Přátelství s mužem

Já takového kamaráda mám. Akorát nemám přítele, ale kamarád je šťastně zadaný a já mu to moc přeju. Nikdy by mě nenapadlo že by mělo vypadat nějak divně když spolu někam jdeme. Jeho přítelkyni to trochu vadí, ale on jí vysvětlil že jsme opravdu jen kamarádi a že může být klidná, tak po čase se uklidnila jinak mi také ostatní říkali že kamarádství mezi mužem a ženou neexistuje, ale já jsem se přesvědčila o tom, že muž může být pro ženu nejlepší kamarád, i bez nějakých postranních úmyslů

já jsem taky šťastně zadaná a mám velice dobrého kamaráda kluka, spolužáka z gymplu, prvnímu mému vážnému vztahu to hodně vadilo, protože jsme nebydleli ve stejném městě, kdežto s tím kamarádem jsem byla každý den ve škole, hodně žárlil, ale nezakazoval mi ho nebo něco takového, nikdy mezi námi nic nebylo a asi ani nebude…teď už jsem s někým jiným a tomu to nevadí vůbec, je víc sebevědomý a ví, že mezi mnou a tím kamarádem nic není a věří mi, taky už si s tím kamarádem spíše jenom píšeme, protože nás dělí hodně velká vzdálenost, tak nemá žárlit proč …to je můj příběh…takže jsem příkladem toho, že kamarádství může být, ale musí to být fakt o tom, že k sobě nic necítíte (myslím lásku) a nepřitahujete se, protože jinak je to problém…

ze svého okolí vím o několika případech holka-kluk kamarádi, ale vesměs spolu něco měli nebo je jeden do druhého zakoukaný (přičemž ten druhý to třeba ani neví)…takže věřím spíš, že opravdu jenom kamarádství bez "citového vztahu" jednoho nebo druhého nebo obou jsou hodně vzácná…

spíš mě zaráží, že je to nejlepší kamarád a neviděli jste se nikdy mimo školu? proč? nechci se tě dotknout, ale seš si jistá, že je to opravdu tak velké kamarádství? vhodné to být může a nemusí, záleží nad tím, jakou aktivitu by sis představovala s tím kamarádem provozovat?

Jo, mám dva velmi dobré kamarády, jednoho z vejšky, druhého z nějaké akce, vlastně už nevím, jak jsme se seznámili. Ani s jedním mě nikdy nenapadlo chodit a jsem si jistá, že ani oni by nechodili se mnou. Jsme povahově dost neslučitelní na vztah

Ale jako kámoši jsou naprosto bezchybní. A scházíme se na pití a jídlo venku, jednou za čas. Nebo je nějaká akce, třebas i v rámci oboru, ve kterém se pohybujeme, nějaký společný zájem...

Co bych neudělala, že bych si nepřivedla kamaráda domů v nepřítomnosti manžela (myslím jako že bychom byli doma sami dva s kamarádem). Nevím z jakého důvodu mi to přijde hodně nevhodné a nelíbilo by se mi to ani u manžela.

Reaguji na Falcon:
To proč jsme se nikdy nesešli je dobré otázka. Já si myslím že proto, že jak jsme se seznámili v prváku tak to bylo takové to kamarádství, kdy jsme občas pokecali a dobré, neměli jsme potřebu se scházet. Měla jsem v té době přitele, se kterým to záhy skončilo neslavně, v té době jsem už neměla kamarádky a nikoho bližšího a ten kamarád aniž by to věděl tak byl oporou. Neměla jsem to ani doma zrovna nejsnadnější a nemohla jsem se dočkat na hodiny, kdy jsme si k sobě sedávali a on mi vyprávěl různé historky a tak. Pak jsem začala chodit se současným přítelem a ten na něj hodně žárlil, bral ho jako soka. Pak se to uklidnilo, teď spolu docela vycházejí. Ale ten kamarád si logicky musí držet odstup když ví, že jsem zadaná, myslím že by chtěl se sejít ale nezeptá se A já taky, protože se bojím že se to nehodí. Navíc když jsem se chtěla jít projít s jedním spolužákem ze ZŠ, mamka mi to zakázala a řekla že jsem promiskuitní. Teď už jsem dospělá tak si do toho nechci nechat kecat ale asi to ve mě vyvolalo tu nejistotu.

Jinak scházet bych se chtěla např. v kině, máme podobný vkus na filmy, dnes mi řekl že nemá s kým chodit do kavárny pokecat a tak, zkrátka takové ty neutrální místa.

Reaguji na AirPress: z tvého popisu mi tam tak mezi řádky vyznívá, že slabě, ale přesto by tě on mohl mít trochu rád i jako víc než kamarádku a možná i ty jeho…možná podvědomě nevíš, jestli bys to dokázala udržet na kamarádské rovině a proto se nás tady ptáš …ale třeba se pletu

no to já taky ne, to je pro mě teda tabu, a kdyby to udělal on, tak bych to taky hodně těžce rozdýchávala, ale já jse asi divná, protože já bych nešla ani s kamarádem do kina jenom jako dvojice, v partě klidně i bez přítele, ale takhle ve dvou teda asi ne…navíc asi neexstuje film, na který by se mnou odmítl jít přítel, kdybych ho chtěla vidět, takže bych to brala asi jako podraz se na kině domluvit s nějakým jiným klukem viz

já nevím proč, ale kino se mi v hlavě rozhodně nespojuje s neutrálním místem a to žádné divoké zážitky z kina teda nemám, abyste si nemyslely

Tak o tom žádná, tohle je hodně nevhodné...

