Partnerka nebo už jsem jen 'kámoš'?

Jej Leilo.. Nebýt těhotná, tak ti poradím at si sbalíš kufr.. :/.. A možná i když jsi.. Nemyslím at se s ním rovnou rozejdeš, ale co strávit pár dní odděleně? Snad by mu došlo, že mu chybíš a probral by se..

Nejdřív jsem si myslela, že je to ten typ chlapa, který se neumí rozcházet, a proto svou partnerku ignoruje a čeká až sám dostane kopačky. Ale pak jsem to celé dočetla a k tomu, že jsi těhotná mi to nepasuje.
Já jsem taky těhotná a partner mě miluje čím dál víc...naopak si mě víc všímá, víc mě opečovává atd.

Taky první co mě napadlo bylo ať od něj odejdeš, ale tím těhotenstvím se to značně komplikuje.. takže bych radila.. promluvit si s ním o tom, že tě to trápí... říkala si mu to vůbec?
Já jsem s partnerem víc jak 6 let a nikdy za tu dobu se ke mně nechoval jak ke kamarádovi... i když jsme byli třeba pohádání, tak se choval jako milující partner

@ Rebarbora - na pár dnů bych odjela, ale nemám kam, jen k rodičům a tam se mi moc nechce. Ale už mě to taky párkrát napadlo, že by se aspoň ukázalo, jestli mu chybím. Bohužel to těhotenství mi to komplikuje (už jsem v 6. měsíci)

@Seksima - to se máš. My jsme mimčo neplánovali, ale stalo se. Nemohla jsem jít na potrat, ikdyž přítel říkal, že není připravený. Řekla jsem mu, že může jít, že po něm nic nebudu chtít, ale že na potrat jít nemůžu (dříve mi doktoři tvrdili, že děti nebudu mít vůbec a tohle mi přišlo jako dar). Chtěl zůstat se mnou, že budeme rodina. Ale teď mě jeho nezájem spíše stresuje, než dodává pohodu. Bohužel nevím, ja to změnit

@ Cherry - už jsem s ním o tom mluvila, ale ničemu to nepomohlo. S těma ženskejma se krotí, ale občas mu to ujede a dá mi řádně najevo, jaká že je pro něj sexy. V těhotenství s bubnem to na sebevědomí nepřidá. Nejhorší je, že to nedělá záměrně, aby mě dráždil. On to tak opravdu myslí a jak přemýšlí, tak mi to říká.

Oni to dělají všichni, ale je to vůl, že to řiká nahlas. To je tak blbej nebo mu na tobě málo záleží?..

Já se omlouvám, že jsem tak tvrdá. Každopádně moc gratuluju k miminku, když to vypadalo beznadějně. Je to dar a tak to mělo být. Ale možná do tvého života přišel, aby ti dal dítě, ne abyste spolu byli..Možná je to na něj jen rychlé.. a trochu panikaří a bojí se, že mu něco uteče (což bych se mu ani nedivila) Jak jsem psala, možná by pomohl odstup a prostor.. Aby si to srovnal v hlavě. A jak víme, lépe něco doceníme, když to nemáme na dosah..

Kolik vám je?

Leilo, začátek problému byl asi tohle Přítel se možná obává budoucnosti a má pocit,že mu "končí svět" - no ale ani to mu nedává právo, aby se choval jako hulvát. Asi bys to kromě řešení na netu měla probrat s ním, ne ?

Teď přemýšlím, já taky přítele spíš poplácám po rameni než pohladim, oslovujeme se navzájem " ty pytel" a když je někdo krásnej, řeknu, že je krásnej. A máme se ale strašně rádi 😊

takže jsi otěhotněla, když jste spolu byli ani né půl roku? to je podle mě celkem brzo, ale tvé důvody chápu...když jsi příteli řekla, že může jít, že po něm nic nechceš, tak se zachoval, tak jak si myslel že je to správné, navíc asi málokdo ti teda v takovou chvíli řekne "tak já teda jdu", ale těžko říct, co se mu teď odehrává v hlavě...nemá třeba strach z toho jak to zvládnete? nemá strach z toho jaký bude otec? problém je v tom, že vyprchala ta počáteční zamilovanost a kdybyste nečekali to dítě, tak spolu dost možná nejste, protože až teď se pořádně poznáváte...a s miminem na cestě je to asi těžké...

