...ale vážně už nevím, co dál. Můj příběh bude možná trochu delší.
Vezmu to od začátku. Když jsme spolu začínali chodit, bylo vše jinak. On si nedovolil mě jakkoliv omezovat, žárlit, uhánět mě ani nic podobného, myslím, že měl strach, nevěděl, jak bych reagovala a především - nejspíš se styděl dát najevo něco tak "zženštělého" jako je žárlivost a strach. Navíc si nebyl mnou asi moc jistý, nevěděl, že se z pouze hezkých výletů a románku později vyklube až možná "nezdravá" láska.
Taky jsem se zamilovala a začala s celou žárlivostí možná právě já - nežárlil do té doby, dokud jsem mu jednou neřekla, že mi vadí, že mu neustále píše jedna slečna. Začal taky.. je to na dlouhé vyprávění. Každopádně vím jednu věc - našli jsme se my dva, jeden žárlivý víc než druhý. Já znamení Raka a on Ryby.
Bude to znít opravdu přehnaně, ale právě proto sem ze zoufalství takto veřejně píšu a doufám, že v tom nejsem sama a někdo mi poradí.
Příklad.. podívá se na slečnu a já můžu bouchnout. Jsem naštvaná, mám na to averzi z bývalého vztahu (podle mě se tohle prostě nedělá!). Navíc je koukat a "koukat"..Moc dobře vidím, jaké kolikrát háže pohledy, stejné jako tenkrát na mě. Vážně mi to vadí a už milionkrát jsem to nevydržela a udělala scénu. Jeho odpověď? ,,Já to ale nedělám! Já to nedělám! Nekoukám na nikoho! To ty to vidíš, protože to vidět chceš! Máš to vsugerovaný! Jsi vážně praštěná!".. ale já to vidím, vím přesně, na koho kouká, mám přesně vytipovaný čtyři slečny, které sleduje a ony se dívají na něj, nejsem slepá. Trápím se tím, je to šílený! Vážně si v tu chvíli kolikrát říkám, že se s ním rozejdu, ať si jde za tou, na kterou neustále kouká. Nevím, co s tím. Chtěla bych nad tím mávnout rukou a vůbec se tím netrápit, umět si například říct: "Pfff, ať se podívá, vždyť je to jen chlap, co se budu trápit, za mnou se taky chlapi otáčejí." Ale přesně tohle já neumím. Umím se přetvařovat, ale stejně mě to uvnitř trápí, moc. A akorát jsem čim dál víc a víc naštvaná.
On.. on je ovšem taky velice žárlivý. Kamkoliv jdu, chce to vědět. Kolikrát mi volá, co dělám a s kým jsem.. Nedej Bůh, když vidí na mém Facebooku mého bývalého, to je oheň na střeše. Je hodně žárlivý, ještě možná víc než já. Je naštvaný, že jezdím cvičit, protože tam po mě pokukují chlapi, co cvičí kolem mě. Když se vrátím z diskotéky, je naštvaný. Neodpustí si rýpavé narážky, že tam na mě určitě někdo sahal a "frajeři nade mnou určitě slintali". A mnohem víc.. dost mě to omezuje. Mamka mi říká, že má pocit, že se ho dokonce bojím, abych neudělala náhodou něco, co by se mu nelíbilo a nebyl by naštvaný. Dost mě to omezuje, ale na druhou si říkám, že jsem úplně stejná, ne-li horší, takže je to tak trochu začarovaný kruh.
Jsem vážně zoufalá a víc se mi toho nejspíš psát nechce, myslím, že tohle bohatě k Vaší představě stačí. Mimochodem.. přítele mám opravdu ráda a nechci se s ním rozcházet. Já stále doufám, že se tohle dá nějak změnit a vyřešit, ale vůbec nevím, čeho se chytit a jak v se v tomhle změnit. Nechci být tak žárlivá, ubíjí mě to a trápím se kvůli každé kravině, za vším něco vidím. A čim víc žárlím, tím spíš si přestávám vážit sebe samotné. On sice tvrdí, že je rád, že mu řeknu, co mě trápí, ale mě samotné to vůbec příjemné není. Shazuju se vždy nejen před ním, ale hlavně i přes sebou. Přijdu si méně cenná, už jen proto, že to nevydržím a přiznám, jak moc žárlím, jinak se ale bohužel v afektu zachovat neumím, je mi v tu chvíli všechno jedno, jsem vždy strašně naštvaná.
Chtěla bych poradit, co dělat, chtěla bych to změnit. Přála bych si v první řadě přestat žárlit, mávnout nad tím rukou. Mám se jít léčit? Jsem už vážně zoufalá a budu ráda za každý názor nebo radu. Předem děkuji a přeji hezký zbytek večera..
