První láska

a omlouvám se za pravopisné chyby, z diktátu mám vždy za 5

Na první lásku se nikdy nezapomíná, ještě nějakou dobu ti to srdíčko bušit bude, když ho uvidíš , ale časem to pak přejde uplně ...

Hlavně bych s ním už nehrála tu jeho hru. Já nostalgická zrovna nejsem a nezapomen, že nějaký důvod váš rozchod měl...

Já nevím proč ale mám takové to tušení že se k sobě zase vrátíme né teď.. ale třeba za dva nebo tři roky... ale třeba je to jenom výplod mé fantazie co jsem si zafixovala

na jednu stranu chci aby to přestalo už konečně a já měla od něj pokoj napořád a abych už na něj nemyslela, a nezdálo se mi o něm a podobně. Ale na druhou stranu je tam furt to něco, co mě k němu táhne, něco co nechce aby to skončilo...asi sem fakt na hlavu

Jééé Neboj, to přejde. Taky jsem to tak kdysi se svým prvním přítelem měla, pořád mě to k němu po rozchodu táhlo a myslela jsem si, že je to moje osudová láska Dokonce i když jsem si našla tenkrát nového přítele, pořád jsem myslela na toho prvního a přesně jako ty jsem si říkala, že se k sobě určitě jednou v budoucnu vrátíme, že jsme si "souzeni" Taky jsem se tenkrát vyzpovídávala kamarádce, jak toho bývalého pořád hrozně miluju Ježiš, když si na to vzpomenu... Ale přešlo mě to a teď už se tomu jen směju jak vidíš A toho kluka už bych teda nechtěla ani za milion, no ale už je to dlouho, holt první láska Tak se nad to zkus trochu povznést, nekoukej na něj jako na pana dokonalého a užívej si současný vztah

První zamilování je vždycky hrozně intenzivní. U mě to bylo navíc v podstatě platonický, a stejně mě to drželo asi dva roky. A taky jsem měla pocit té "osudovosti." On mi jednou dělal naděje, potom ignorace, příště zase pozornej, pak na mě byl moc hr... A takhle pořád dokola, vůbec jsem se z toho nemohla dostat.
No a teď když si na to vzpomenu, tak vůbec nepochopím, co jsem na takovým uchu mohla vidět Takže neboj, bude to možná trvat, ale dostaneš se z toho. Podle toho, co o něm píšeš, tak je ještě dost tele.

Chce to čas, dlouho jsem se nemohla po rozchodu vzpamatovat a myslet na něco jiného než byl teď už bývalý přítel, který byl mojí první láskou. Náhodou jsem ale potkala někoho jinýho díky němu sem na svojí první lásku a hlavně na ty city zapoměla a uplně se odpoutala dej tomu čas

Reaguji na CarolS: sem ráda že mi poradil někdo kdo už to má za sebou. povídala jsem si aji s mamkou o její první lásce, i o tom mém býválém a mamka se pořád jenom usmívala, a občas se i zasmála tomu jak byla šíleně zamilovaná.. a já sem to nedokázala pochopit jak se může smát něčemu co je (nebo spíš co bylo) pro mě tak moc důležité.. tak snad mě to časem pustí samo, sem ráda za svého přítele kterého mám .. děkuji za radu

Díky holky za rady já sem ráda že i přes ty všechny s*ačky dokážu milovat i někoho jiného než je bývalí, to mi příjde že už to nejhorší mám za sebou protože sem si ani nedokázala představit vztah s někým jiným než je bývalí, absolutně ne! .. A už mám půl roku přítele a přijde mi že si ho nevážím tak jak bych měla, i když bych chtěla sebevíc,... přijde mi že mu nedávám tolik lásky jako tomu prvnímu..furt ho mám v hlavě (bývalého) a přijde mi to dost nefér vůči tomu mojemu..

+ chodím do jedné bandy do které už chodím asi 3tím rokem a je to parta do které chodí i ten bývalí. Dneska jsem tam byla a furt se po mě díval, aji mi ochotně nabídl cigáro.. tak nevím tohle mě vždycky dokáže rozhodit ach jo, asi se z toho budu dostávat hooodně dlouho

To je tak, keď sa stretnú dvaja psychicky labilní... Obmedz akýkoľvek kontakt.

Reaguji na Majka69: nějaká tvrdá ne? díky za tvou užitečnou radu opravdu

Pokud to člověk zrovna prožívá, nebo je to hodně čerstvé, je jasné, že se na to dívá jinak Ale věř, že jednou se nad tím taky zasměješ
Ono rozchodů si asi každá z nás prožije víc a skoro pokaždé si říkáme, že už se určitě nikdy nezamilujeme, že už to nikdy nebude takové Stačí se podívat tady na omlazení, už jsem to tu četla snad stokrát No a první láska je vždycky ještě intenzivnější, protože je prostě první. Ale určitě ne poslední

Reaguji na CarolS: máš pravdu úplně se v tom vidím děkuju..

Jo jo, to je naše Majka Komentuje jednou větou, ale naprosto trefně

Já na svou první lásku také vzpomínám, jako na nejintenzivnější. Chodili jsme spolu tenkrát téměř 3 roky, rozešli jsme se asi 3x a bylo to vždycky tak bolestivé. Také jsem si myslela, že se po posledním rozchodu k sobě vrátíme, ale už se tak nestalo. On by možná chtěl, já už na to ale neměla. Pravda je ale taková, že jsem pak na něj ještě hodně dlouho myslela. A teď jsem šťasná, že mám svého ůžasného manžela, se kterým se můj bývalý nemůže srovnávat. Však se neboj, ono to přejde