Tak přesně to se ze mě v poslední době stalo.
Pracuji z domova, mám rodinu, která je na mém příjmu dost závislá. Vůbec netuším, kde se ten šílený blok vzal, zrodil, ale je tu nyní denně.
Hned na úvod chci poznamenat, že práce mě baví. Čili se nejedná o to, že bych měla odpor k tomu CO dělám, spíše mám odpor celkově zasednout k práci a makat.
Ráno vstanu, uvařím si kafe, děti odejdou do školy a já bych měla začít pracovat. Aspoň tak to vždy bylo. Nyní ale je období, a trvá už kolem 2, 3 měsíců, že zasednu k práci a prázdnota... Civím do PC, brouzdám na netu, čtu maily, které je třeba vyřídit a jsem absolutně zaseklá, byť jen napsat odpověď.
V žaludku, v krku se mi to celé sevře, jsem neklidná, co chvíli lítám po netu, jen abych unikla zírání na práci a úkoly.
Zařeknu se, že začnu pracovat po obědě...a NIKDY to nedodržím. Odpoledne přijdou stavy úplně stejné. Večer ani nemluvě.
Když už se zařeknu, že prostě musím, začne se mi točit hlava. Zde pomůže panák, nebo sklenka vína, ale jen pro uvolnění, nikoli pro nakopnutí se do práce. Následuje stav ospalosti, ten přichází vždy odpoledne, kdy si lehnu na gauč a minimálně hodinu spím. Vzbudím se odpočatá (jako v tuto chvíli), ale s absolutní nechutí do práce. Nyní bych měla pracovat a raději datluju do diskuze...
Práce mám hodně, vydělávám si na základě odvedené práce, čili se "flákám" i s vědomím, že přicházím o peníze. Že bych si mohla, pokud se do toho obuju, za 3 dny vydělat na pěkné oblečení. Ani tohle uvědomění nepomůže.
Večer usínám s tím, že zítra už opravdu začnu. Je ráno a vše je zase stejné....
Není to o tom, že nechci, ale jako bych nemohla makat na 100%. Jsem jako zaseknutá na místě. Když to začnu lámat, motá se mi hlava, začnu být unavená.
Jakmile si řeknu, že práci odkládám, hned je mi zase fajn.
Zkoušela jsem i měnit pracovní prostor, vlezla s noťasem i do postele, a nic. Výsledek nula.
Práce stojí, peníze utíkají, jsou topeníze pro rodinu, děti. Mohla bych koupit dárečky manželovi, vím to, ale ty myšlenky nemají žádnou váhu, nepomáhají.
Nevím co s tím. Snažila jsem se bojovat, ale nejde mi to.
Ještě mě napadlo zkusit začít pracovat v noci. Možná to je nějaká cesta...nevím.
Zažil jste někdo něco podobného? Napadá vás, jak s tím bojovat a vyhrát? Najet opět na pracovní tempo, jaké by mělo být?
Předem děkuju za názory, rady, pomoc.
Poslat SZ
Galerie obrázků
