po 3,5 letech jsem ukončila vztah s přítelem. Na jednu stranu se cítím osamělná, nemám tu jistotu, že když si vzpomenu mohu jít s přítelem, kam si zrovna vymyslíme a nebýt sama. Na druhou stranu jsem teď sama a cítím takový dobrý pocit, že mohu dělat co chci a být s kým chci. S muži se ženami, s kýmkoli´, kdo bude mít zájem. Ted jsem byla na procházce se psem a prošel takový pár, drželi se za ruce a mně to přišlo strašně nudné, směšné, vsadila bych boty, že kdyby tomu chlapovi nabídli blondýnu na jehlách s bičíkem, že v tu chvíli zapomene na svou lásku..tak se ze mně stal takový trochu cynik. Ale na pravou lásku stále věřím a až budu starší (ted je mi 25, tak ji potkám). Ale stresuje mně i to, že mé kamarády a známí mají vztah, přítele, tak mi to příjde takové divné, cítím se stísněně. nevím proč. jak to máte vy?