Nevím, jestli chci bydlet sama

Už je to pár let, co jsem se nastěhovala zpět k rodičům do rodného domu. Více méně bylo vše v pohodě. Až donedávna, kdy jsme se docela poštěkali a dost dlouho tady bylo hodně husto. Situace se vyřešila a skoro by se dalo říci, že se vše vrátilo do vyjetých kolejí. Přesto jsou chvíle, kdy se tady cítím jako host. Někdy mám pocit, že se tady dusím, ale nebudu se dusit i když budu bydlet sama? Momentálně jsem v situaci, kdy uvažuju o odchodu. Samozřejmě je tu pár věcí, které mě tady drží. Zaprvé jsou to rodiče, protože je to vlastně jediná rodina, kterou mám. A vzhledem k tomu, že jsem dlouho bydlela sama a vím, co je to za psycho vracet se do prázdného bytu, tak je příjemné přijít domů a mít s kým prohodit pár vět. Je to rodný dům, vzpomínky na dětství, venku potkávám známé tváře, je to prostě moje místo. Samozřejmě finance, protože bydlet někde v nájmu se mi odrazí na výdajích jako hrom. A co si budu namlouvat, i rodičům stoupnou náklady, protože ten barák je fakt velký a mým odchodem určitě náklady o třetinu neklesnou. Takže se to prodraží jak jim, tak mě. Jedinou výhodu spatřuju v tom soukromí, ale i tady ho je dost. Máme tady dokonce jeden úplně prázdný pokoj a nikdo ho nechce, což svědčí o tom, že místa tady je až nad hlavu. I přesto pořád přemýšlím o "útěku". Už asi dva měsíce sleduju inzeráty s podnájmy. Asi je ve mě blok, ale pořád ne a ne si vybrat. Pravda je, že výběr je docela malý, protože chci byt v jedné konkrétní čtvrti jednoho ne zrovna velkého města (budu to mít blíž do práce a hlavně se dostanu do práce i něčím jiným než autem což je výhoda hlavně v zimě), těch bytů tam není moc v nabídce. A ty co jsou, tak jsou fakt mizérie. Buď je to 10. nebo 15. patro, což bych asi nedala. Nebo jsou někde uprostřed, ale jsou fakt hnusné. Umakart v koupelně a prostě se mi nelíbí. Ty hezké jsou drahé. Dlouho jsem řešila velikost, jestli 1+1 nebo garsonka. S garsonkou své zkušenosti mám a asi už bych nepřekousla to, že člověk spí vlastně v kuchyni. Takže se nakonec asi rozhodnu pro dražší 1+1. Po dlouhé době jsem objevila byt, který má hodně plus a jen jedno podstatné mínus. Je v hezké lokalitě, tam kde bych chtěla, má jen 3 patra a není to panelák, je jakž takž hezký, akorát je v přízemí, mám fóbii ze zlodějů i když nemám žádný majetek. Cena v inzerátu je taky přiměřená. V podstatě mi zbývá zvednou telefon a domluvit si prohlídku, ale co mi brání? Je to lenost? Vadí mi, že mě to bude stát hodně peněz? Nebo strach ze samoty? Jak se překonat?