Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele

Poznali jsme se před 2 lety (přes net), já byla po rozchodu s ex přítelem (4 roky). Začalo to psaním, hezkými slovy, pochopením atd ,až se stali z nás moc dobří kamarádi. Psali a volali jsme si denně. Byl zadaný a on tomu nedával žádnou vadu ani já ne, vždyť jsme jen kamarádi co si rozumí.Pomáhal mi ze vším, dával rady do života, na jaké lidi si mám dát pozor..atd. Po třech měsících mě navštívil. Bydleli sme každý v jiném měste. Setkání bylo krásné a kouzelné až z toho přeskočila jiskra a zkončili v posteli.Já se bránila ale podlehla jsem. Stali se z nás milenci. Choval se mile, byl pozornej prostě bylo vidět že chce něco víc. Já se začala zamilovávat. co po čase jsem se stejně zamilovala. Vše klapalo , rozuměli si , setkávali se , psali , volali pořád dokola. Ale já měla výčitky vůči jeho přítelkyni ale on to neřešil , já se neptala a táhli to dál. Pak potřeboval pomoc splnit svůj životní sen a já mu finančně vyhověla. Psali si dál, pak mu ale začalo vadit že si hodně pišem tak začal vše omezovat..že se třeba ě dni neozval atd. Mezitím už nastávali mezi nama malé rozpory kuli hloupostem...přišlo mi že hledá pořád na mě chyby a pořád mě poučoval. Pak zase pár setkání a pořád dokola. Setkání vždy probíhali fantasticky, bez hádek , prostě krásné chvíle. Pak po roce a půl našeho (mileneckého) vztahu ,což já jsem ho stejně brala víc kamaráda i když jsem byla zamilovaná ale nikdy bych mu neničila vztah který měl ale stejně mě nechával v nadějích že snad by mohlo být mezi nama něco víc..odešel na misii na půl roku. Psali sme si a volali pořád, pomáhali si, mezitim mi pomohl s výběrem auta atd, obdaruvavali se darkama. Čas utíkal až se vrátil v létě minulého roku zpátky. V záři mě navštívil, prožili sme krásny víkend ze vším všudy až mi řekl že s milováním končíme, což jsem respektovala i když mě to bylo líto protože jsem ho milovala a myšlenkaa že ho nikdy nepolíbím a neobejmu mě malinko trápila, ale když mě zároveň oznámil že i jako přátelé se nechce bavit , zůstala jsem jako obarená...ptala se proč, co se stalo, tohle predce kamarádi nedělají, řekl že chce pauzu ale já jsem si pořád myslela své že se chce mě asi zbavit..částku peněz vrátil počas mise. Pořád jsem to řešila s ním , protože byl mi hlavně nejlepším přítelem jakého jsem nikdy neměla ale on byl odmerenej pořád. Ignoroval mě, občas napsal smiř se s tím jinak nic. Pak jsem ho kontaktovala pro zbylou částku peněz jinak nic. V říjnu přišel další šok, zůstala jsem těhotná. Opět jsem ho kontaktovala abychom vyřešili dilema i když já miminko chtěla. On dítě nechtěl, a vyváděl kuli tomu, poučoval mě a pak začal prosit mě abych šla na interupci že on zůstává se svojí a abych mu neničila život. Hodně jsem se naplakala ale vzhledem i kůli mému zdravotnímu stavu (brala jsem léky), a s dítětem bych zůstala sama že bych to snad nezvládla , utáhnout byt atd další věci,jsem na interupci šla. Mezitím jeho přítelkyně objevila pár meilu a začala se vyptávat, on vše popřel a dal ji mé číslo až si to ověří, mezitím volal mě a prosil až vše zapřu. Zapřela jsem vše , ať je šťastný s tím koho miluje nebudu ničit život. Po interupci psal sms typu: děkuji ti za vše, nikdy se na tebe nevykašlu jako kamarád, já sním ještě řešila vše což mu asi vadilo a po týdnu mě odkopl úplně. Vrátil zbylou částku peněz a rozloučil se slovy Zbohem. Připadala jsem si jak hadr, zničená, zklamala, nemohla jsem se s tím vyrovnat a dosud nevyrovnala. Psala jsem mu ještě pár meilu , chtěla vše probrat a ptala se proč se takhle zachoval a odepisoval mi že ho nemám otravovat atd. Zprávy přecházeli v nadávky až jsem ztratila kontrolu a napsala jeho přítelkyni, zavolalai jsme si a řekla jí vše, věřila jenom chvíli, řekla mi že ví jaký je a zřejmě nejsem jediná ale on jí vše popřel, že spolu jsme nic neměli a udělal ze mě před svou rodinou a přítelkyní největší mrchu. Dokonce mi volala jeho maminka že on je neplodnej a že jsem určite spala z někým jiným..až pak jsem poznala co je opravdovej pláč když vám někdo ukřivděně ublíží..., zesypala jsem se ze všeho...přítelkyně s ním zůstala , což já jim přeju ať je šťastný nikdy jsem nechtěla mu ublížit jen vytrestat protože se začal ukazovat jako hajzlík, zklamal mě hodně a o bolesti nejdu ani říkat, je to nesnesitelné, nemuzu se s tím vyrovnat. Ale vše si dávám za vinu sobě. Nemůžu pořád uvěřit že se tohle mezi náma stalo, vím že jsem mu taky zavařila ve vztahu ale nikdy nebylo mim cílem mu ho ničit, stejně si vše zařídil a já to neřeším ať je šťastný. Mrzí mě že on si ale neuvědomuje že i on mě hodně ublížil... obviňovala jsem ho pak že mě využil jenom zkrze peněz a milování což tvrdil že to není pravda že se zkrze těhotenství zachoval ako sobec ale jinak mi jen už nadával.Že mi neodpustí že jsem ublížila jeho přítelkyni.. ale ja myslím že kdybych ji ublížila nebyla by s ním, a taky myslím že chyba byla na obou stranách , do vztahu milenců mě ukecal on, já se bránila ale vzhledem k mé zamilovanosti jsem podlehla. Jinak mě vše mrzí. Pro mě byl skvělým kamarádem a hodně mě vše bolí, a taky že si snad neuvědomí že mě taky ranil on. Mejí se brát. Nakonec se i jeho nejlepší kamarád s kterým mě seznámil a který mě pořád vypisoval ukázal jako falesnej člověk , to jsem se dozvěděla přes sms od přítelkyně mého kamaráda-exmilence že mě pomlouvali spolu a že ona ho miluje a že im věří. Už jsem neřešila nic. Když se jeho kamarád ozval poslala jsem ho hned do háje a víc ho neznám. Ale s mým ex-kamarádem-milencem se nemohu smířit. Já ho měla hodně ráda , nejraději bych si s ním chtěla vše vyříkat z očí do očí ale nevím jestli by to mělo zmysl. Jsem moc citlivá, spíš ještě zamilovaná po tom všem co se stalo i když mi ublížil ale chtěla bych jen napravit vztahy , nejsem žádna mrcha , mám srdce. nevím co mám dělat , jsem zničená, nejím, nespím, ztratila jsem chuť do života. Mrzí mě to pěkné přátelství které bylo mezi náma, chybí mi. Člověk umírá tolikrát , kolikrát ztratí přítele. máte s něčím takovým zkušenost? být kamarádkou i milenkou zároveň?