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Já, náš vztah a naše vyčerpávající žárlivost
Poslat SZJestli je ten problém oboustranný, tak byste možná mohli zkusit nějakou partnerskou poradnu. Sice najít dobrého psychologa je docela kumšt, ale když pročteš recenze atd., tak třeba na nějakého narazíš. Minimálně se snaž krotit a nedělej scény. Totéž vyžaduj od přítele. Když už na sebe žárlíte a něco vám vadí, snažte se o tom pokud možno mluvit v klidu. To bych asi viděla jako dost zásadní první krok ke zlepšení.
A máte důvod na sebe žárlit? Proč mu nevěříš? Zkuste si promluvit co tomu druhému vadí a vzájemně se respektovat. Stanovte si podmínky a zkuste si věřit, že je oba dva dodržujete.. Nejde být ve vztahu, kde jeden druhého kontroluje..
Reaguji na Kočulka: Ano, je v tom určitá nedůvěra, párkrát mi už lhal a párkrát mě zklamal, možná proto jsem taková. Na druhou stranu vím, že toho moc lituje a že ho to mrzí, že mi lhal třeba jen proto, abych se nezlobila = bude lepší, když se pár věcí nedozvím, abych zbytečně nežárlila a nehádali se, ale já se to bohužel dozvěděla z jiné strany a to nesnáším, přes to vlak prostě nejede. Lhal mi např. že je doma a byl s bývalou spolužačkou venku, já jí napsala, protože jsem měla podezření, že byli spolu a ona mi to normálně řekla, jelikož si myslela, že on mi nic nepopíral. Jednoduše mi lhal, prý proto, aby nebylo zbytečné zlo a já nežárlila, vůbec tomu ovšem nepomohl. Vlastně ani nevím, jak začít znovu věřit.. a jestli to vůbec jde - věřit někomu, kdo vás opakovaně už zklamal a zalhal. Je to šíleně složitý a myslim si, že přesně z toho se zrodila tahle přehnaná a otravná žárlivost celého vztahu.
V poradně jsem byla, v sociopsychologické a tam mi paní řekla, že na mě přítel moc visí a že bych si měla udělat čas víc na sebe. Což sama vím a to je zase trochu jiná kapitola nás dvou. Je ovšem pravda, že žárlivost samotnou o sobě jsem ještě nikde s nikým moc neřešila. Možná bych měla něco vyhledat, ale je mi to nepříjemné. Cítím se jako malá žárlivá holka působící nevyrovnaně sama se sebou. Nevím kudy kam..
je mi vážně líto tvého přítele, dělat mu scény jen proto, že kouká?? Takhle ti brzo opravdu uteče, protože kdo by měl mít pořád nervy na holku co pořád peskuje?
Myslím že tobě na něm vadí uplně všechno a hlavně ty ho hrozně omezuješ (deníček o pornu).
Asi máš v hlavě nějakou představu dokonalého chlapa, nedokážu si to jinak vysvětlit, ale takového nenajdeš a i kdyby jo tak by tě to stejně nebavilo!
Myslím, že každej chce být v životě štastný, pokud se máte opravdu rádi tak byste se k sobě měli tak chovat... Jestli nechceš aby ti dřív či později zdrhnul tak s ním komunikuj, v klidu a nehroť všechno tolik.. 
Reaguji na Simonek12:
Líto mého přítele? Ty budeš nejspíš muž.. 
Víš, já se také podívám, ale nemusím civět jako magor, když stojí vedle mě, psala jsem, že je dívat se a "dívat se" A pokud se mám bavit o omezování, napsala jsem toho o něm nejspíš málo Popsala jsem svůj problém, ano, takhle to určitě zní a vypadá, že jsem strašná stíhačka a dusím ho, já si naopak myslím, že jsem schopná dát maximální volnost, ale až po tom, co jí dostanu já
Reaguji na Betynka_: ne muž opravdu nejsem tak s ním hlavně mluv, všechno je to o komunikaci protože jinak se to takhle přece dlouhodobě vydržet nedá....
POZOR
Nějak nevím co Ti poradit na žárlivost, když jste takový oba.
Měla jsem strašného žárlivce, ale celkem snadno jsem ho "vyléčila" po té co mi došlo, že vysvětlování nemá smysl....na každou otázku, narážku, jsem si ještě víc přisadila a šlus, dál jsem se neměla o čem bavit.
Poměrně rychle pochopil, že je to marný, protože buď bude dál žárlit jako blázen a ode mě uslyší jen ty nejhorší "scénáře", takže mu to bude ještě víc vrtat v hlavě a nebo dá pokoj a bude klid.
Ovšem když žárlíte oba? To fakt nevím, snad to radši odpískat a podívat se jinde, protože ve vztahu musí být vyrovnanost a trochu protiklad.
