Ahoj holky. Nemám se komu vyzpovídat a cítím, že se potřebuju vykecat. Jsem 10 let ve vztahu, který se pomalu rozpadá. Nedávno jsem na internetu narazila na jednoho muže, který se mnou navázal kontakt. Často jsme si psali a posléze se domluvili, že se potkáme v restauraci, kde moje známá slavila narozeniny. Při prvním setkání to přišlo, znáte to - bušení srdce, naprostá konsternace a zatemnění mysli. Známí říkali, že i on se na mě díval jak na svatý obrázek. Zatančili jsme si, popovídali a domluvili jsme se, že druhý den zajdeme na kafe. Tam se choval naprosto skvěle, úžasný bavič, posluchač, gentleman, navíc hodně úspěšný a objektivně hezký. Tady už trochu začínají mé pochybnosti. Nejsem žádná modelka, řekla bych možná hezká, ale prostě žádná top krasavice. Moje kariéra taky není kdovíjak hvězdná. Přesto to vypadá, že jsem ho zaujala. Neustále mi píše, chce podnikat společné aktivity, říká, jak je ze mě nervózní, jak jsem hezká, prostě všechny ty sladké řeči. Skončí schůzka a hned po příchodu domů mi pípá SMS. Pochybnost č. 2: má přítelkyni, se kterou se vídá jen málo. Zájem o častější kontakt prý není z její strany a on už ji do častějšího setkání přestal tlačit. Přesto o ní mluví hezky, oslovuje ji mírnou zdrobnělinou. Občas řekne, co mu na ní vadí, ale nepomlouvá ji. Je to od něj hezké, ale na druhou stranu mám pocit, že skončím jako ta druhá. Takové to zpestření, jak je dneska "v módě". To já nechci. Nutno říct, že se vůbec neprezentuje jako typ chlapa "zlato, kdy na to vlítnem?". První lehká pusa na tvář padla ode mě, on si zatím nic nedovolil. Ještě bych zmínila, že je to vodnář, o kterých se říká, že jsou velmi kamarádští. Já ale kamarádkou, stejně jako tou tajnou milenkou být nechci. Padám do toho čím dál víc a mám strach, abych nakonec nenarazila. Ve vztazích nejsem zkušená, proto by mě zajímal názor ostatních žen.