Ahoj holky, mám takový problém. Už 4 roky si píšu s jedním klukem. On se do mě zamiloval, přestěhoval se poblíž a chce chodit ven, hodně si rozumíme a víme o sobě všechno. Jenomže já jsem zažila s předchozím přítelem na kterého jsem byla jako jediného člověka hodně upnutá špatnou zkušenost a od té doby se straním lidí ještě víc než předtím, nevěřím si a myslím, že jsem dost příšerná, popadají mě panické strachy. Kdykoliv o mě někdo projevil zájem, jediné na co jsem myslela, bylo jak z toho ven a strašně se stresuji, už je to spíš sociální fobie a já s tím strachem pořád bojuji, moc ale nevyhrávám. Tohoto kluka jsem se několikrát snažila od sebe vyhnat, a čím víc jsem se snažila, tím víc mě chtěl, je neskutečně trpělivý a věří, že to zvládnu a já bych taky ráda, protože jsem se do něj taky zamilovala. Jenomže se nedokážu přenést přes ten svůj strach. Souhlasila jsem, že budeme chodit ven a začali jsme. Stresuji se vážně hodně, on na mě nervozitu a stres nepoznal prý, pořád si říkám, proč si vybral zrovna mě, po světě běhá takových, hezkých, chytrých a nezakomplexovaných holek. Nedokážu se mu skoro podívat do očí, jak si nevěřím nebo stále uhýbám pohledem, nemám žádné sebevědomí a už si s tím nevím rady 
Vždycky mi trvá, než se rozhoupu k dalšímu srazu, ale i to je pokrok. Chtěla bych nad tou fobii vyhrát a začít si věřit, ale bojím se, že to nezvládnu. Máte nějaké doporučení, kdo by mi mohl pomoct, nebo zažila jste některá něco podobného? Tohle je hádám spojené i s mým dětstvím. Bývala jsem upovídaná a ráda oblíbená, potom jsme se přestěhovali do malého baráčku k babičce, kde nás celkem bylo 9. Nikde žádné soukromý, všechno, co jsem udělala, bylo špatně. Když jsem mluvila pravdu, nikdo mi nevěřil. Bratr doma kradl a bylo to svalováno na mě, atd... Tak dlouho mě všichni buzerovali, až jsem prostě uvěřila, že jsem nemožná. Už skoro dva roky bydlím úplně sama, zvykla jsem si na soukromý a trochu se to zlepšilo. Nevím, jestli to chce pouze čas nebo jestli s tím mám něco dělat, nevím jak a kde začít.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Strach z lidí a ze zamilovanosti
Poslat SZ
Galerie obrázků
Hořčík, hořčík, hořčík...
Ten mi pomohl po dlouhých letech plácání se v soc fobii.
Ber vysoké dávky pro začátek a pak už ti bude stačit udržovací tableta denně, nebo ob den. 
http://www.lekarna.cz/magnex-375mg-b6-tbl-180/
První měsíc i tři tablety denně.
Určitě ti pomůže a jinak - držím palečky.
Děkuji za radu 
Hořčík určitě vyzkouším. Dneska si pojedu pro čaje - meduňka, třezalka, tak uvidím jestli mě to nějak dokáže uklidnit
méně než
10 příspěvků
mám podobný problém jako ty, tak bych se ráda zeptala, jak ti ten psycholog pomohl?
Udělala jsem pokrok. Nechodila jsem tam nijak často, ale díky ní jsem si uvědomila, že je to skutečně v mé hlavě a já to musím změnit. Že lidi by semnou rádi trávili čas, ale já beru zpátečku zbytečně nebo se snažím působit vážně a odtažitě. zkusila jsem svoje ne změnit v ano. Například zazvonila na mě náhodou sousedka jestli nepůjdu na diskotéku, já jí řekla, že půjdu. Potom doma jsem přemýšlela, jak to zruším. Nakonec jsem, ale šla. A světe div se, já se bavila. Svěřila jsem se jí se svým problémem a s tím, co si o sobě myslím a ona, že tomu nemůže věřit. Že působím úplně v pohodě a ať nemám komplex ze svojí hubenosti a kdyby věděla, že umím tak dobře tančit, tak by mě sebou brala už dávno. Kluci o mě měli zájem, to mi trochu zvedlo sebevědomí. Sice jsem se s nimi nechtěla bavit, ale i tak jsem pokrok udělala. Potom ke konci už jsem zase chtěla zařadit zpátečku a dostavil se obvyklý strach a bezmoc, že všude plno lidí, ale co čekat, když jsem byla tak dlouho stažená do sebe. Potom zamnou přijeli kamarádi ze Slovenska se kterými jsem si jenom psala dřív. No museli mě hodně ukecávat než jsem šla ven, ale nakonec jsem s nimi ven chodila a i oni by na mě prý nic nepoznali. Všechno jsem referovala psycholožce a měla jsem z pokroků radost. Kamarádi odjeli zpět na Slovensko a já si občas připadám zase dost sama. Čeká mě ještě velký kus práce a asi nikdy nebudu úplně ukecaný člověk. Snažím se tolik nemyslet na to co si o sobě myslím. Nezaobírat se každým slovem než ho vypustím z pusy. Jde to hodně těžko a taky záleží na lidech se kterými se bavím. Stačí, aby mi ten člověk byl trochu nesympatický nebo působil lehce nafoukaně a nemám si s ním, co říct, i když jiní lidi se s nimi baví normálně.
Jo a taky mi pomohla změna antikoncepce, už se necítím, tak úzkostně. Tohle už jsem jednou zažila. Měla jsem deprese a strašně jsem se vším stresovala. Až jsem běhala po vyšetřeních, protože jsem trpěla na časté průjmy. Absolvovala kolonoskopii, gastroskopii. Nikdy se nic nezjistilo. Jednou ani nevím jak, jsem si vyhledala na internetu diskuze na mojí antikoncepci a zjistila jsem, že po ní nemám úzkosti sama. Tak jsem antikoncepci změnila a už jsem se tolik nestresovala. Časté průjmy zmizely a připadala jsem si lehčí. Jenomže já blbá jsem se k ní po letech vrátila vysmátá, že to tím nebylo a že se to nebude opakovat. Nakonec jsem jí vysadila úplně a připadala jsem si jak v přechodu, pořád návaly horka, stres, depky až jsem znovu začala brát tu, co mi depky smazala. Beru jí doteď. Návaly nemám, je mi celkově lépe. Možná si jenom namlouvám, že to je tím, aby můj stav bylo na co hodit, ale aspoň mi to nějak pomohlo.
