš do rutinního koloběhu práce, bydlení, svatba, dítě....Ale to je jen můj názor, já to udělala a nelituji

Pokud to alespoň trochu jde, udělej to. Návrat na vesnici by byl jen z nouze cnost, dobře placenou práci najdeš i jinde než zrovna na vaší vesnici. Kamarádky v tomto případě taky nejsou až tak důležité, abys podle nich uzpůsobovala svůj život : kamarády si člověk najde všude. Pokud cítíš, že tvůj přítel není "to pravé", tak nečekej, až budete mít dvě děti a barák na hypotéku a zkus udělat nějakou změnu. Já vím, že se nemůžeme teď úplně všichni najednou sebrat a vystěhovat na pár let za hranice - ale pokud je člověk mladý a nemá závazky, tak je větší šance, že se to povede.

Souhlasím. Na vesnici jsem se vrátila jednou a mělo to jedinej klad - ujistila jsem se, že už to nikdy neudělám

Já bych to neviděla tak dramaticky, jak to všechno líčíš, jakože kvůli práci tam u vás by sis pak zavřela další dveře? Lidi normálně mění práci a není to taková věda, často vyjde zaměstnavatel vstříc a nemusíš tam hnípat dva celé měsíce do konce lhůty. Prostě to tam zkus a uvidíš, jestli ti to vyhovuje nebo ne. A když ne, tak půjdeš o dům dál a budeš mít jasno. I tu představu života pracujícího jenom o víkendu máš podle mě hodně předramatizovanou. A jestli být dál s přítelem - to musíš vědět jenom ty sama mezi námi děvčaty, můj názor je ten, že po škole není ani tak moc řeč o kariéře a často ani penězích, ale o praxi.

Já bych to neviděla tak dramaticky, jak to všechno líčíš, jakože kvůli práci tam u vás by sis pak zavřela další dveře? Lidi normálně mění práci a není to taková věda, často vyjde zaměstnavatel vstříc a nemusíš tam hnípat dva celé měsíce do konce lhůty. Prostě to tam zkus a uvidíš, jestli ti to vyhovuje nebo ne. A když ne, tak půjdeš o dům dál a budeš mít jasno. I tu představu života pracujícího jenom o víkendu máš podle mě hodně předramatizovanou. A jestli být dál s přítelem - to musíš vědět jenom ty sama mezi námi děvčaty, můj názor je ten, že po škole není ani tak moc řeč o kariéře a často ani penězích, ale o praxi.

V té vesnici se ale naskytla pracovní příležitost na kterou bych se možná zkrz kamarádku mohla dostat...
Zkusit to můžeš, třeba to nevyjde, třeba jo, ale pak přece nemusíš ani nastoupit když si to rozmyslíš...

Mohla bych si tam jet na pár měsíců vydělávat, najít si poblíž podnájem a za přítelem dojíždět, ale pochybuju, že by mě takový život bavil...
A proč podnájem, k rodičům by si jít nemohla? Kvůli ušetření? A zas taková trága to není.. známá jezdila před týden do jinýho města a na víkendy za svým přítelem/manželem zas do jinýho města... všechno jde, když se chce...

S přítelem jsme spolu dlouho, zamilovanost vyprchala a ikdyž ho mám ráda, vadí mi na něm spoustu věcí...
Nevím co je pro tebe dlouho... ale to je normální... jde o to jestli ti to vadí hodně nebo ne... jediná rada - promluvit si...

A tak si říkám, že je teď možná poslední příležitost někam odjet, třeba do prahy či jiného města, najít si práci tam a začít odznova, třeba mě někde čeká něco lepšího...
Tak si zkus hledat práci i v jiným městě a uvidíš

Musíš si jen v hlavě utřídit myšlenky CO a JAK chceš...

Jako bych to psala já. Odstátnicovala jsem v lednu a nevěděla co dál. Zůstat, zahraničí, jiné město...Čtrnáct dní po státnicích jsem se rozešla po sedmi letech s přítelem. Neměla jsem k tomu žádný "podstatný" důvod (řekla moje rodina), kromě skutečnosti, že jsem ho prostě přestala milovat. V pondělí jsem se rozhodla a v sobotu už bydlela jinde. Zůstala jsem ve městě, kde jsem studovala a tím bylo všechno tak nějak v pohodě. Brigádu jsem měla placenou dobře, kamarády... Nic mě nikam neposouvalo a začala jsem nesnášet sama sebe. Hledala jsem práci tady, v zahraničí, ale vlastně nikde. Tak jsem se prostě potrestala - přestěhovala jsem se zpět k rodičům na vesnici (práci dělám z domova, takže to nebyl problém). Nesnášim to tady a vždycky jsem říkala, že největší prohra by pro mě byla vrátit se. První večer jsem si sedla ve svém pokoji a říkala si: "tak holčičko, teď jsi dočista v pr*, tak co s tím?". Co jsem nedokázala rozhodnout za osm měsíců jsem rozhodla za 30 minut. Týden jsem nedělala nic jiného než posílala životopisy. Za měsíc jsem měla odklepnutou roční placenou stáž v zahraničí a po vánocích se stěhuju. Jsi v meziobdobí, jde jen o to se rozhodnout.

Díky za reakce. To bydlení u rodičů na vesnici by bylo trochu složitější, proto ten podnájem, ale to by mi nevadilo. Taky na rovinu musím říct, že vyjetí do zahraničí mě vůbec neláká... Vím, že je to příležitost, ale jazyky umím výborně a představa žití v úplně cizí zemi, s jinou kulturou, mě moc neláká... Já si užívám, když se můžu s cizinci bavit na dovolené, zařizovat si kolem cesty všechno sama mimo cestovku, ale dýl jak ten týden nebo dva bych to nevydržela. Naopak se mi líbilo bydlet měsíc v Praze kvůli stáži - všechno sama, bez nikoho... Takže asi budu obhlížet nabídky i v jiných městech, jak některé píšete a uvidím, kam mě vítr zavane... Zrovna dneska jsem se dozvěděla, že o mě uvažují na jedné pozici, kterou jsem už dávno považovala za ztracenou, tak se mi trochu zvedla nálada a kuráž, že na vesnici už zpátky ne... Jinak mám ekonomku a sháním cokoliv, co by se hodilo pro introverta - fakturantka, účetní, asistentka apod... Máte pravdu i s tím, že na kamarády se neohlížet a že se dají najít všude, je pravda, že člověk chce, tak se to dá...