Bojí se, vzdal to a nebo je hajzl? Ztrácím se...

Co třeba mu taky říct,že bys chtěla být s ním nebo se ho první zeptat zda se uvidíte a nenechávat to jen na něm? Mám dojem,že tohle tady v tom Tvém případě padlo už několikrát a co mu třeba zavolat než čekat až zareaguje na smsku ?

Připadá mi totiž,že to dramatizuješ,ale fakticky jen čekáš až na to co udělá on,ale sama se moc nesnažíš :/

zkus něco podniknout sama za sebe místo čekání...pochopila jsem, že víš, kde pracuje a kdy má směny...tak proč se za ním nestavíš do práce?

stoprocentní pravda..

za posledních 5 měsíců jsem neměla víc jak den volna, takže jsem stále byla v jednom kole...přes 50 hodin týdně v práci, do toho nějak společensky fungovat, zvládat normální věci, prát, vařit, žehlit,...neměla jsem moc času se zabývat...ale teď dnes dvanáctý den dovolená, byla jsem dát výpověď v práci, dávala jsem výpověď z bytu, lidi z Čech mi píšou, jak už se těší až dorazím, rodina jak už to utíká, že za pár dní jsem doma a já cítím, jak mi ubíhá čas, kterej bych měla, chtěla a potřebovala trávit s ním a vůbec se netěším domů...došlo to tak daleko, že já, absolutní bezvěrec jsem skončila v kostele na mši!!
Je mi líto, že se absolutně netěším domů, přeci jen doma člověk má zázemí, ale já z toho mám paniku...a tohle vše se kumuluje v to, že tady ubíjím na deníčkách a pitvám každé slovo...

Reaguji na Falcon: vím, jak má směny, zhruba tuším, kde pracuje, ale nikdy bych si nedovolila ho obtěžovat v práci!

Já nevím, četla jsem si tvůj minulý deníček a přijde mi , že je prostě chyba v tom, že jsi všechno nechávala na něm v době, kdy asi potřeboval slyšet to samé i od tebe. V určitý moment už ho to možná přestalo bavit, poněvadž nevěděl, co od tebe čekat. Teď navíc odjíždíš, tak možná ani neví, jestli to má vůbec cenu. Být tebou, tak ho tentokrát někam vytáhnu s tím, že bys s ním chtěla něco probrat a třeba se rozloučit, než odjedeš. Tam bych si to s ním vyjasnila.

já jsem nemyslela obtěžovat...jenom prostě vejít a zeptat se, jestli má minutku, že jsi šla kolem a chtěla jsi se zeptat, zda tehdy a tehdy nemá čas, že by ses s ním ráda viděla...

Reaguji na Kischona: No a co se přestat pitvat a prostě se s ním sejít z Tvé vlastní iniciativy poprvé za tu dobu co jsi v UK ? Z toho,že se Ti nechce domů nebuď smutná, prostě to tak je a Tví blízcí to pochopí pokud jim řekneš o co jde. Ale pořád jsi tam, pořád máš možnost to nějak řešit než se vrátíš domů tak proč tady sedíš, píšeš deníčky a neřešíš to s tou osobou , se kterou máš a pořád jen na něco čekáš ?Času máš málo,tak to málo co máš prostě využij na maximum.

Ano, holky máte pravdu...byla jsem už odhodlaná mu vše říct, v tu sobotu, když jsem mu psala...zazdil to, jestli se s ním potkám, řeknu mu vše..už nemám co ztratit, ale tuším, že už jsem ztratila..., musí se on chtít vidět se mnou!

Ne že to zase necháš na něm a doma se pak budeš užírat, že jsi měla šanci a promarnila ji než odjedeš, určitě ho pozvi ven ty, pokud to neudělá on. Minimálně se rozloučíte a pak budeš mít jistotu, že jsi udělala správnou věc a nemusíš si nic vyčítat.

Já myslím,že pořád jsi na tahu Ty a měla bys usilovat o to se s ním vidět, aby taky viděl,že Ti není lhostejný a ne jen ČEKAT jako princezna až se něco stane a když se to nestane tak to hodit na to,že je to prostě hajzl.To je strašně jednoduchý. Není důvod proč by Tě neměl chtít vidět,ale chce to trošku iniciativy z Tvé strany.

Reaguji na Jannnie:

..nechápu, jak můžu mít absolutně jiné vnímání skutečnosti, než ostatní...vám přijde, že jsem na tahu já a mně přijde, pravý opak...nechci čekat jako princezna a nechci promarnit šanci!! Musím působit arogantně a namyšleně, že čekám, co přijde a nechám se "obskakovat", , natvrdle, že tu řeším furt věci dokola...díky, že se mi snažíte otevřít oči, je to pro mě strašně těžké, říkat mám tě rád, chybíš mi a potřebuju tě. Strašně bych to chtěla dělat nenuceně, ale musím se k tomu nutit, je mi z toho až samotné mě před sebou trapně...kdybych byla přirozená a spontánní, nikdy bych tohle nemusela tady řešit. Jsem zralá do Bohnic...

Reaguji na Kischona: Nepůsobíš arogantně,ale z předchozích deníčků je nám známo,že ses nikdy za 5měsíců neozvala Ty jemu první, neiniciovala sama setkání a dokonce mu navrhla rozchod. Takže za to všechno jsi mu pořád něco dlužná. Navíc jste se dohodli na té sobotě,ale pokud jsem si s někým dohodla schůzku tedy stojím o ni, tak v ten daný den nečekám co se stane, ale aktivně té dané osobě zavolám kdy a kde tedy bude sraz. Což jsi neudělala...respektive jsi napsala a čekala co bude. Hlavně se zklidni, zapomeň na Bohnice a prostě jen vyjádři co cítíš. Klidně mu řekni,že toho cítíš hodně, jen to prostě neumíš vyjádřit slovy a třeba při tom hovoru s ním to půjde jednoduše až se sama budeš divit, hlavně žádnou hysterii dřív než jí bude skutečně zapotřebí.

Ještě mne napadlo mu tady to všechno (co píšeš nám - co cítíš, že to neumíš vyjadřit, že jsi asi chladnější, ale že to neznamená, že by ti byl ukradený, atd) napsat na papír, nebo třeba do mailu, když mu to neumíš říct osobně. Buď se ozve, nebo na tebe bude dál kašlat. Ale ty už se tím nemusíš trápit, nikdy ho už třeba neuvidíš, žádný trapas se nekoná. Už jsou pryč časy, kdy byl muž princ a donekonečna se o svoji princeznu snažil. Pořád jen čekat se nevyplácí, chlapi nemají nekonečnou trpělivost. Dřív je k tomu nutila doba a společnost, tou už teď omezováni nejsou, tedy se musí snažit i něžnější pohlaví.