Dítě v 17ti letech

Reaguji na jam:
Mě by spíš zajímalo, zda toto Ti vážně pomůže se rozhodnout!? Jako spočítat si komenty pro a proti potratu? A pak si řekneš jo tak 25 je pro potrat a jen 18 proti, nebo co?

Je hafec příkladů, kdy holka dala maturitu i vysokou, cestovala a poznávala nové místa, a nakonec měla skvělou práci a to všechno s dítětem a taky je mnoho lidí, kteří jsou super zabezpečený, manžel má práci a přesto manželka je jen mašina na děti a sedí doma na zadku.
A vůbec mi ta diskuze nepříjde přínosná, jak jsem to tak letem světem proletěla, tak se tu stejně hádají ty, co dítě nikdy nechtějí a ty, co už ho plánují.
Když já jsem založila diskuzi, Vhodný pes do města, tak mi toto téma do půl hodiny vymazali, že je nevhodné a může vést ke konfliktu. Tak vám nevím...

Hmm, asi tak. Mám 19-letého syna a kdyby přišel domů s tím, že čeká dítě a všichni se nastěhují k nám a dovolí mi, abych je živila a starala se o ně, tak ho snad zabiju!!
Mám také malé děti, svůj život a spoustu práce. Na vnoučata se těším, ale chci je dostat od zajištěných dětí, které mají svůj život a se mnou počítají jako s fungující babičkou, ale ne s někým, kdo je všechny ubytuje, nakrmí a bude vychovávat jejich děti!!
Já jsem měla syna ve 20-letech a bylo to strašně brzo. Sama jsem byla dítě, sotva jsem začala studovat vysokou školu a neměla jsem vůbec jasno ve svém životě. S jeho otcem jsem nebyla šťastná, kdybych byla starší a vyrovnanější, věděla bych, že s ním nechci žít a nechci si ho vzít, jen kvůli těhotenství. Materiálně jsem neměla problém, můj ex-manžel byl schopný a postaral se o zajištění rodiny, ale všechno ostatní bylo špatně.
Když o tom přemýšlím, pořád nevím, jestli bych byla schopna jít na potrat. Každopádně 17-letému nezajištěnému dítěti bych to doporučila . Zdravotní následky z potratu mohou a nemusí nastat. Potrat je sice problematické řešení, ale když se pro něj rozhodne, pořád je tu šance, že jednou bude šťastná maminka za mnohem příjemnějších okolností..

Já bych si to v tvé situaci rozhodně nenechala. Mít dítě bez dodělané školy, chlapa, práce a nějakého rozumného plánu (hodit děcko na krk rodičům nepovažuju za plán) je prostě velký hazard. Pokud bys šla na potrat v prvních několika týdnech, jsou rizika neschopnosti otěhotnět a samovolných potratů úplně minimální a to čeho se zbavuješ je jen shluk buněk (nemám ráda, když lidi o potratech v raném stadiu těhotenství mluví jako o 'zabíjení mimin').

Také nechápu proč se zrovna na takovou věc ptáš tady...chodí sem převážně arogantní ženské, "předospělé" a hlavně taky nejchytřejší na světě

Kdybych se měla vcítit do kůže 17-ti leté dívky, která otěhotněla, tak bych si o tom určitě nejprve promluvila s rodičema. Přece jen ještě nejsi ani plnoletá a v případě potratu by jsi snad stejně musela mít souhlas rodičů. Oni sami musí vědět, jestli by se zvládli a chtěli o tvé dítě postarat, nebo alespoň přispívat ti na něho.
Mně bude letos 20 let, studuji prvním rokem VŠ, bydlím s přítelem, který studuje stejně se mnou. V případě, že bych otěhotněla dnes, tak bych si na 99% dítě nechala, neměla bych srdce na to jít "ho zabít" a navíc mě i straší myšlenka následné neplodnosti, nebo jiných gynekologických problémů. Názor, že potrat je dneska vlastně jako běžná věc, je dementní. Raději bych si o rizicích potratu nejdříve něco přečetla

Jinak taky bych radila spíše zeptat se na emiminu, tady ti akorát každý řekne, jak jsi nezodpovědná, budou tebou opovrhovat atd...ale takové omlazení prostě je

Když si představím sebe v 17 těhotnou, s miminem v pokojíčku, nedodělanou školou...ne, děkuji. Dítě si snad člověk pořizuje s rozumem. Bohužel já mám ve svém okolí dost takových mladých matek a takový život bych nechtěla. Děcko se hodí na krk rodičům, však oni se postarají, co jiného jim taky zbývá. Potrat je lékařský zákrok a nese sebou jistá rizika, ale to sebou nese i těhotenství a porod
Snad je to jen teoretická diskuze, těhotná nejseš a příště si dáš sakra pozor!

tak co tady děláš?

No tohle citový vydírání jí fakt pomůže... Nevim poč by měla mít výčitky z toho, že si nechala vysát kus bunky. Ta má do dítete docela daleko. Riziko má každej lékařskej zákrok. To by si nemohla jít ani k zubaři nebo na odběry. Jinak následnou neplodností ses mohla strašit tak v 80. letech kdy ty rizika byly vysoký, ale dneska už to vyspělo tak, že riziko je minimální.

