Nesamostatný přítel

je fajn že máte některé taky takový typ jako mám já...že v tom nejsem sama, kdybych byla klidná povaha tak mě to asi nevadí, ale jelikož jsem strašně výbuchná tak mě vadi kazda nesmyslna otazka,kor když je jich do hodiny deset..a jak jsem již psala, pracujeme i spolem ve firmě,takže se vidime už dva roky denně, 24h denně, jen tak mimochodem, jednou jsem si dovolila vypnout mobil a volal mym rodicům co se mnou je-to jsme spolem ještě nebydleli..
Taky občas řešíme jestli to nebo to, to je vzajemna koverzace,ale kdyz stoji u ledničky a pta se co si má dat, nebo jde do skříne, pta se co si ma oblect, jde do kupelny, pta se jestli se ma oholit, jde do obyvaku pta se na co má přepnout televizi..no prostě furt něco...není otázka jako otázka, aspon pro mě.

A v práci se taky tak pořád každého ptá? A když jste spolu jen chodili, nebydleli, tak byl takový taky? Nevadilo ti to tehdá?

já jsem klidná povaha dá se říct, ale tohle by mě šíleně vytáčelo taky. Asi to je tím, že mi šíleně lezou na nervy děcka - právě proto, jak se fuuuurt na něco ptají. Ale je omlouvá věk, že

jako v práci je to tak že ho mam věčně za zadkem, takže se kazdou smenu hádáme at jde pryč, tak se urazi...jinak nevim jestli se někoho pta, nedelam v jeho oboru,takže netusím...asi je to síla zvyku, začnu si teda zvykat ...koho už bych na staré kolena sháněla, hold nebudu mít v budoucnu asi děti, stačí mi ted jedno

kolik ti je? 50?
Ale tak hlavně, že jsi šťastná a nemáš důvod měnit. Zvykáš si a bereš to sportovně Já bych tohle fakt nedala

měla jsem v pondělí na návsteve sestru a ta mi po půl hodině řekla jak tady toto můžu zvladat...sama se obdivuji ale taky jeho, občas je fakt borec že semnou je, občas bych si i já poradne naliskala za sve chovani a vybušnost.

Ženská sprostá jak dlaždič je snad ještě horší než nesamostatný chlap

Reaguji na bobisek20:
Máš můj obdiv. Já bych s takovým chlapem nevydržela.

Reaguji na Tarazed: u mě ale bohužel sprostých slov moc neuslyšíš dokud už fakt nevybuchnu a nedá se to vydrzet...mám taky jen jedny nervy, sproste nemluvim.

Reaguji na Adka: děkuji, neni co obdivovat, řekla bych že se bud jednoho krásného dne v bytě ,,zabijem,, a nebo spolem asi dlouho nevydrzíme.

Ahoj, mám pocit, že za něj vždy a všechno rozhodovala maminka, takže ani není zvyklý se rozhodnout sám a taky za něj vždy všechno udělala, viz to utírání prachu. Myslím, že nemá sebevědomí, a proto se bojí rozhodout, protože si nevěří, ale to by jsi asi měla posoudit sama. To by mě potom zajímalo, jak tě sbalil Nejlepší je mu zadávat úkoly a pak ho pochválit (i když nebudou stoprocentně podle tebe), aby se příště nebál to udělat sám. Tím, že ho zbuzeruješ si moc nepomůžeš. Vím, že to je těžké nechat jen na něm, ale myslím, že to je jediná cesta ho osamostatnit. Možná bych mu řekla něco v tom smylu jako : Miláčku, nechám to na tobě, protože vím, že to zvládneš. (nejlíp, jak budeš moct ,ale to už bych mu neříkala)

ale to ja ho chválím, vždy mu říkám větu : no tééééda ty si ale šikovnej, a pak že to nejde...nebo nějaké takové podobné...je to asi vychovou rodičů, mamka by se z něj mohla zbláznit tak kolem něj skače jak kolem mimina..

Tak to by se mi tak chtělo. Kdybych někoho chtěla chválit za každou hovadinu a naprosto běžnou věc, pořídím si dítě a ne dospělého chlapa.
Jak jsem již psala výše - respekt. Já bych to s ním nedala.

Nemyslela jsem vše, co tu zakladatelka popsala!
Ale určité věci ano a my tak určité věci máme, a vůbec mi to nevadí, vyhovuje

Ono dost zálěží na tom, jak se třeba chová jinde ve společnosti, jestli je vážně úplně nesamostatnej, nebo se to týká jenom soukromí, domácnosti apod. A taky záleží, jaký vztah vlastně mezi sebou máte...
Já třeba měla pěknej dlouhodobej vztah, kde tyhle běžné otázky byly normální, oboustranné, a nemělo to nic společného s nesamostatností, ale spíš prostě sdílení každodenních blbostí, radostí a starostí. Určitě nešlo o to, že bychom nevěděli, co si dát k jídlu nebo co si obléct, ale prostě jsme se o tom spolu bavili a něco vymysleli..
Ale pak jsem měla jeden vztah s klukem, se kterým jsem se necítila úplně jistá sama sebou, určitě ne úplně k němu rovnocenná... A já měla tendenci se ho na určité blbosti ptát jenom proto, abych neudělala něco špatně, abych ve výsledku nevypadala blbě apod... Prostě mě svým chováním nebo reakcema znejistěl a já si pak připadala fakt jak malej nesamostatnej smrad, i když běžně taková nejsem...

Reaguji na morgen: možná na tom něco bude jak si psala ty jak ses citila, protože když se ho zeptam proč se mě pta na každou blbost tak mi odpoví že nechce abych byla naštvaná nebo aby mě nějak nezklamal...
Ale jak jsem již řekla tech otazek stupidnich je tolikrat uz tolik.kdyz jedeme nakupit tak se me pta kde ma zaparkovat a takove blbosti, snad je jednou chlap a mel by se rozhodovat po svem a kdyz uz tak si zatim stat.