Řidičák krátce, prosím o rady

Řidičák mám dva měsíce, ihned po řidičáku jsem si koupila své první auto Opel corsa D. Řidičák jsem úspěšně zvládla napoprvé na jedničku. Prosím o pomoc. Dojíždím skoro denně do práce do Prahy. Bydlím za Prahou a řidičák jsem dělala tady což byla možná ta chyba. Mám strach, že někoho přejedu. Mám pocit, že ve tmě nic nevidím. Protijedoucí auta kolikrát opravdu hodně oslňují. Že někoho přehlídnu na přechodu. Zatím jsem úspěšně pustila snad každého chodce. Cyklisty nemám ráda už od autoškoly. Vždycky nevím jestli mám začít brzdit nebo se mi povede ho objet, i když jedou protijedoucí auta. Zatím jsem to vždy na štěstí zvládla. Už se mi stalo, že mě někdo předjížděl a zřejmě si nevšiml cyklisty v protisměru. To jsem zastavila a ujišťovala se jestli nespadl do příkopu, protože ten co mě předjížděl byl hodně rychlý. Mám pocit, že mě furt někdo honí. Auta se mi lepí na zadek a to na 90 jedu fakt 90. V obci 50, kolikrát si i všimnu, že rychlost překračuji a stejně. Před týdnem na mě někdo troubil, když jsem odbočovala doleva a v protisměru jeli auta rovně, tak jsem prostě čekala, protože jsem se bála, že to neodhadnu. Rozhodně nebyli daleko, abych mohla posoudit, že můžu bezpečně projet z mého pohledu. Mám strach z předjíždění. Jezdím mezi poli, tak se mi často stává, že přede mnou je traktor nebo něco co si jede 30 max. Ostatní auta předjíždí a mě bere pot, že to nezvládnu, protože ve tmě fakt nic nevidím a tam to není vůbec osvětlené. Takže jsem si kolikrát jela 30 až domů, to asi není ideální, protože zase ohrožuji ty zamnou, co budou předjíždět mě a traktor zároveň Za další mám strach z dálnice. Mě to na ní baví, opravdu hodně, tam si naopak předjíždění užívám. Ale mám strach z připojovacího pruhu. Že se mi nepodaří se úspěšně připojit. Už se mi stalo, že jsem jela, vedle jel náklaďák stejnou rychlostí jako já, tak jsem musela hodně brzdit v připojovacím a znovu se rozjíždět. Strach mám z velkých křižovatek v Praze se zatáčením doleva. Na to mě v autoškole bohužel nikdo nepřipravil. Jízda do kopce v koloně je taky sranda To si vždycky jen hudruju pro sebe, držte se odemě dál, vidíte to zetko hm? A uklidňuji se pokud je na mě někdo nalepený, že to bude jeho vina má si nechávat odstup, když jsem v kopci. Bohužel kolony do kopce jezdím skoro každý den. Řídit mě baví už se cítím jistěji a není mi špatně před každou jízdou. Řadit mě baví, bez manuálu by mě to nebavilo. Parkovat mě baví, couvat mě baví. Trefím se všude. Mezi auta, podélně napravo k obrubníku i nalevo. Zatím ani škrábanec nikde. Přítel říká, že nechápe čeho se pořád bojím, že jezdím dost dobře na to, že mám řidičák dva měsíce. Tak si jezdím Prahou a po dálnici a nebojí se semnou. Snad je to jen strach z toho, že něco můžu udělat špatně? Možná strach, že nebudu dobrý řidič. Strach, že jsem jediná kdo to tak má, i když vím, že tak to není. Naopak znám hodně lidí co udělalo řidičák a v životě po něm do auta nesedli. Nechci jen dopadnout stejně a nikdy bych nevěřila, že mě řízení bude tak bavit. Už se těším na den, kdy sednu do auta a pojedu do centra Prahy bez strachu. Mezi tramvaje si například rozhodně asi dlouho netroufnu. Máte někdo nějaké rady? Musela jsem se aspoň vypsat. Autoškola byla začátek, to byl mega stres, ale teď teprve začala ta pravá sranda. Cítím úlevu, že na mě každou chvíli někdo nemluví a neříká doleva, doprava Jsem ani nečekala, že to budu mít tak dlouhé