Nejvíc mne dokáže naštvat život, když si už vybuduji jakousi víru, přesvědčení či způsob myšlení a život mne stejně nakopne, že tak jednoduché to není. Aneb abych snížila stres v každodenním životě, začala jsem věřit pozitivnímu myšlení. Udělám pro věc maximum a myslím pozitivně, nemám strach, že by to nevyšlo... Prostě to vyjít musí! A ono stejně nic! Tolikrát mne život přesvědčil, že se můžu postavit třeba na hlavu, ale většinu věcí stejně neovlivním. Díky tomu jsem dostala strach z budoucnosti, utržila rány na sebevědomí a místo, aby mne pozitivní myšlení snížilo stres v životě, došla jsem do bodu beznaděje. A teď nevím, jak dál. Snažit se i přes neúspěchy na pozitivní myšlení věřit, najít ztracenou víru? Jak to máte Vy? Kde berete naději a motivaci? Vychází Vám pozitivní myšlení?