casia

už jsem četla ten předchozí, co byl smazán, je mi to moc líto, nic podobného jsem nezažila, ale věřím, že Ti musí být hrozně, co jsi napsala sem, bych řekla i jemu, ale dřív...teď to hoď za hlavu, on už o Tebe nestojí a pravděpodobně chce mít od Tebe klid, zaměř se na něco jiného, pracuj a pomalu zapomeneš, s tou interupcí si asi udělala dobře,nakonec by jsi byla sama a bez prostředků, to, že si od milenky půjčí prachy, jo, proč ne, hlavně, že to vrátil, měla by sis nějak udělat pořádek v tom milenec-kamarád, navíc zadaný, to není to samé

MissDior

Ahoj, opravdu jsi to měla velmi těžké a držím pěsti, aby už bylo pouze líp... Každopádně jsi dle mého typická "hodná holka", která to má ve vztahu s muži vždy složité.
Osobně bych na Tvém místě okamžitě přerušila veškeré vaše vztahy, vymazala tel. číslo a emailovou adresu a nekontaktovala jej (existuje velká pravděpodobnost, že se ozve sám), muži z duše nemusí stíhačky, holky, které jsou ochotné udělat pro ně cokoliv a velmi často toho potom zneužívají a zkouší, co všechno dotyčná vydrží...
Zřejmě je to proti tvé přirozenosti, ale velmi bych doporučila začít se chovat trošku jako "potvora" . Muži jsou lovci a ženy, které jim to umí dopřát a ještě přitom být stále nad věcí, mají přirozeně obrovský úspěch.

