V životě vždy ten třetí

tazmnec
A proč?Někdo Ti nějak ublížil?

jestli to není výběrem toho, kam chceš patřit, když nejste nalazeni na stejnou vlnu, tak se tak cítí asi každý, že zrovna tam, kde je, nepatří

Ahoj tazmnec,
to je mi líto, že se tak cítíš. Myslím, že umím pochopit Tvůj pocit samoty mezi lidma. Taky jsem to párkrát zažila a taky jsem to kladla za vinu těm druhým, ale ono to ve většině případů tak není. Myslím, že když přicházíme do společnosti s nějakým negativním nábojem - ať už je to strach z nepřijetí, nedůvěra, ostýchavost - tak to rychle přenesu na lidi okolo sebe. Je to neverbální komunikace, která je rychlejší než slova a tak lidé téměř okamžitě poznají, s čím přicházím. Jednoduše řečeno: když přicházím s otevřeným srdcem, které je ochotné naslouchat, podělit se, být zkrátka kamarádská, lidé mě příjmou. Když přícházím plná předsudku (byť i oprávněných), nemůžu čekat, že mne budou lidé vyhledávat. Vím o čem mluvím, protože to zažívám každou chvíli, páč jsem kozoroh, tudíž uzavřená.

s tím bych plně souhlasila, ještě bych možná řekla, že to připadat si jako třetí může být i o tom, že mám i nízké sebevědomí, že prostě, tam, kam jdu, si ještě předtím než tam přijdu, řeknu, a zase tam budu stát jako třetí kolo u vozu, zase s s nima nebudu mít co povídat, zase si budu připadat trapně . . .

a oni to pak ze mě vycítí a taky tak se podle toho chovají

myslím si, že tyhle stavy opravdu čas od času zažívá každý, spíš jde o to začít si věřit a když udělám nějaké fopa - no bože, se stalo, přece kvůli tomu nebudu choti kanálama

Ano i tak se to dá říci.Ve městě je to jiné jak na vesnici.Kolektiv co jsem zatím našel já je vysedávání po hospodách a konzumace alkoholu.
Včera jsem si vyslechl názor od člověka,který nezná hospody,ale zase jezdí různě na festivaly,do přírody pod stan a horolezectví.S oboumi těmito skupinami jsem si fakt neměl co říci.
Pří sezení v hospodě mlčím a radši myslím na jiné aktivity(jako je spaní a proč tvrdnout na jednom místě a jiné).
Po rozhovoru s osobou,která zažívá něco jiného mi osobně zas probesklo hlavou,že takto stravený čas bude sice zajímavý,ale s ohledem na mé povinnosti nebezpečný.

Jde o to,že lidi co si říkají ,,kamarádi" ti praví jsem ještě nenašel.Vždy jen lež a přetvářky.

U mne je to spíše ztráta sebevědomí a nemám odvahu.Tolik lidí mají různé zájmy,ale u mne to vždy není důvod k rozhovoru. Můžu si povídat o čemkoli,ale v určitých situacích přijdou blokace,kdy nedokážu odpověď.Ne,že bych nevěděl,ale buď se o tom nechci bavit nebo jsem to nezažil a nehodlám to nějak výrazně řešit. Také občas přicházím s otevřeným srdcem na chvíle o kterých si myslím,že budou v ten den to nej co mne mohlo potkat.Jenže byli chvíle,kdy to byli i bolestný.Naslouchám,ale umí někdo naslouchat mně a mým potřebám.To, že kamarádství není jen sms,že něco oni ti druzí něco potřebují,že ti oni si zrovna vzpoměli po několika měsíci.Včera jsem se dozvěděl,že prý lidem nemám ani co nabídnout. Znamení zvěrokruhu podle mne nic neovlivňuje,jen situace,které v životě zažijeme.

Ono jde o to,že se snažím vybírat okolí se kterým si myslím a doufám,že to bude jiné než s ostatními.Vždy jsem ,ale narazil na nějakou chybu,kterou nedokážu překonat.Občas i zkušenosti,kteří mají ostatní,ty zkušenosti,které mne se nepoštěští.
Uvedu příklad,kdy mi bylo oznámeno,že tolik kamarádů se u jednoho známého pořád stavuje,že na mne ani nemá čas.
Má duševní odpověď na tento příklad.Závist z mé strany?Já si osobně myslím,že ne.Přechází to ze smutku z lítosti a přání,sny a touhy.

tazmnec
Tak jak jsi to popsal si myslím, že u Tebe jde o směsici nesmělosti a Tvých představ o přátelství, či kamarádství.
Je velice hloupé někomu říct, že nemá co nabídnout. Nevím o tom nic víc, než tak jak jsi to napsal, ale i tak je to od toho dotyčného velice ubohé a zraňující.
Z toho, co o sobě píšeš mi připadá, že jsi byl v citové oblasti zraňován často a z tohoto důvodu lidem nedůvěřuješ a taky už neumíš být tak úplně empatický.

tazmnec
Budu asi znít hnusně, ale nevidim jedinej důvod, proč by se s tebou někdo měl chtít přátelit. Působíš strašně negativně, zneuznaně, taková ponížená zloba, že tě někdo nemá dost rád, atd... Vykreslil si to jako svět, ve kterym pro tebe nemůže bejt nikdo dost dobrej... Ok, tyhle stavy může mít čas od času každej, ale chápej, pro začátky to neni dobrý. U dlouhdobejch přátel je to něco jinýho.... A vlastně chci bejt záměrně "hnusná", protože by ses měl kopnout do zadku a něco se sebou dělat, protože lidi okolo tebe jsou hlavně reflexí tebe. A dokud ti furt někdo nebude dost dobrej, tak proč bys měl bejt pro někoho dobrej ty? Ty odmítáš je, tak oni odmítaj tebe. Vlastně je to tak fér. Ale máš to dobrý v tom, že máš všechno ve svejch rukách a můžeš to změnit k lepšímu. Především je evidentní, že máš problém sám se sebou, pak až se společností... Tady ti asi neporadíme, ty působíš sám dost zaseknutě, tak bych ti asi doporučila začít chodit na psychoanalýzu, protože takhle se v tobě akorát tak časem ještě bude hromadit zloba a nespravedlnost, atd...

Elanesse

souhlasím, chce to změnu postojů k sobě samému, okolí je naše zrcadlo, to jak já působím na ně, se odráží tím, jak oni se chtějí bavit se mnou - kdo by se chtěl bavit se skeptikem, pesimistou, ichistou?

já to cítím úplně stejně!!

A jak to udělat?? Řekne mi to někdo?

petuliinka17

pro začátek stačí přijmou sama sebe jako takovou a mít se ráda. Nemít strach někde něco říct, nemít strach z toho, že budu trapná, rozšiřovat si obzory, oblíkat se do toho, v čem se dobře cítím, . . . nebát se oslovit,navázat kontakt, jukat očima . . .

hlavní je, nemít strach, nebát se, a nepředpokládat, že vše má špatný konec, že pro nikoho nejsem důležitá - jenže tím musí každý začít sám v sobě

Prodělal jsem ortognátní operaci, dost jsem protrpěl bolesti hlavně taky i v sám sobě. Za ty roky jsem si dost prožil,ale pokouším se na sobě zamakat. Být silný v životě a pokračovat dál. Bohužel někdy dost sebevědomějc reaguji než je zdrávo,ale je to jen díky tomu,že pravda leží někde, ale ostatní to nevidí. Negativnismus a smutná nálada pořád,ale ve mě bohužel je. Děkuju za příspěvky na které jsem se dlouho nedíval.