Jak se netrápit věcmi z minulosti, které už prostě nejdou vrátit zpátky?

Reaguji na werunka14: Ty pocity jsou hrozný.. Já teda odmaturovala loni a dokonce velmi úspěšně, ale to je tak vše, co jsem si splnila. Na vysokou jsem nešla, ani jsem nechtěla. Měla jsem spoustu plánů a cílů (které teď nebudu rozebírat, byl by tady román na pár stránek) a zatím se vše jen odsunulo do budoucna a já mám pocit, že nemám vůbec nic, že jsem nic nedokázala. Momentálně hledám práci (neúspěšně), než si ty svoje cíle a plány opravdu splním (vlastně splníme společně s přítelem). Dívám se do budoucnosti a věřím v ni, snažím se věřit i v sebe. Teď už se nedívám na to, jak jsem měla co udělat, ale jak mám co dělat teď.

Omlouvám se za zmatečnost, píšu nějak "momentálně"

Reaguji na E-va:
Doporučuju knihu Čtyři dohody.
Ta tě provede uměním, jak se netrápit minulostí a jít dál. Opravdu stojí za to, ji prostudovat.
Mají ji v každém knihkupectví, protože se jedná a velmi populární knihu.

samozřejmě je to velmi individuální, ale já měl velmi bolestivé místo ohledně vztahu, užírala jsem se tím přes 2 roky, ale pak jsem se tomu ´postavila, dostala obrazně ,,přes čuňu", prohlédla jsem a bylo po problému.
Dneska se řídím heslem, co bylo to bylo, stejně se to nedá vrátit, tak proč se v tom pitvat - a to aplikuju jak v životě, tak u rozbití hrnku a hle, můj život je jednodušší.

S tím musím souhlasit. Také jsem taková, že se neustále ohlížím do minulosti a pořád si vyčítám věci, které jsem udělala. Tahle knížka mi fakt pomohla, ale jen na chvíli, už se zase začínám trápit chybami, které jsem udělala. Budu si jí muset přečíst znovu Fakt je potřeba si říct, že co se stalo, nedá se vrátit a dívat se jen dopředu. Žijeme jen jednou, tak proč si neustále vyčítat něco z minulosti.

Reaguji na werunka14: U maturity je velká výhoda, že máš další šanci. Snažila bych se jí využít. Asi je trochu deprimující si uvědomit, že ostatní spolužáci, už to mají za sebou a užívají si prázdniny nebo plánují další život. Ale jde jenom o 3 měsíce do září a budeš to mít taky. Je dobrý si uvědomit, že ne vždycky, když uděláš chybu dostaneš další šanci. Některé chyby můžeš v životě udělat jenom jednou a napravit se nedají protože, pak už neuděláš nikdy nic (třeba se nerozhlédnout, když jdeš přes silnic).
Může se to stát každému, i když se na maturitu naučí dobře. Každý může mít smůlu na otázky. Taky jsem ve škole opakovala spoustu zkoušek.

Já jsem přesvědčená,že vše špatné je pro něco dobré.. Tudíž si člověk musí umět z té špatné věci vyvodit něco pozitivního a minulost brát jakou součást sebe,ale určitě se v ní nepřehrabovat. Pobrat zkušenosti a soustředit se na další léta,která máne před sebou. Nikdo neví,jak dlouhý je knot u jeho svíčky.....

To je přesně ten ideální stav, který si představuju..

Přesně tak. Člověk vysní, jaké by to bylo, kdyby.. Ale nemá důkaz, zpětnou vazbu, že by to vážně bylo tak. Třeba by se pokazilo něco jiného, třeba by se objevilo ještě něco horšího a tohle hrozné řešení vlastně ve výsledku bylo to nejlepší..Problém je, že už to prostě nezjistí a v duchu a snech si tuhle variantu a možnost zidealizuje a není cesty zpátky - pořád lituje..

Ta knížka je skvělá, už jsem četla několikrát, byla jsem i na představení a mám doma i tu nahrávku, kterou si občas pouštím. Ale cítím se dobře tak den, dva, a pak mi dojde, že ať přečtu cokoliv, udělám cokoliv, nikdy se nezmění nic na tom, že se stalo to, co se stalo.. Že to nikdy nebude jinak, že prostě není cesta zpátky..

Abych byla trochu konkrétnější - můj problém se týká rodiny. Bohužel, už to nejde napravit. Člověk, se kterým bych to mohla vyřešit, se kterým bych si mohla promluvit a který by mi to všechno možná třeba i odpustil, už bohužel není mezi námi.. Takže jakákoliv možnost nápravy prostě padá. Nezbývá než se smířit, ale to fakt nejde..

Pak je tu třeba kamarádka - ta už se přes rok trápí po nevydařeném vztahu. Problém je, že se tenkrát vážně chovala příšerně, takže si to všechno zavinila sama, a o to větší má teď taky samozřejmě výčitky. Ani jí nevim, jak poradit. Vim, že není špatný člověk, měla blbé období, ale dopadlo to tak, že jinak to dopadnout ani nemohlo - blbě.. A ona se už přes rok utápí ve výčitkách, proč tehdy a tamto udělala. To je hrozné, vědět, že pro vaše chování není omluva, takže ani sama před sebou to neobhájíte..

