Ahoj holky,
před nedávnem jsem byla se zdrav.problémy odeslaná k odborníkovi abych si domluvila termín operace, která už byla bohužel nevyhnutelná. Šla jsem tam jen s nervama kvůli zdraví, ale odcházela jsem úplně jinak...
V ordinaci byla sestra-starší paní a doktor- otočený k počítači něco sepisoval..
Až se na mě otočil a podívali jsme se na sebe, věděla jsem, že ,,je zle" Prvně v životě jsem si u úplně cizího chlapa řekla - wau,spadla mi brada... Nebyl to žádný extra krasavec, ale prostě něco, to něco v sobě měl.. taky hned začly jiskřičky lítat.. ,-)
domluvila jsem si termín operace a odcházela jak vyměněná, operace byla to poslední co mě zajímalo....
Za cca měsíc jsem nastoupila k zákroku - ,,nečekaně" mě operoval právě tento doktor..Celou dobu co jsem byla v nemocnici za mnou chodil, staral se jak se mám...-(což chápu když je to jeho práce)... Byl na mě hrozně milej, vždycky když mě došel zkontrolovat, usmíval se, oční kontakt byl samozřejmostí- rekord byl cca 6 vteřin, což si myslím je fakt dost ..
No prostě zájem z jeho i mé strany tam očividně byl.
Navíc -všichni doktoři tam mi pořád říkali - ,,Paní" - asi ze zvyku jak to tam říkají všem..
Když mě propouštěli, on v nemocnici nebyl, byl někde služebně v zahraničí, takže jsem mu nemohla ani poděkovat..
Min. týden jsem byla u něj na kontrole v ordinaci. Bylo na něm vidět že je rád že mě zase vidí, zase se pořád usmíval, o očním kontaktu ani nemluvím
bohužel tam s ním byla zase i ta sestra, takže i kdybych nakrásno chtěla něco na něj zkusit tak to prostě nešlo..
Dokonce jak byl celej nervozní a roztěkanej (ale hezky) tak mi omylem začal i tykat..pak si to teda uvědomil a opravil se.. Pořád se mi díval na levou ruku - jako kdyby se díval jestli teda mi říkali v té nemocnici ,,paní" oprávněně, jesti mám prstýnek a jsem vdaná, což nejsem..
No, bohužel jsem nic zkusit nemohla, před tou sestrou se to fakt nedalo..takže jsem odcházela jak spráskanej pes, na ten jeho pohled když už jsem byla mezi dveřma prostě nezapomenu...
Tak pár dní po kontrole jsem mu poslala děkovný mail k té operaci,s tím že jsem mu napsala, že bych mu ráda poděkovala osobně, ale že nebyla příležitost, a že nevím jestli ještě bude blablabla...nic extra jsem nevymýšlela, protože to bylo na jeho pracovní mail a nevím, jestli k tomu má přístup jen on nebo někdo další..
Každopádně mi odpověděl - v oslovení bylo - slečno - tzn.že si opravdu všímal toho jestli jsem vdaná nebo ne.... no a poděkoval mi za krásný mail a popřál hezké svátky... podpis úplně normální jen jméno, nikde žádné oficiality jako titul atd..
pro mě z toho vychází že si mě asi opravdu zapamatoval, protože v té přehrši pacientů věděl, že jsem teda slečna a že vůbec odpověděl..
No a já ted nevím co dál, strašně ráda bych s ním někam zašla, jenže nevím jak na toto mám navázat nebo co mám udělat..Taky mám trošku obavy že může mít pocit, že jsem pro něj moc mladá - je mu kolem 40ti, mě je 23.., ženatý není, prstýnek neměl..
prostě ho nemůžu dostat z hlavy a nechtěla bych ho jen tak nechat zmizet mi ze života..
takže holky, moc vás prosím, co byste v situaci jako jsem já - dělaly vy?
Na kontrolu už tam nejspíš nepůjdu, už ta co byla vlastně být neměla, ale vymrčela jsem si žádanku na vyšetření u obvoďáka
Budu Vám moc moc vděčná za každou radu