Reaguji na jennynka001: no a na emiminu ji zas všichni poradí ať to "mimino nezabíjí"...řekla bych, že tady holky naopak celkem přednášejí smysluplné argumenty, proč není nejštastnějším rozhodnutím si dítě nechat

Promiň, nejsem žádná aktivistka, ale život začíná početím, to je fakt. Jsem pro, aby ženy měly možnost svobodné volby, zda dítě mít či nemít, ale nevidím rozdíl mezi tím, jestli to udělám v pátém týdnu, nebo v jedenáctém. Myslím, že vyrovnat se s tím musí každá žena, která to podstoupí. Nicméně znám dost žen, které svého rozhodnutí potrat podstoupit s odstupem času nelitovaly, stejně tak neznám ženu, která by rozhodnutí dítě si nechat litovala. Každý životní příběh je jiný a každý má vlastní boj, nikdo to za něj neodžije. A je tu ještě možnost adopce. Tu bych třeba volila já, pokud bych nebyla schopna se z nějakého důvodu o dítě postarat.

Nechápu, proč jsi tak jízlivá. Je to hodně složitý problém, na který má každý člověk jiný názor a taky třeba odlišnou zkušenost..A v tomto duchu jí ostatní odpovídají. Každý podle svého pohledu na život, podle své životní situace a zkušeností.

Nevím, jaké nestranné a fundované odpovědi bys čekala na fóru e-mimino, kde je polovina matek pod vlivem mateřských hormonů a rozhodně jí nedoporučí potrat, i kdyby měla jít s dítětem pod most. On totiž potrat opravdu JE jedním z řešení situace, i když nikdo dopředu neví, jestli dobrým nebo špatným
Každopádně slečně přeju, ať je to jen planý poplach a nemusí sebe, své rodiče a vykuleného náctiletého tatínka stavět před tak náročné rozhodnutí

Jo právě. Tam je to naprosto strašný. Jak náká mateřská sekta.

Jojo, o tom jsem četla, dost bláznivý, ale nechci vidět jak takovéto ženy budou fungovat v budoucnosti...co se týče reprodukce atd. Přece není možné, aby takovéhle věci byly bez následků
Já osobně bych nešla ani na miniinterrupci...ale také záleží na zdravotním stavu žen, já bych na to nešla už proto, že vím, že pravděpodobně v budoucnosti budu mít rizikové těhotenství, zvýšené riziko samovolného potratu, nebo předčasného porodu.

Reaguji na Aime: no tak myslím, že na psychiku je mnohem náročnější dát dítě pryč k adopci než jít v brzkém stádiu na potrat, protože on to v tom brzkém stádiu prostě je jen shluk buněk...aspoň já bych to tak vnímala

Protože chodím na omlazení denně a když tady občas čtu některé příspěvky a diskuse, tak to ve většině případu doopravdy je tak, jak jsem psala.

Jinak každopádně každý má svůj vlastní názor, zkušenosti apod., jsme v diskusi, takže reakce pozitivní/negativní jsou vítané.

Bacha aby to tu nesmazali pro chatování

Možná taky proto, že polovina "matek" tam nemůže přirozeně otěhotnět, musí na umělé oplodnění, IVF, IUI a podobné, a proto je to pro ně velký dar a zázrak, když někdo otěhotní.

Určitě jí poradí lépe člověk, který tu situaci zažil než někdo, kdo soudí čistě hypoteticky, nic o tom neví a nedokáže si představit, jaké to je - mít dítě. A taky někdo, kdo má k dětem pozitivní vztah...Konkrétně na mimibazaru (asi myslíš ten) nevím, sama tam nechodím, tak nedokážu posoudit - ty asi ano, že?

A proč tam chodíš? já tam třeba nikdy nebyla a to dítě mám Mimochodem, to, že je pro někoho největší prioritou dítě (jestli ho někdy budeš mít, také pro tebe bude důležitější než cestování nebo odstín bb creamu) neznamená, že se nezajímá o ostatní věci. A ani na tom není nic smutného.

Nic takového jsem nepsala, psala jsem "často", to neznamená všechny Každopádně - stačí si projet zdejší diskuze o dětech - nic pěkného se tam o nich většinou nepíše

Ne, to není idylka. To by mohla být realita, ke které by vedlo spoustu starostí, neprospaných nocí, možná i slz - ale nakonec by to zakladatelce i její rodině třeba stálo za to Chtěla jsem tím jen naznačit, že to opravdu nemusí končit zkaženými životy, jak se tu neustále píše! Všechno něco stojí, obě řešení mají svá rizika - ale tady to vypadá, že potrat je jediné rozumné řešení - což si nemyslím. Nikdo nemůžeme vědět zda pak zakladatelka bude třeba za 10 let štastná.

S 12ctiletým dítětem, o kterém jsem psala můžeš jet kamkoliv. Maximálně tam nemůžeš pařit až do rána, ale i to je klidně možné - dítě už se o sebe postará.

Nic takového jsem také nepsala Ale kdo nechce slyšet, tak neposlouchá, že? Radost bych taky neměla, ale dítě bych na potrat neposílala ani nevyhazovala z bytu.

Já neříkám ať si dítě nechá, potrat může být řešení, ale také nemusí