když má pořád ty narážky na ženské, tak se musím zeptat, jestli spolu spíte?

ty ženské to je asi tak ta zásadní věc, co by mi vadila, s tím zájmem nezájmem, je to ošidnější, prostě společné bydlení a očekávání dítěte už není zamilované randění, což neznamená, že by se k tobě neměl chovat pěkně, ale prostě asi převážil spíše takový nějaký pragmatický přístup k celému vztahu, trochu stereotyp a zevšedněli jste si...

můžu se zeptat, kolik vám je?

Já to vidím tak, že opravdu na to nebyl připravený a teď:

1. neví, jak se k tobě chovat
2. nepřitahuješ ho, nechce ti ublížit a neví, jak se k tobě chovat
3. nemiluje tě a nepřitahuješ ho
4. je zabedněný a nevidí, že ti tím ubližuje
5. moc to dramatizuješ, třeba má jen blbé období

těch variant může být strašně moc, promluvit si musíš s ním, ne s námi Pokud si nerozumíte, takové přežívání jeden vedle druhého nic neřeší...Být sama s miminkem nic moc, ale trápit se a sledovat, jak se někomu víc a víc odcizuješ taky není úplná paráda..osobně bych dost vážně uvažovala, co dál..

@Rebarbora - me je 30 a jemu 39
@dadabus - ano, ale přijde mi, že dítě pro něj není až takový problém, dokonce vypadá, ze se i těší, ale ke mě se chová zvláštně. Jako bych byla nějakej spolubydlicí nebo hoodně dlouholetá známost. Něžnosti a 'romantika' jsou úplně pryč. Ale na mimčo je podle mě připravený. Jinak jsem s ním o tom mluvila a řekl mi, že řeším kraviny a hledám problémy, že to tak není..
@Ellenuschka - pokud je to pro vás oba příjemné, tak je to fajn, ale asi budete jinak k sobě pozorní a bude to jen váš způsob vyjadřování U nás se k sobě chováme asymetricky, já za ním chodím a snažím se získat trochu něhy, vymýšlím společné aktivity. A on mě bere jako kámoše a placá mě po rameni
@Falcon - spíme spolu, ale je to takové dost mechanické, bez predehry, bez něžností, bez dohry. Když chci třeba zapálit svíčku nebo pustit hudbu, tak to komentuje tak, ze nemá rád takovy romanticky kraviny

@Aleopa - 30 a 39, na začátku vztahu se choval pěkně. Ale přešlo ho to. Myslím,že ví, jak se chovat, ale nechce se mu do toho. Mluvila jsem s ním o tom. Podle mě ztratil zájem. Když jsem s ním o tom mluvila a navrhla rozchod, byl proti, byl naštvaný. Ale taky si myslím, že chlap, který ženskou miluje, se takhle nechová. Abych pravdu řekla, myslím si, že je lepší být sama i s mimčem než v nefungujícím vztahu. Horší je, jaké to bude pro malé bez táty :/ Asi nic moc

Každopádně mi šlo o to, jestli by jste to vnímaly taky tak, že vás nemiluje, neváží si vztahu. Můj problém je, že to pořád omlouvám, hledám to hezké, ale už mi to pomalu leze na mozek.
Podle vašich reakcí vidím, že by vám to taky vadilo a to je pro mě důležité.
Teď se prostě přestanu snažit ten vztah zachraňovat, vymýšlet kina a procházky (které jsou z jeho strany hodnoceny jako hovadiny), přestanu vařit (nikdy mu ode mě stejně nic nechutná) a budu se orientovat na sebe a na malého prcka. Tím se mi značně uleví, to vím. Jen jsem potřebovala tak nějak vyhodnotit, na čem jsem. Dál si snad poradím.
Moc vám všem děkuju holky

Držím Ti palce Leilo. Určitě to zvládneš a budete se mít s malým dobře ať už to s tatínkem dopadne tak či onak.. Těš se na to, že budeš maminkou, určitě to bude krásné!