Rakovina?

Pozri, viem, že je to veľmi ťažké, aj v našej rodine sme si prešli rakovinou - mala ju teta, ja viem, nie je to mamka, ale najhoršie bolo to, že jej rakovina bola nevyliečiteľná(rakovina brucha) tak o to horšie to bolo, pretože tu nás nemohla živiť ani nádej. V dnešnej medicíne sú veľmi pokrokoví, takmer každý druh rakoviny je možné vyliečiť, pokiaľ sa na ňu nepríde veľmi neskoro. Rakovina pŕs je dokonca vraj(bohužiaľ) veľmi bežná, ale operácia je ľahší zákrok bez nejakých možných väčších komplikácii. Ja viem, určite to nie je ideálna situácia, alde myslím že naozaj sa nemáš čoho báť.

Je to hrozně těžké, zvlášť když se to týká vlastní mámy...
Neházej flintu do žita, rakovina nemusí nutně znamenat konec. Záleží hodně na tom člověku, jak se s tím bude umět poprat. I nejbližší rodina. Přeji ti, aby nakonec všechno dobře dopadlo a hodně sil!

Ahoj!
To bude dobré, určitě. Hlavně pokud na to přišli lékaři celkem brzy, navíc dnešní medicína už zvládne spousty zákeřných nemocí a tvoje maminka bude zdravá.
Já o tu svoji mamču přišla v 18ti (takže před 5ti lety), ale ona byla už dlouho vážně nemocná.
Nesmíš nad tím moc přemýšlet, hlavně co nejvíc času trávit s ní. Psychika je mocná. V každé rodině se něco stane, nejsi na to sama, určitě máš kolem sebe lidi kteří tě mají rádi. A navíc tvá mamka neumírá, všechno bude dobré! Mysli pozitivně a na nejhorší zapomeň.. na to je vždy času hodně.

buď mamce oporou a buď statečná. Moje mamka si tím prošla, rakovina prsu. Právě se uzdravila. Vím, že se to může kdykoli vrátit, ale beru to tak, že je pod kontrolou doktorů. Teta pro změnu - děloha - a taky je už ok. Když se na to přijde včas, dá se to podchytit. Hlavně nezoufej...!

moc děkuji za rady a pokusím se jima nějak řídit..

Ani nevíš, jak moc ti věřím, jak ti je. Já to prožila několikrát. Babička měla rakovinu dvakrát - jednou prsu (z ní se po chemoterapiích a ozařování dostala) a pak měla rakovinu plic (z ní se taky dostala po stejný léčbě). Bohužel dědeček takový štěstí neměl ;-(. Rok mi před očima umíral dědeček na rakovinu - první prostaty, pak metastáze po celým těle (u něj už ani nezkusili ozařování ani chemoterapii, bylo by to jen zbytečný). Bylo mi tehdy 18, starala jsem se o miminko (sourozence), jelikož se maminka zhroutila. Bylo to strašný, ale člověk se obrní. Musíš být silná a být mamince oporou víc než kdykoliv jindy. Smutek tě přejde brzy, budeš prostě tvrdá a snažit se ze všech sil být tu pro maminku. Přeju hlavně mamince zdravíčko a tobě hodně síly!!

Ahoj, tak já Ti snad poradim přímo od zdroje, rakovinu prsu mám sama. Rozhodně tim všecko nekončí, je spousty možností, jak to léčit. Spíš se mi nezdá ten přístup, že biopsie nejdřív dobrá, pak zas ne a že to chtěj operovat, aby zjistili, co a jak? Dnes se v hodně případech používá opačný postup, nejdřív chemka, pak opka. Ale budiž, to je jedno. Důležitý je, aby se hlavně mamka léčila v komplexním onko centru - www.linkos.cz, protože jen tam mají oprávnění podávat biologickou léčbu, pakliže se k ní mamka bude hodit. A hlavně tam bude lépe ohlídaná celkově. Určitě se ale o nemoc zajímejte i vy aktivně, ať víte, na co se lékaře ptát atd. Ať se mamka podívá na www.mammahelp.cz, nnajde tam spoustu užitečných info, i v diskuzi, najde tam zkušenosti ostatních ženských, člověk je zezačátku, než see zorientuje a naučí se v tom chodit, hrozně vyjukanej 😊
Snad jsem Ti trošan pomohla, když budeš potřebovat cokoliv, klidně napiš sz, co budu moct, ráda poradim.

Holky dik moc. Jsem vam vdečná, jenže je to horši než jsem si myslela, ma pr nalez ještěe na deloze a stitne zlaze, jeste presne nevim o jakou rakovinu jde, bojim se zeptat., je to strasna bezmoc a smutek..

Já se dozvěděla včera, že má taťka rakovinu - je to otřesný zjištěný. Jsem totálně v prde.i

nález může být cokoliv, dokavaď to není ověřený biopsií, tak je to jenom spekulace. Takže nešil a normálně se mamky zeptej.

to je mi líto. Hodně sil, ať to dobře zvládnete

upřímně, já nemám v současné chvíli vůbec žádnou sílu. Jo držím se před našima, ale jen někam zalezu jen řvu a řvu

Reaguji na Lucrezia: jsem natom uplně stejně jako ty, s rodičema už nebydlím, ale ted tam jedu a bojim se že se tam před nima sesypu a to přesně nechci, chcit být statečná a silná kvůli mamce, aby si nepřipouštěla tu nemoc.. ale jakmile jsem u sebe doma, jen brečím a brečím... neni se mnou řeč a nebýt přítele uplně se z toho zblázním..

vyjádřim se Ti k tomu z pohledu tý druhý strany. Kdyby nade mnou někdo hrál komedie, jak je statečnej a ve skutečnosti bulel a choval se divně, tak bych byla teda pěkně vzteklá! Ber mámu normálně, je holt teď nemocná, ale to bude dobrý. Pomož jí z tý praktický stránky, vybrat paruku, kup jí nějaký pěkný šáteček, až jí bude po opce a po chemkách blbě, přines jí třeba polívku, pomož uklidit, ale nedělej drama. Jak přítel, tak rodiče, se ke mně chovají úplně normálně a je to nejlepší. Vyvaruj se doporučení - mysli pozitivně, musíš se šetřit a podobný sr.ačky. To slyší onko pacient ze všech stran a za chvíli na podobný kydy získá těžkou alergii když bude mamce zle, tak toho stejně moc nenadělá a věta musíš se šetřit je mimo. A když jí bude dobře, bude se radovat třeba z vycházky, upečenýho cukroví, výletu, cokoliv s věta musíš se šetřit akorát zkazí radost. Tělo si samo řekne, kde je jeho strop.