Ahoj, je mi 22 let a studuju dálkově ekonomku. První rok jsem byla na prezenčním, pak se objevila dobrá nabídka práce, tak jsem přešla na dálkové studium, kde jsem teda musela na té samé škole začít od prváku. Jinak to bohužel nešlo, ale já si aspon dodělala to, co mi chybělo. Teď dodělávám druhák a příští rok mě čekají státnice.
Moje první práce ale byla příšerná a skončila jsem v ní po 7 měsících, dva měsíce jsem nepracovala a pak jsem nastoupila přes agenturu do jiné práce, kde jsem za plný uvazek brala 11000 hrubýho. no strašný, práce to byla teda dobrá ale za ty peníze. Po 7 měsících jsem skončila i tady a řekla si že pujdu na brigádu do zahraničí. Jenže dálkové studium je o víkendech a tady jsem dělala každý víkend od PÁ-NE. Do školy jsem třeba jezdila v sobotu a přitom jsem dělala v práci v pátek do 1 do rána a než jsem přijela tak byly 2. Ta práce nebyla hrozná, ale přes týden jsem měla volno a víkendy pracovní- prostě to je obráceně než většina normálních lidí. Trápilo mě že nikam nemůžu s přáteli chodit tak jsem si začala hledat opět plný úvazek tady v ČR a poštěstilo se mi. Dokonce jsem si mohla vybírat mezi dvěma prácema. Nakonec jsem si vybrala trošku hůř placenou kvůli tomu, že ta pozice nebude tak náročná a já se tak budu moct soustředit i na tu školu.
Jde mi teda o to, že rodiče mi první rok prezenčního studia podporovali, byli pak i moc rádi že jsem si našla práci a začnu dálkově. Nenutili mi nikdy do ničeho. Jenže pak se stalo dost věcí. Mý rodiče měli několik let firmu, která zkrachovala. No a tady to začalo. Dělají ted oba v zahraničí a od té doby s nima není moc řeč. Moc se nedivím ale i tak mě to mrzí. Neptají se mi jak se mi ve škole daří, na zkoušky, na nic. Když jsem tenkrát 2 měsíce nepracovala a pak až jsem šla přes tu agenturu, tak jsem každej den akorát slyšela že mě nemůžou živit a že tohle dál nejde. Ted když jsem skončila v zahraničí s brigádou tak slyším pořád že oni si taky museli pořád vydělávat sami, že muj táta měl kdysi i 2 brigády apod. S brigádou jsem skončila ted v květnu. Měsíc mám volnej kvůli zkouškovému a v červenci nastupuju do práce. Vejplatu teda dostanu až v srpnu a já fakt nevím jak to finančně zvládnu. Nechci se rodičů doprošovat o peníze. Strašně mi mrzí to, že moji spolužáci studujou a nemusí pracovat a rodiče je nenutí ani na brigády, jen je podporujou. Štve mi, že se mi v tomhle nepoštěstilo Ne že bych byla nemakačenko, ale já se jen bojím že příští rok při plným úvazku školu nedodělám. Rodiče mi na to řekli at si teda přerušim. Ale to asi není dobrej nápad.
Jak jste to měli při studiu vy?