Psychosomatické obtíže

Ahoj Nikito, já jsem se tímhle fenoménem několikrát setkala, jednalo se vždy o chronické bolesti "nevysvětlitelné" příčiny. Poprvé mi je pomohl odhalit psycholog, pak už vždy jen stačilo přijít na to, co obtíže způsobuje - problém si nahlas pojmenovat, a potíže vždy zmizely. Doufám, že jsem ti aspoň trochu pomohla...

June

U mne to začalo před 2 lety před státnicemi - pálení na hrudi a špatné dýchání. Po státnicích byl "najednou" klid. Teď, co mám po operaci žlučníku a nechodím do práce začaly zase jiné příznaky - bolesti břicha, hlavy, kloubů, uší, očí, docela silné - stěhovavé bolesti s max. bolestivosti "na hlavě"... Zajímavé je, že když jsem někam jela, a nesoustředila se na to, potíže se min. o polovinu zmírnily. Když jsem se o tom zmírnila lékaři, moc to nechtěl slyšet, radši prý udělame vyšetření,...ale já nevím, už jsem se objednala k psychologovi a na kineziologii. Asi mě prostě neprospívá být doma a musím už do práce

já si připadám jako jedna velká psychosomatická potíž - srdeční aritmie, dříve padání vlasů, zhoršování pleti, problémy s trávením .. a to vše pravděpodobně ze stresu, tedy psychického původu. Nedávno jsem dokonce zkusila tzv. psychosomatickou kliniku (www.psychosomatika.cz), ale bohužel jsem zřejmě narazila na špatného doktora, protože poté, co jsem tam hodinu jela, na mne zapomněl a byl na obědě nebo kde, takže informace o klinice bohužel nemám, jelikož jsem to propříště vzdala.

perichorese

Vidíš, tam jsem taky chtěla jet, zrovna dneska jsem tam volala, ale jednak měli volný termín až za dlouho a jednak byl problém s mou pojišťovnou, tak jsem to nakonec vzdala...

Holky, hlavně to nenechejte dojít moc daleko! Psychosomatické potíže jsou nemocí duše a ta se jen tak vyléčit práškem nedá. Tahle nemoc vás pak pohltí, vaše vlastní tělo vás pak vůbec neposlouchá a vy jste před ostatní(hlavně před doktory) za simulanty a hypochondry. Dřív jsem si myslela, že hypochondr si vymýšlí naschvál nemoci, ale já byla io svých nemocech přesvědčena...pak jsem se dostala do fáze, že všichni jsou proti me, ze podcenují mé problémy, protože jsem mladá, což se rovná tomu, že musím být zdravá. Připadala jsem si jak blázen a ...byla jsem si jista svyma nemocemi a ostatni me nechtěli !! Už je to lepší, občas ještě vysoký tep, bušení, bolesti zad, břicha, motání hlavy...ale už (nebo spíš zatím) nevolám záchranku s podezřením na infarkt...Tyhle tri roky beznadeje pro me byly zatim tin nehorsim v mem zivote...

Na psychosomatické potíže ještě nikdo neumřel!
Trpěla jsem na ně víc jak 20 let a všechno je jen o tom, že se tomu nepoddáte.Je spousta lidí, kteří jsou na tom hůř, než vy!

Takoví lidi jistě jsou! Ale ty psychosom. potíže jsou o tom, že každý je vnímá jinak, u někoho to je jen to, že ho před písemkou bolí břicho a druhý zas omdlívá když se začne stmívat a on se bojí že umře a nikdo mu nepomůže...nemoci duše většinou bývají příčinou pro fyzicky hmatatelné nemoci, takže se na ně umírá..

kockaaa

Souhlasím! Myslím, že by se tyto problémy neměly bagatelizovat. Ono i depresivní oenmocnění doprovazí spousta somatických příznaků a na tu se může umřít poměrně lehce. Přijde mi naopak, že neléčené psychiské onemocnění je mnohem záludnější než leckteré fyzické!

A měla jsi ještě nějaké jiné příznaky, než o kterých píšeš? Kdo Ti nakonec pomohl? Bereš nějaké léky?

Tak příznaky jak kdy, když to bylo velké napětí, tak to začalo mravenčením rukou, na omdlení, bolest na hrudi, pak velká zima a třes, neskutečný pocit strachu, že za vteřinu umřu, že mi praskne srdce, špatné dýchání, hysterie a ..pak když už následoval pláč tak bylo krásně, uvolnění. Dokonce i když jsem omdlela, tak jsem vlastně byla ráda, teda když už to bylo za mnou..a hlavně ty záda, to byla hrůza, pomohlo jen lehnout si na záda, bylo mě na zvracení, bolest hlavy, nespavost...Tadyty stavy přišly po smrti babičky, po zhroucení mamky, infarktu tatky, závislosti dědy na mě a problémech ve škole...docela mi pomohl kardiolog, který mě uklidnil, že mám srdce zdravé, ale jen tak na týden, pak taky psycholožka, která mi řekla, že to mám brát jako osud, že pokud mám umřít ted tak umřu, že se tomu nevyhnu, že musím důvěřovat v něco co je výš než já...a asi i léky na uklidnění, rivotril, který uvolnuje napeti svalu, uspi vas a ve spanku nemusite premyslet o smrti..antidepresiva sertlift, ale nejvíc jsem si musela pomoci sama..nikdo jinej než ty sama ti enpomůže, jen ti někdo může poradit, poučit tě, najít příčinu ....ale nejsem z toho venku, pořád mám problémy, bojím se okamžiků, když cítím že to na mě jde...byla to muka a doufám, že už se to nebude do takové míry opakovat...ale bojím se, jak budu reagovat sž odejde někdo další...až..až...i dnes si vemu čtvrtku svého uklidnovadla ...

