Máme s přítelem vztah na dálku, on momentálně hledá práci, já studuju, v pondělí mě čekají státnice. Jelikož jsme od sebe nějaký 300 kilometrů, není kolikrát finančně ani časově možné se vídat tak často, jak bychom chtěli.Teď jsem u něj byla tři týdny v kuse a vypadá to, že skrz školu a přijímačky a jeho festival se skoro celý červen neuvidíme. Pak se rýsuje brigáda v zahraničí, která nám buďto vyjde spolu a nebo pojedu já s kamarádkami do Skotska. Problém je v tom, že se mi po příteli opravdu strašně stýská. Je to náročné, když jsme spolu takovou dobu v kuse, prakticky spolu žijeme a pak zase delší dobu se vůbec nevidíme. Samozřejmě si každý den píšeme na skype, občas nějakou tu sms. Ale já jak vždycky přijedu domů, tak se zkrátka nemůžu zbavit toho hroznýho pocitu samoty, té představy, že ho tak dlouho neuvidím. Už mě to někdy vážně pohlcuje, že kvůli tomu dokážu hodně plakat i třeba den před odjezdem tam u něho. Přítel dřív byl na tom podobně, ale poslední dobou to zvládá líp. Říká, že ej mu taky moc smutno, ale prostě na to nemyslí, chodí si ven s kamarády nebo něco dělá, že pláč ničemu nepomůže. Vím, že ho kolikrát tím mým smutněním už otravuju. Mě pak i mrzí, když vím, že třeba jde s kamarády do kina a já už tam nejsem, že nemůžu být s ním po večerech atd.
Vím, že bych měla se zaměřit na sebe, na svoje zájmy tady doma, ale kolikrát se teda snažím něco dělat, jenže pořád mi myšlenky odbíhají, trápí mě ta představa, že se neuvidíme ještě dlouho. Nedokážu být tak silná, jak bych chtěla v tomto být. Ona asi na to není moc žádná rada dobrá, ale zajímaly by mě alespoň vaše zkušenosti a nějaké tipy třeba 
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Jak se vyrovnat se steskem
Je to stále ten samý?
https://www.omlazeni.cz/pritelova-nova-kamaradka-11 3-405003-1.html
K tématu-vzdálenost se dá celkem dobře zvládat, je to ovšem podmíněno důvěrou na obou stranách.A v tom vidím, dle tvého předchozího deníčku, zásadní problém.
Poslat SZReaguji na Lusinda2: nooo, je to ten samý no. měli jsme hodně problémů, já vím. ale prostě nechceme být ani jeden bez druhého, ohledně kamarádek jsme si to vyříkali, ohledně všeho ostatního též. Udělali jsme si toho dost oba dva, ale to už je prostě za náma. Přítel je fakt zlatej, co jsem tam byla, byla jsem nemocná a on se o mě úžasně staral, vařil mi čajíčky, nosil mi jídlo do postele, strašně byl na mě hodný,dělal všechno pro mě. pak jsem měla krize z toho učení, vždycky za mnou přišel a hodinu mě utěšoval a objímal, že to určitě zvládnu ve škole, že ví, že jsem nejchytřejší a podobně. Opravdu byl a je
pro mě obrovská podpora, což pro mě hodně znamená.
Reaguji na Lusinda2: a ano, je to dost o důvěře. Já mu věřím, opravdu. Kamarádky jsme probírali, pochopila jsem, že v tom vážně nic není, tím jsem si už jistá. Jen je mi prostě moc smutno, když je to takhle na dýl 
Reaguji na emily13: Tak to mám jedinou radu, zabavit se, soustředit se na studium a plány, které máte nejen do budoucna, ale i především ty, které se vztahují k nejbližším měsícům.
Nezapomínat na kamarády a nevyčítat, pokud se jeden z vás jde, samozřejmě ve vší slušnosti
, bavit a odreagovat s přáteli.
A pamatuj, že téměř všechno jde, jen je třeba to opravdu chtít a něco proto udělat.
A čas lze využít třeba ke zlepšení jazykové výbavy,která se bude hodit na prázdniny, chodit cvičit...jen nesedět doma a neutápět se ve smutku nebo představách, co vše ten druhý může bez tebe dělat.Dělat ptákoviny může i člověk, který bydlí 200 m od tebe a naopak ten, který je 300 km vzdálen, může být naprosto spolehlivý.To je má osobní zkušenost.
Já to tak měla několik let. Snažila jsem se chodit na brigády, studovala jsem vš a různé akce s přáteli. Snažili jsme si psát co nejvíce a být v kontaktu a hodně jsem se těšila na společnou budoucnost.
nejvíc mi asi pomohl fakt, že je to jen na určitou dobu a pak se spolu sestěhujeme a prostě jsem se to snažila neřešit. I když chvíle kdy odjížděl tak byly kruté, ale vždycky tak na půl hoďky.
Držím palce ať to zvládáš s co nejmenší újmou
Když je pryč, tak první týden obrečím a pak je to v pohodě. Dodělávala jsem školy, chodila do práce, spoustu času trávila s kamarády, pak přibyla starost o dítě. A taky máme psa, takže vlastně jsem vlastně nebyla nikdy sama kolikrát jsem měla tolik věcí na práci, že jsem si ani přes den pořádně nevzpomněla.. ale minimálně obden (spíše byla snaha o každý den, ale ne vždy to pořádně vyšlo) jsme si volali.
Děkuju holky za vaše názory No, teď jsem se učila na státnice, které jsou úspěšně za mnou , tak jsem neměla moc na to stýskání čas. Asi opravdu nejlepší je se snažit jakkoliv zaměstnat, prostě začít něco dělat, kreslit, nějakou manuální práci, chodit ven, mít nějakej cíl. A jak říkáte, není to napořád, tudíž na toto se musím taky obrátit Příteli určitě nic nevyčítám, jsem ráda, že nesedí pořád doma a že se má dobře. Sice je mi líto, že se všeho nemůžu zúčastnit, ale on to ví a vždycky mi to bohatě vynahradí, když jsme spolu
Takže musím ty těžké chvilky vždycky nějak přežít a pak už to snad zvládnu