Další kamarádka si špatně vybrala školu. Milovala tanec, ale nechala se přesvědčit a šla na úplně jiný obor, takže teď dělá práci, která jí nebaví, a zároveň přišla o svůj sen..

Hmm tak tohle jsem přesně zažila taky Nejhorší jsou fakt ty výčitky coby, kdyby...ale nějak se s tím srovnávám, chovala jsem se fakt blbě..ani nevím proč, a kvůli mojí blbosti ten vztah skončil. Kdyby on byl ten špatnej a mohla bych si říct že za to nestál..ale stál ale zrovna v tomhle platí, že klín vytlučeš klínem...no já zatím nikoho takovýho nepotkala. Ale určitě mi tahle zkušenost i něco dala. Prostě život je takovej jakej je a snažím se ze všeho brát to lepší, pozitivní. Hodně mě to posunulo.

A k té tvojí situaci..zkoušela jsi si o tom promluvit s někým blízkým? Nejlíp s někým, kdo vás znal oba. Vypovídat se hodně pomáhá

Trápila by jsi se nad rozlitým mlékem? To nelze vrátit.
Nežij minulostí a budoucností (coby kdyby...), žij a užívej si přítomnost, přítomný okamžik.

Jsem skoro 7 měsíců po rozchodu a taky mě občas napadají myšlenky, kdybych byla více nedostupná, neměl mě tak jistou, nebyla tak hodná a přizpůsobivá, tak by možná všechno bylo jinak, jenže to asi nejvíc ztroskotalo na tom, že ho nebavilo že mě má jistou....to je samé kdyby....teď si jen můžu vzít ponaučení že do dalšího vztahu jít trochu jinak a přestat řešit co kdyby, možná i kdybych to udělala jinak, tak stejně by to třeba nepomohlo a dopadlo to stejně, to člověk neví...Prostě minulost hodit za sebe, ta už se nevrátí a myslet na to, že mě může potkat přece ještě něco lepšího..Těch kdyby je spousta, no není ten život jednoduchý...

Reaguji na Lloret: U mě to zase ztroskotalo na tom, že jsem byla asi až moc nedostupná. Tím chci říct, že každej je jinej a na každýho platí něco jinýho...takže je zbytečný říkat si kdybych udělala toto a tamto. Kdyby prostě chtěl, tak tu dostupnost/nedostupnost nějak zkousne..ale asi až tak nechtěl (to nemyslím nějak osobně na tebe) :/ Takže nám fakt nezbývá než se přestat trápit a poučit se z toho a příště být od obojího trochu

Reaguji na Eviss: děkuji moc za podporu, já věřím, že si Tvé plány jednou splníš a vše vyjde, tak jak si to přeju i já Hodně štěstí

Reaguji na zelenasmoulinka: taky moc děkuju, asi máš pravdu, teda co se týče toho, že maturita je jen o štěstí, tak s tím souhlasím na 100%. Já právě vyletěla na tom, že jsem si vytáhla jedinou otázku, kterou jsem neuměla ( 27 jsem jich uměla přímo výborně). V ostatních předmětech mám navíc známky 1 1 1 a učitelé mě hrozně potopili, nic mi neporadili a ještě si to hrozně užívali Ale nějak se nad to přenesu, čím je dýl to je, tím je to lepší, jen mi to do budoucna trochu zkomplikovalo vysoké školy....teď řeším samé žádosti o přeložení termínu zápisu na září a tak podobně a příjemné to není...ale jak říkám, všechno zlé je snad k něčemu dobré a určitě cítím, že mě to hodně posilnilo. Přeju Ti hodně štěstí v dalším studiu , snad ho taky budu mít a dopadnu dobře

Reaguji na ifka.d: U mě to zase ztroskotalo na tom, že jsem byla asi až moc nedostupná. Tím chci říct, že každej je jinej a na každýho platí něco jinýho...takže je zbytečný říkat si kdybych udělala toto a tamto. Kdyby prostě chtěl, tak tu dostupnost/nedostupnost nějak zkousne..ale asi až tak nechtěl (to nemyslím nějak osobně na tebe) :/ Takže nám fakt nezbývá než se přestat trápit a poučit se z toho a příště být od obojího trochu

Máš naprostou pravdu,na každýho platí něco jiného, takže ta moje nedostupnost mi v příštím vztahu může být uplně k ničemu...přesně jak píšeš bejt zlatej střed a buď tě ten člověk bude brát takovou jaká jsi a nebo nazdar....

Mě se podařilo s tím, co mě trápilo v minulosti, tak se setkat. S mým prvním přítelem, kdy jsme se rozešli, aniž bysme si vše vysvětlili, atd. Teď jsem se s nim potkala a uvažovali, že bysme spolu začali znova. Růžové brýle spadli, jelikož jak jsem ho viděla cca 12 let zpátky, jak ho vidím teď, to je rozdíl. Hlavně on se změnil. A to, co jsem jako naivní nácka na něm žrala, to mě teď odpuzuje - je trošku jak narcista, atd.
Takže jsem ráda, že jsem dostala tuhle možnost, jelikož už se aspoň tím trápit nebudu.