Ahoj holky. Hodně z Vás zná můj problém, bohužel vše je čím dál víc na pytel. Dnes mi bylo řečíno, že další ozařování není možné. Chemoterapií jsem vyzkoušela moc, teď vlastně beru už jen chemo tabletky. Operace prý taky nepřipadá v úvahu, jen a pouze další chemka, které už nevěřím. Co mám dělat holky? Jsem psychicky úplně na dně. Z jednání lékařů mi přijde, že už nade mnou tu pomyslnou hůl lámou. Zároveň na mně není zatím nic poznat, vypadám jako normální zdravý člověk. Ale na jak dlouho...
Ani nevim, jestli je něco, co bych jako ještě chtěla stihnout nebo tak. Trápim se neskutečnýma výčitkama sama k sobě, že přidělávám starosti svým blízkým. Jak to ponesou rodiče, muj chlap, muj milovanej pejsek, až tady nebudu. A známý, kamarádi atd. Jak vypadá ten konec a jak dlouho trvá... Nechci být na někom závislá, myslím fyzicky.
Doma se mnou mluvěj tak, že ať se nebojim, že vše bude ok, ale přijde mi to jako zavírání očí před realitou. Je mi 32, fakt se mi ještě nechce. Tak strašně bych si přála mít dítě, i se mě na to lidi furt ptaj, kdy? Co na to říkat...
Kdybych aspoň byla nějak víc duchovně zaměřená, do kostela sice chodim, ale klid a rovnováhu získám jen na chvíli. Mám pocit, že můj život je v rukou lékařů, že nejsem ta, kdo rozhoduje a to mě ubíjí. Vůbec nevim, jak z toho všeho ven.