True

Ahoj zajíčku,
to je moc smutný příběh.
Ono je vždy velmi problematické navázat vztah, byť i kamarádský, se zadaným klukem. Nicméně Tě chci ujistit, že tohle nebyl žádný Tvůj přítel.
Přítel totiž zůstává přítelem za každé situace, zatímco tenhle kluk, byl prachsprostý prevít.
Je mi líto, čím jsi prošla a za nejsmutnější považuju ztrátu dítěte, která Ti jistě velmi ublížila.
Přeju Ti hodně síly a aby jsi na své cestě potkala někoho, kdo Tě bude mít opravdu rád.
A Ty jeho.

zajiček30

Reaguji na casia: jako v milenci , jsem si pořádek udělala hned jak jsme se domluvili že s milováním končíme, už bych do toho nešla nikdy .. a vím že byla chyba že jsme to nechali zajít až takhle daleko.. ale jako o kamaráda jsem o nej hodně stála.. a vím že i jemu na mě záleželo, vždycky mi to říkal, a přál si , až potkám skvělýho chlapa a lepšího než je on, ale vždycky jsem si myslela že ho jako kamaráda neztratím nikdy, rozuměli sme si, ale vše se začalo menit tou pujčkou a pak ty okolnosti kolem..nezachoval se pěkne a já vím že větší pitomost než všechno říci jeho prítelkyni jsem udělat neměla..to byla hloupost...vím že čas nevrátim abych vše udělala jinak, ale to přátelství mě mrzí..kéžby i on měl výčitky jako mám já... bolí mě to a pri pomyšlení že je vše ztraceno , to bolí jěšte více. Snažím se nemyslet, veškerý čas trávim v práci ale když se s denního kolobehu vracím domů je to hrůza, vše na mě doléhá a nezůstáva nic jiného jen brečet po nocích....tak moc bych si přála aby se vše srovnalo a měli tu možnost si vše vyříkat...

Pepis

Také mě mrzí tvá hodně špatná zkušenost... Myslím si, že něco asi plyne z

Cituji zajiček30: ale vše se začalo menit tou pujčkou a pak ty okolnosti kolem

Takového "kamaráda" určitě nelituj! Nepřipadá mi, že by to byl opravdu kamarád a to jak ti pak nadávala ke konci-to přece KAMARADI nedělají... Nesmutní, ten za to určitě nestojí a vím, že ses s mileneckým vztahem vyrovnala, ale buď rád, že zůstal se svou přítelkyní.. Jestli i ona říkala, žes asi nebyla první, tak buď ráda, že jeho přítelkyní nejsi teď ty
Bude to asi teď pro tebe těžké, ale moc držím pěsti, ať se s tím co nejlíp vypořádáš, drž se holka

zajiček30

Reaguji na MissDior: jj jsem ten typ hodné holky ale ne že bych nechala ze sebou zametat, nikdy bych se kůli chlapovi nesnížila, ale u nej se mi to stalo bohužel (a poprvé v živote u nejakýho chlapa) tím že jsem chtěla vše řešit ješte jak tady byl a pak mu i psala.. vím že jsem se mu tím asi zhnusila ale moc mě to užíralo a nemohla jsem si pomoci. S tim kontaktováním: už ho nekontaktuji , ani on mě a ani nikdy nebude, čislo si zmenil , jedno, měl dvě čisla a to že to jedno si mění mi i oznámil, volal ale tipala jsem pak mi to oznámil formou sms, druhé číslo odůvodnil že je služební tak at nepíšu kdybych měla nutkání. Nepsala jsem. Poslední kontakt byl pres meil pred dvěma týdny, kde psal že mě nikdy nevyužil a že kdybych pochopila že se mám starat o sebe že by mě nikdy nic špatnýho neřekl, a že mi prostě neodpustí že jsem ublížila jeho přítelkyni.( to že ublížil on mě nevidí ani neviděl nikdy, přítelkyni jsem ublížit nechtěla, řekla jsem jí jenom pravdu) Jinak ja se o nej a do nej nestarala nikdy , jediné co jsem rešila byli peníze a věci které měl vratit což je ani nevrátil a dopsal že mi je ani nikdy nedá. Víc jsme se neozvali.

Laky

Reaguji na zajiček30:
Je jasné,že je ti smutno,ale co už s tím.On miluje jinou,má jinou,ty jsi byla jen tak "bokem" tak ti nezbyde nic jiného než se s tím smířit

casia

Reaguji na Laky: to se v tuto chvíli snadno řekne a těžko provedeběž si zacvičit a pak vyřádit někam do baru nebo diskotéku, práce, koníčky, změna stylu a vizáže nebo to doma předělej a hlavně se snaž nemyslet na to co se stalo, řekni si, že se zachoval tak, že je to krysa a brzo bude líp a potkáš toho správného muže, který Tě bude bezpodmínečně milovat

VIP

tyweee

Reaguji na zajiček30: Tys jeho přítelkyni neublížila, i když si ji řekla pravdu. Snad on, její přítel, ji ubližil nejvíc tím, co dělal.
Takového "kamaráda" bych kopla někam

zajiček30

Reaguji na Laky: to že má jinou a miluje jinou, s tím jsem byla smířená už na začátku, pro mě byl nejvíc důležitej jako dobrý přítel a nikdo z nás netušil kam to až necháme dojít. S rolí milenky jsem se moc nestotožnovala ale víc s rolí té kamarádky k nezaplacení jak on vždycky říkal.

mikkýsek

tak napsal život.........

