Cituji matadi: jestli to není výběrem toho, kam chceš patřit, když nejste nalazeni na stejnou vlnu, tak se tak cítí asi každý, že zrovna tam, kde je, nepatří
Ano i tak se to dá říci.Ve městě je to jiné jak na vesnici.Kolektiv co jsem zatím našel já je vysedávání po hospodách a konzumace alkoholu.
Včera jsem si vyslechl názor od člověka,který nezná hospody,ale zase jezdí různě na festivaly,do přírody pod stan a horolezectví.S oboumi těmito skupinami jsem si fakt neměl co říci.
Pří sezení v hospodě mlčím a radši myslím na jiné aktivity(jako je spaní a proč tvrdnout na jednom místě a jiné).
Po rozhovoru s osobou,která zažívá něco jiného mi osobně zas probesklo hlavou,že takto stravený čas bude sice zajímavý,ale s ohledem na mé povinnosti nebezpečný.
Cituji Lvice2: A proč?Někdo Ti nějak ublížil?
Jde o to,že lidi co si říkají ,,kamarádi" ti praví jsem ještě nenašel.Vždy jen lež a přetvářky.
Cituji Romísek: Taky jsem to párkrát zažila a taky jsem to kladla za vinu těm druhým, ale ono to ve většině případů tak není. Myslím, že když přicházíme do společnosti s nějakým negativním nábojem - ať už je to strach z nepřijetí, nedůvěra, ostýchavost - tak to rychle přenesu na lidi okolo sebe. Je to neverbální komunikace, která je rychlejší než slova a tak lidé téměř okamžitě poznají, s čím přicházím. Jednoduše řečeno: když přicházím s otevřeným srdcem, které je ochotné naslouchat, podělit se, být zkrátka kamarádská, lidé mě příjmou. Když přícházím plná předsudku (byť i oprávněných), nemůžu čekat, že mne budou lidé vyhledávat.
U mne je to spíše ztráta sebevědomí a nemám odvahu.Tolik lidí mají různé zájmy,ale u mne to vždy není důvod k rozhovoru. Můžu si povídat o čemkoli,ale v určitých situacích přijdou blokace,kdy nedokážu odpověď.Ne,že bych nevěděl,ale buď se o tom nechci bavit nebo jsem to nezažil a nehodlám to nějak výrazně řešit. Také občas přicházím s otevřeným srdcem na chvíle o kterých si myslím,že budou v ten den to nej co mne mohlo potkat.Jenže byli chvíle,kdy to byli i bolestný.Naslouchám,ale umí někdo naslouchat mně a mým potřebám.To, že kamarádství není jen sms,že něco oni ti druzí něco potřebují,že ti oni si zrovna vzpoměli po několika měsíci.Včera jsem se dozvěděl,že prý lidem nemám ani co nabídnout. Znamení zvěrokruhu podle mne nic neovlivňuje,jen situace,které v životě zažijeme.
Cituji matadi: myslím si, že tyhle stavy opravdu čas od času zažívá každý, spíš jde o to začít si věřit a když udělám nějaké fopa - no bože, se stalo, přece kvůli tomu nebudu choti kanálama
Ono jde o to,že se snažím vybírat okolí se kterým si myslím a doufám,že to bude jiné než s ostatními.Vždy jsem ,ale narazil na nějakou chybu,kterou nedokážu překonat.Občas i zkušenosti,kteří mají ostatní,ty zkušenosti,které mne se nepoštěští.
Uvedu příklad,kdy mi bylo oznámeno,že tolik kamarádů se u jednoho známého pořád stavuje,že na mne ani nemá čas.
Má duševní odpověď na tento příklad.Závist z mé strany?Já si osobně myslím,že ne.Přechází to ze smutku z lítosti a přání,sny a touhy.