Tak tohle jsem už řešila s bratrem, jelikož jak jsem výše zmínila tak kamarádovi v té době(začátku vztahu) chtěl přítel oči vyškrábat protože ho viděl jako protivníka(protože jsme řešili např. celou volnou hodinu film, který se nám líbil), a on mi řekl, že pokud by měl kamarád o mě zájem, tak by se choval jinak(popsala jsem mu vše jak se ke mě chová atd.. nechci to tu popisovat, bylo by to na slohovku). On mě nepřitahuje, vím že bychom k sobě povahově nešli a ty protiklady kterým se teď smějeme by byly hřebíčky do hrobu v našeho vztahu. Navíc s přítelem mi to klape po všech směrech Ale občas mi prostě chybí ty časy, kdy jsem jako mladší šla ven s předchozím kamarádem(konec ZŠ) a kecali a půjčovali jsme si hry na Xbox.

Nemuseli bychom nutně jít sami dva, tak jsem to zase nemyslela ale asi jsem se blbě vyjádřila, omlouvám se. Jen bych nechtěla jít v lichém počtu, pak je vždy někdo navíc.

No já to myslela neutrální v tom smyslu slova, že to není u někoho z nás doma v prázdném bytě ale někde na "veřejnosti"... A taky jsem mohla zmínit, že přítel má naprosto jiný vkus a radši si film stáhne. Ale fakt že z toho kina mám právě ten nejistý pocit nejvíce, proto se ptám.

Jinak moc děkuji že sis na mě našla chvilku a píšeš mi svůj názor nezaujatého člověka Jinak předchozí přítel byl sice původně můj nejlepší kamarád, ale tahle zkušenost mě tak odradila že bych si už v životě nic nezačala s kamarádem...

Už jsem se mnohokrát na vlasttní kůži přesvědčila, že pouhé přátelství bez vzájemné náklonnosti a vřelejších citů neexistuje . Dříve nebo později to pozná každý. Takže jediné přátelství s opačným pohlavím, které mi skutečně vydrželo a jistě ještě dlouho vydrží je s mým přítelem ,který je gay.

asi tak...... Navíc pro každého pojem přátelství představuje něco zcela odlišného .

Souhlasím, i když před lety bych se ještě do krve hádala, že to tak není Myslím, že spousta lidí si myslí, že se jedná o opravdové přátelsví, už ale to, že by kamaráda nikdy nepozvaly domů, když manžel není doma, že jim to přijde nevhodné apod., něco trochu značí (nemyslím to nijak špatně). Proč nám tedy kamarádství s mužem připadá totéž jako kamarádství se ženou nebo mužem-gayem, přitom bychom si ale domů pozvaly jen poslední dva zmiňované? Jinak bych ještě rozlišila společné přátele, které máme s partnerem, u těch si myslím, že většinou není problém je pozvat, i když partner ještě není doma.

Jinak já mám přátele i muže, ale tady taky opravdu záleží, co si kdo představuje pod pojmem přátelství. S nimi se sejdu jednou za čas, do kavárny, do hospody, popovídat si, většinou ani ne sami dva, ale ve větším počtu. Ale pak existuje jen pár opravdu blízkých přátel, se kterými jsem v kontaktu téměř denně, často si voláme, chodíme k sobě domů, vybíráme dárky, můžeme se na sebe 100% spolehnout, a tam musím říct, že z mužů je opravdu jen jeden, a to gay. S ostatními jsme se časem více či méně odcizili, on je v mém životě cca 19 let a věřím, že bude i nadále.

Moc děkuji za názory, přesně takové zkušenosti jsem chtěla slyšet

Dobře, dejme tomu, že by mě měl kamarád rád víc než jen z kamarádství. Ale prostě si nedovedu představit že bych byla v jeho kůži, viděla jak se mazlím/líbám nebo prostě dávám najevo lásku svému příteli a já to všechno prostě v jeho kůži viděla a prožívala. Nikdy bych se nedokázala asi podívat do očí "partnerovi své tajné lásky". Asi bych se na jeho místě vyhýbala i mě. Ale on se baví s námi oběma, někdy mám pocit že toho nakecá víc s mým přítelem než se mnou. Plácá přítele po zádech, mě se dotkne jen vyjímečně. Prostě vždycky přijde za námi, někdy i jen za přítelem.
To mi řekněte, že nějaký chlap může pořád tak tajně milovat? A zároveň vycházet se svým protivníkem?

Jinak zkuste prosím psát teď hlavně zkušenosti s vašimi kamarády, na mou situaci už psát nemusíte, udělala jsem si již o tom obrázek a děkuji za to

Jinak já si myslím, že kamarádi určitě být můžete. Jen z mé zkušenosti většinou takové kamarádství skončilo např. ukončením školy. Měla jsem kamarády, se kterými jsem si rozumněla, vídala se s nimi každý den, jenomže to bylo opravdu jen po dobu té školy. Potom se naše cesty trochu rozešly a přestože se občas vidíme, už si nemáme tolik co říct a je to jiné, jakoby nás tehdy spojovala snad jen ta škola. A tak musím říct, že z dlouhodobého hlediska mi tak zůstal jako opravdový kamarád gay, který se mnou byl napříč různými školami, různými obdobími. Jinak kamarády samozřejmě mám, ale jsou to "jen" kamarádi, ale není to takové to "opravdové" přátelství, kdy by se jeden pro druhého rozkrájel, to je z mužů jen ten gay, a pak dva muži, kteří jsou našimi společnými kamarády s partnerem. Tak třeba to může být i tvůj případ. Navíc, jak už tu bylo řečeno, každý má úplně jinou definici přátelství, někdo tak bere jen někoho, s kým chodí na pivo, ale pro jiné je kamarád jen člověk, který je pro něj jako bratr/sestra. Kdybych to brala z prvního pohledu, tak mám kamarádů spoustu, z druhého pohledu ale opravdu jen pár, jak už jsem říkala.