Jo, jinak bych chtěla říct, že má dr. se k tomu postavila jako že je to způsobeno tím, že mám povolezádové svaly a že mě bolí usrdce od zad, což je asi pravda, ale člověk v takové situaci potřebuje všechny vyšetření, aby tomu uvěřil! Když má pořád takové hrozné příznaky! Bylo mi to tak trapný, táta mě zavezl k dr., že jsem zas opakovaně omdlela, že to není normální, ať mi aspon napise doporuceni na neurologii..byl hrozný problém...pak nsledovala kardiologie, to jsem ale 3 mesice brala leky na upraveni tepu,...
A ja tak chtela aby se mnou neco delali, naši mě v novi vezli do nemocnice s "infarktem", já si tak přála tam zůstat, chtěla jsem aby mi někdo pomohl!! Po ponižujícím vyšetření, mi byla napsána zpráva, z které vycházelo, že mám zhubnout! Odcházela jsem a brečela...

kockaaa

Obdivuju Tě, že jsi to dokázala tak zvládnout, tolik traumatických událostí by položilo každého!! Pro mne je nejdůležitější právě taky ta diagnostika, to, že někdo pojmenuje to, co Ti je. Není nic horšího než nejistota. Nechápu, že lékaři nedělají něco dřív, kolik je takových případů, a většinou se to řeší až na poslední chvíli, do té doby je člověk za hypochondra a zbytečně se trápí, hlavně že se všude píše, že je důležité přijít včas. Abych pravdu řekla, já, ač jsem sama ze zdravotnictví, tak po tom, co jsem si prožila za ty 2 měsíce co jsem po OP, jsem hrozně zklamaná. Nedokážu si představit, že bych se někdy k pacientům chovala tak, jak někteří lékaři, co jsem si vyslechla arogantních poznámek... Už to moje období trvá 3 týdny a nic se neděje, pouze to, že jsem si od babičky vzala lék na uklidnění, díky kterému můžu spát aniž bych se budila úzkostí, co mě bolí nebo co zase bude... Štve mě, že na psychologa budu čekat ještě další měsíc a to nevím, jak zvládnu... Tedy doufám, že je to psychosomatické. V opačném případě, než se začne něco dít, tak následky ani nedomýšlím...

Tak o tom bych asi mohla psát romány...jsem velký nervák a všechno se na mě projevuje na zažívání, bolesti žaludku, nevolnosti, pocity na zvracení, průjmy.... Nejhorší je, že dřív jsem to mívala jsem před nepříjemnou situací a pak to přešlo, ale teď žiju v permanetním stresu a špatně je mi téměř denně. Vím, že se tím asi brzo úplně oddělám.
S lékaři mám podobnou zkušenost, označují mi za hypochondra. Jsem mladá a "nevím, co bych si vymyslela".

promin, ale co je op? Zvláštní vlastně je, že nikdo mi neřekl máte panickou porochu, jsem se až musela dohledat na internetu a byla jsem šíleně překvapená, že tím trpí tolik lidí! Kdyby mi nějaký dr. řekl, tak máte to a to...není to nebezpečné i když vám to při ataku nikdo nevymluví, ale dá se s tím bojovat tak a tak..ale to ne, psychiatr se dívá sám jak blazen, aspon ten muj teda jo, a pak se zadívá a napíše léky..Psychologa určitě zkus, i já bych zas měla, ale nějak ted nemám potřebu..a taky bych zkusila tu psychosomatickou kliniku, taky jsem ji našla na internetu, ale doufám, že jsem snad z nejhoršího venku a že to zvládnu i bez ní...ale je fakt že ty záda, chtělo by to posilovat, ale když má člověk navíc ještě depresi a letargii, tak se mu nic moc nechce...Hodně lidí antidepresiva zavrhuje, ale už to není co dřív, jsou nenávyková..kromě neurolu, možná y lexaurinu..ale co taky vyzkoušej, omývat se studenou vodou když to na tebe jde, studená sprcha, mě pomáhalo i chodit, nemohla jsem v novi ležet ve tmě, tak jsem třeba 3 hodiny chodila po kuchyni a přišlo mi že s etak nesoustředím na to bušení srdce...ataky čokoláda, a pravidelně usínám u tv, při hlasu, nebo u noebooku při Gumídkách nebo Šmoulech, to uklidňuje. A taky mi pomohla jedna kartářka, která mi řekla, že mám srdce zdravé, že je to tázka hlavy...A moc mi pomohla kamarádka, že byla u mě a uklidnovala me a já ji mohla rict cokoli...a porad mi rikala, to nic neni...to bude dobry...