Psychické vyčerpání

Promluv si o tom všem s někým, komu můžeš věřit. Ať je to kamarádka, paní učitelka nebo výchovná poradkyně. Dospělí člověk by dál věděl, co máš dělat, zvlášť, pokud tě zná a zná-li i tvého taťku. Nebo se můžeš obrátit na nějakou tu linku bezpečí nebo tísňovou linku. Ale rozhodně to musím řešit, pokud jsi na tom tak hrozně špatně. Snad jsem ti trochu poradila a zkus si s někým promluvit. Hodně štěstí

A co mamka, nedá se s ní mluvit? Puberta je náročnej věk, mám takhle starou neteř a taky je ted citově nevyrovnaná. Pomáhá jí když si s ní povídám, jezdí ke mně každý pátek - sobotu.

Sem asi fakt dost přecitlivělá, budu muset zopakovat návštěvu psychologa, jen nevim jak to mám říct mamce, že si potřebuju promluvit s odborníkem abych nebyla jak chodící mumie

Řekal bych, že je v podstatě to jak se cítíš normální. Jsi v pubertě. Když mě bylo15 let, poslouchala jsem temnou muziku, ze všeho depkařila a každej byl blbec, co mi jen ubližuje.
S někym o tom mluv a neřež do sebe. Zrovna včera jsem jela vedle asi 25ti letý holky a měla jizvy na rukou. Bylo jansý, že se řezala a dneska jí ty jizvy asi dost štvou.
Navíc se tim nic nevyřeší.
Snaž se myslet pozitivně a všechno si tolik neber.
Život bude ještě těžší a teorve pak zjistíš jakjsi silná osobnost, že to všcehno zvládáš

Odíď na týždeň z domu a zanechaj lístok, ako ti ubližujú atď a že nevieš, či sa vrátiš. Neprezraď miesto, kde budeš, vypni telefón. Po týždni budú radi, že ťa majú doma. Po určitom čase to asi bude treba zopakovať, ale funguje to.

Ahoj, je mi taky 14 a teď na tom nejsem zrovna psychicky nejlíp. Mám to těžké ve škole, rodiče po mně chtějí furt jedničky, nebo max. dvojky. Jenže teď mi hrozí i jedna trojka na vysvědčení a rodiče se můžou zbláznit. A ještě k tomu mám teď docela vážné zdravotní potíže. Řekla bych, že fakt pomáhá se vypovídat kamarádce, které můžeš důvěřovat. Jestli takovou máš, tak to určitě udělej..