Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Reaguji na nonysek:
Jinak Ti přeju hodně sil

Reaguji na ditt: tohle se stalo mě, rozešel se se mnou z ničeho nic po třech letech a už má jinou.. vlastně už si s ní psal dávno předtím, než mě nechal..

Reaguji na Teka:
Jsem ráda že to pro tebe nakonec dopadlo dobře a že už je to za tebou

Reaguji na ditt:
Také přeji ať to zvládneš

a to je přesně to co mě vytáčí na nejvíc! taky jsem to měla tak :-/

Reaguji na misicka4578:
To mě mrzí moc
Reaguji na nonysek:
Díky. Je to prostě tak, chlapi jsou vlastně strašní slaboši a sobci. Co je mi do toho, že jí ublížím, hlavně když já pak budu mít "vyhráno". A přiznat nevěru? Jééé to ani náhodou. I když je přistihneš skoro inflagranti, tak ti budou tvrdit, že to je jen kamárdka a ať nejseš žárlivá hysterka. Nejen, že nás zraňujou, ale ještě z nás dělají absolutní blb.ce.
Ještě přidám jeden citát:
„My, ženy, potřebujeme krásu, aby nás muži milovali, a hloupost, abychom milovaly my je.“ Coco Chanel

Tak to vypadá holky, že se brzo přidám k vám... Mít kam jít, tak si hned teď sbalím věci a vypadnu. Mám ho sice pořád ráda, ale prostě už to takhle dál nejde....

Reaguji na ditt: Krásný citát!
Jo, vždycky jsi za blbce ty, že ho vlastně vůbec podezříváš!

Můžu vědět, kolik vám je? Stalo se mi to samé, ale před 10ti lety, už jsem to tu někde vypisovala. Rozchod jen proto, že jsme to prostě nezvládali, o to to bylo horší, když víš, že Tě ten druhý pořád má rád, že to není kvůli nikomu třetímu nebo kvůli tomu, že si nerozumíte. Loni na podzim jsme to dali znovu dohromady a vypadá to velmi dobře Ale tenkrát jsme byli opravdu mladí.

Reaguji na Noblessa:
Děkuji, jsi moc hodná.

Reaguji na nonysek:
Máš pravdu, ale jak jsi sama napsala, musí chtít oba, a když to u jednoho drhne, nemůže se na ničem stavět, bohužel.
A po několika slibech a žádných změnách, to už je člověk opravdu unavený, a pořád něčemu věřit a doufat, je zničující.

Reaguji na LaArdilla:
Tvůj příběh jsem četla a gratuluji, že to vyšlo, opravdu osud
Věkově snad nejsme už puberťáci (23,26), co by nemohli společně budovat budoucnost, ale asi jsem netrefila tu správnou dobu... nicméně, si nemyslím, že by za x-let nastalo šťastné shledání, spíš se úplně oddělíme a každý začne nový život ve svém stávajícím městě, přece jenom je to větší pohodlí.

Svatá pravda

Přesně tak.... mám momentálně úplně stejné pocity...

Reaguji na montaana219:
Co na to říct...hlavně pevné nervy

a v tom je kámen úrazu...najdeš někoho, kdo bude ochoten a drhnout to nebude. Možná buď ráda, sama píšeš že tě to unavuje. Ale vím, je to velmi obtížné. A ještě horší je si přiznat, že kdyby opravdu chtěl, tak by to změnil

Mmch, přišla jsem o značnou část své ženské naivity...a to ještě uvažuji o knize Zas až tak tě nežere (nebo tak nějak se jmenuje). Četl jste někdo?

Děkuji....budu je opravdu potřebovat...

Tyjo holky když to všechno čtu tady...to už není možný, že je nás tolik a takový věci se dějou. Včera jsem našim 2 hodiny brečela na rameni a dospěli jsme k názoru, že je to taky touhle dobou. Jsou mobily, internet, to tomu jen nahrává, hledat si kde jakou bokovku. Dřív když nic z toho nebylo, sešli se Anča s Pepíkem na slámě a byli rádi, že maj jeden druhýho. Dnes chlap který nemá bokovku si připadá divnej... I v TV je toho spousta a všem už to tak nějak přijde v podstatě normální... Ale když se to pak stane nám, tak jsme pak z toho tam kde jsme

Reaguji na ditt: máš pravdu.. oni dva se taky seznámili na netu.. na pitomým facebooku! najednou ten chlap úplně obrátí, přitom tři roky vám říká, jak vás miluje, den, než se s váma rozejde vám to taky řekne a pak..? jede za ní a najednou vás nesnáší, řekne zlý a sprostý věci, udělá z vás totálního blba.. škoda mluvit..