Cituji zajiček30: do vztahu milenců mě ukecal on, já se bránila ale vzhledem k mé zamilovanosti jsem podlehla.

ač je to možná pro tebe teď necitelné musím ti to napsat , na to aby vzešel milenecký vztah musí být vždy dva. Není dobré svalovat vinu na to, že on tě ukecal......... Věděla jsi , že má přítelkyni stejně jsi do toho šla a stýkala jsi se s ním ne jen jako kamarádka , ale i jako milenka. Teď už je pozdě plakat nas rozlitým mlékem. Pokud jsi ho jako kamaráda nechtěla ztratit neměla jsi nikdy dopustit , aby se stalo něco víc.Nicméně stalo se co se stalo a zpět to už nevezmeš.

Cituji zajiček30: Ale s mým ex-kamarádem-milencem se nemohu smířit. Já ho měla hodně ráda , nejraději bych si s ním chtěla vše vyříkat z očí do očí ale nevím jestli by to mělo zmysl.

nic jiného ti nezbyde než se s tím smířit. Nenič sebe ani druhé , nikam to nevede. S odstupem času možná budeš schopna toto všechno zhodnotit bez emocí a uvidíš to v jiném světle. Neponižuj se a překonej to. Dostala jsi lekci pouč se a jdi dál.

Dasule

Reaguji na zajiček30:
Ono ani není tak důležité, jestli jsi byla kamarádka, milenka, či přítelkyně....důležité je to, že on tě prostě nechce, nestojí o kamarádství ani vztah. Mimochodem kamarádství stejně ani nejde, pakliže má jeden k tomu druhému city...

Je to strašně smutný příběh, ale podobný zažívá spousta z nás - ten koho milujeme my, nás nechce, ať jsou okolnosti jakékoli....nezbývá než se s tím smířit, zatnout zuby a nechat čas zahojit rány....I když je to fakt těžké, ale upřímně - zbyde nám snad něco jiného? Ne...jen prostě bojovat, ať je líp!

zajiček30

Reaguji na mikkýsek: ano, máš pravdu, na milenecký vztah je potrěba dva, ale to bys ho musela znát , opravdu jsem se bránila ale stejne , nedalo se odolat, po každé ztrávené noci jsem měla výčitky a dokonce jsem to chtěla dříve utnout, spíše jsem mu napsala že mu nejdu lhát ale že se zamilovávám a bylo by lepší si dát pauzu, byl nasranej a napsal tehdy, až si to rozmyslíš dej vědet ale pak já budu ten kdo se nebude chtít bavit. Záleželo mi na něm jako kamarádovi což jsem mu i napsala a on toho zneužíval, psali si dál až to došlo tam kam to je ted. Pak on vše ukončil. Ješte k našim setkáním jsem chěla podotknout že jsme se videli zhruba jednou za dva mesice a kdybych měla zhrnout kolikrát jsme se sešli počas dvou let , tak to bylo 11-12 krát, mezitím byl půl roku na misii. Na setkání jsem jela vždycky s tím dáme kafe, pokecáme, zasmějem se, vyrazíme někam ( nechtěla jsem to brát jako mileneckej vztah) ale když pak on vzdycky se tulil, líbal, objímal mě, šeptal do ouška, prostě se nedalo odolat já pod jeho rukama doslova tála. Kdyby tohle nedělal , byla bych snad silná a do té postele s ním nevlezla. Ale nejdu ho obvinovat, jak jsem napsala mělas pravdu, nato trěba dva , a tu chybu jsme měli oba.

Laky

Cituji zajiček30: Záleželo mi na něm jako kamarádovi což jsem mu i napsala a on toho zneužíval, psali si dál až to došlo tam kam to je ted.

Cituji zajiček30: jsme se sešli počas dvou let , tak to bylo 11-12 krát, mezitím byl půl roku na misii.

Nějak to moc nechápu.
Ty jsi snad úplně "jako kůl v plotě?",že se upneš na jednoho chlapa,kterého vidíš velmi sporadicky a ještě se do něho stihneš zamilovat a pak když to on ukončí si zoufáš,jak bys o jeho kamarádství stála.

Nemáš žádnou kámošku?