Reakce vašich rodičů na svatbu

když to tady tak čtu tak se to asi nikdy neobejde bez nějakého komentáře a vám,co to máte za sebou tiše závidím..no jsem zvědavá, jak to všechno dopadne

Tak my se brali po roce soužití, svatbu jsme původně chtěli "tajnou", mamince jsem to řekla měsíc před. Byla překvapená, když jsem jí řekla, že už za měsíc a pšt, je to tajné a měla radost, protože jsem ji měla já a pak jsme spolu samozřejmě "řešili" co a jak vlastně bude..Všem ostatním včetně manželových rodičů jsme to řekli o týden později. Ti byli poněkud neradostní. Jejich první věta byla a proč se musíme brát, když přece můžeme žít tak jak doteď. Pak jsme se pohádali, protože jsme chtěli svatbu jen se svědky, takže nakonec se dva týdny před svatbou všechno měnilo a svatba byla nakonec klasická, protože i přes jejich nesouhlas, tohle by "nepřežili".
Nicméně vzali jsme se, svatbu jsme měli moc hezkou, i přestože se někteří lidé snažili o opak. Jsme spolu stále a ostatní...mě osobně jsou ukradení.
Já říkám, neřešit a jít do toho po hlavě, stejně to prostě nějak dopadne, tak proč to řešit předem.

No v dnešní době je to trošku zarážejíci svatba takhle brzo, ale na co čekat? Měnit do 30 partnery a pak zjistit, že ten ve 20 byl stejně nejlepší a nebo řešit s nějakým jiným, že ty už chceš ve 30 děti a svatbu a on se toho děsí není na to připravený i když je starší jak ty a měl by se k tomu nějakým způsobem postavit? Myslim, že škola svatbě nemůže dělat vůbec žádnou překážku nebo snad ano?

I mně je 22 za měsíc mám státnice, přítele mám 5 let, žijeme spolu a chceme se brát, taky jsem se trochu obávala a nevěděla hlavně, jak to oznámit. Myslím, že i záleží na tom, jaké jsou vztahy k rodičům partnera a naopak.. My máme naprosto báječné vztahy takže oni s tím tak trochu počítali, že se budeme chtít brát. Takže reakce suprová a oslava z jejich strany ještě lepší

Reaguji na fiorentino: jéé, tak to je supr...já myslím, že u nás jsou vztahy teď už taky supr..naši přítele mají moc rádi a nedají na něj dopustit, takže až na to příjde snad to bude také v pořádku ...vy jste na tom asi stejně jak my..my spolu bydlíme už 3 roky a supr

my se brali po roce a půl vztahu... mně bylo 24 a chybělo mi ještě půl roku školy a manželovi 26. Do svatby nás dá se říct skoro natlačila jeho maminka, když si neodpustila rýpavou poznámku, že bysme se měli vzít, když si pořizujeme majetek (sice to dost nedávalo smysl, ale tak to odůvodnila). O svatbě jsme se bavili, ale chtěli jsme původně až o rok později, nakonec jsme se rozhodli, že takhle to bude nejjednodušší kvůli tomu, že pak už by nebylo tolik času na přípravu. No a jinak měli všichni radost a dokonce se tak trochu zaoblily hrany, v mém vztahu s tchýní. Jenom mi trošku lezlo na nervy, že si všichni mysleli, že se musíme brát kvůli těhotenství, když ještě studuju

Reaguji na noye: Nooo tak to jsme na tom podobně. Tak to myslím, že to budou brát v pohodě žádné strachy s tím už musejí taky trošku počítat už. A chceš dál studovat? Kdy to plánujete oznámit a zasnoubit se? (nezlob se pokud jsi to tu už psala, všechno jsem nestihla přečist a už ti hned odepisuji)
P.S. Hlavně myslím, že fajn, když spolu ti parneři před stavbou nějaký ten pátek žijí ve společné domácnosti, to je úplně o něčem jiném a víš do čeho do budoucna jdeš

Reaguji na fiorentino: taky myslím, že je dobře, že víme,co jeden od druhého čekat tím, že spolu žiejeme už několik let, takže z tohoto nemám absolutně strach. No my se o tom s přítelem tak bavíme,ale já ho nechci do ničeho nijak tlačit, takže se sama o zasnoubení nezmiňuju, páč chci, aby to vzešlo od něj a ne,aby měl pocit, že chci já,,pro mě je důležité aby chtěl ON ,ale myslím, že tento rok to bude, podle naznačování. Samozřejmě,že chci dál studovat. To je pro mě důležité. Možná, že se budeme brát až po škole..teda cca třeba za ty 2 roky a že bychom si na svatbu šetřili a nezatěžovali tak naše rodiče samozřejmě je to vše o domluvě, nikam nespěcháme,ale chceme si říct,že se máme rádi a posunout náš vztah zase někam dál (ať už třeba zasnoubením a svatbou až za několik let)

po mém oznámení o zasnoubení bylo půl minuty ticho a pak otcův 20-ti minutový výslech jestli opravdu nejsem těhotná. No zážitek. Ale jinak to pak vzal celkem dobře Ani mu nevadilo, že ještě nemám dodělanou školu (ale zase mám k tomu práci na celý úvazek, takže jsem samostatná, jinak by asi vyváděl, jak ho znám).

Reaguji na tinfo: ty jo, taky dobrá story

tak to je snad samozřejmé, že svatbu byste si měli zaplatit sami...Aspoň to je můj názor. Já bych se rodičů peněz na svatbu ani nesnažila dožadovat, i když na 100% vím, že by mi je dali. Ale vůči rodičům se mi to nezdá správné...Ale jak říkám, to je jenom můj názor a jsem si jistá, že se tu najde někdo, kdo mi to bude chtít vyvrátit

Reaguji na im4fun: já mám právě úplně ten samý názor..no ono se traduje, že svvatbu platí nevěstini rodiče,víš? taky bych o tohle nikdy rodiče nepožádala

Reaguji na noye: jo to se sice traduje, ale to by pak mohl někdo říct, že se traduje že rodiče platí dětem hypotéku na jejich byt...Nevím ale mně se to zdá zvláštní. Rodiče se o mě starali tolik let, a ještě by mi měli platit svatbu? Nezdá se mi to správné. Vždyť by to mohli investovat/utratit lépe, jet na pěknou dovolenou apod....

no přesně tak...

Já si pamatuju, když se vdávala moje sestřenice v 18ti on 33..její táta se šel ožrat a když se nevracel, tak ho hledala celá hospoda a rodina.. Našli ho ubulenýho u rybníka, že je z něj dědek a že se mu to vůbec nelíbí a na svatební hostině se ožral s tátou ženicha a šplhali oknem do kuchyně pro chlebíčky )) no a už je to nějaký ten pátek a když se na ně přijedu podívat sestřenice má na cestě druhé dítě a všichni se ptají, kdy do toho skočim taky já )...za dlouho teti za dlouho )